You've changed.. But I still love u- |skephalo| FF

-30-

Omgg už 30th kapitola?!? No wayy🕺💃

Trigger warning- aby se neřeklo

Bad's pov.

Můj starý nepřítel mě držel kolem krku, div mě neudusil a mířil mi pistolí na hlavu. Byl jsem celkem vystrašenej ale moje sebevědomí se drželo pořád hodně nahoře. Kousek pod ním nechyběl ani smysl pro humor, který jsem hned když přišla nějaká příležitost využil. ,,Hm není žádný důvod tě nechávat na živu. Nikomu bys nechyběl." Oliver se pochechtával jako pošahanej. ,,-Eh to by ses divil. 3-4 miliony fanoušků... Nepochopíš." Cítil jsem, jak se napnul.
,,Hah ještě aby jim na tobě záleželo." Nezapomínej, že mám několik es v rukávu. ,,Hm myslíš? A nevíš, proč dostávám miliony zpráv denně o tom, jak jsem pro lidi důležitej??" Zarazil se. Předpokládám, že se snažil vymyslet něco, čím by mohl změnit téma. Došel mu humor bejkovi.

Zak mi bohužel nepomůže. Už teď vypadá vysíleně.
You know what i'm thinking😏
Začal jsem se pochechtávat. ,,Co ti do prdele hrabe?!" Oliver oddělal pistol od mé hlavy a svěsil ruce podél těla. Já se na něj s úsměvem otočil. Vůbec nechápal, o co se snažím. Plán vycházel perfektně. Znám jednu dost super slabinu, kterou mají všichni kluci.

Z úsměvu se mi najednou stal úšklebek a v očích mi pobíhal ďáblík. Kluk trochu vystrašeně o krok odstoupil ale to už bylo pozdě. Vykopl jsem pravou nohu, která skončila rovnou v jeho rozkroku. Svalil se na zem jako malý dítě. Já nečekal ani sekundu navíc a běžel jsem Skeppymu na pomoc. Chudák malej. ,,Zaku? Zaku! Slyšíš mě?" Jenom zamumlal nějakej žvást ale to mi stačilo v pochopení, že mrtvej nebude. Klasická Šípková Růženka.

Po chvíli co jsem se snažil Skeppyho pobrat do náručí, ozval se výstřel a výkřik k tomu. ,,Co to kur-" co nejrychleji jsem se otočil za sebe. Stál tam Dream s krvácející nohou a před ním stál Oliver s pistolí v ruce. Až po hodně dlouhé chvíli jsem uviděl, jak měl probodlé břicho nožem. ,,Uh sorry kámo, nemám tady auto tak tě nebudu moct odvést do nemocnice.. A jsem moc línej tak asi ahoj v pekle." -Dream 2021. Oliver spadl na zem. Hm zřejmě už se nikdy nezvedne. Můj kamarád se otočil směrem ke mně. ,,Ježiš tak pojď už! Chce se mi spáttttt!" Já nepobíral, jak si z toho může dělat Dream takovou srandu. Hlavně když právě zavraždil člověka.
,,Nekoukej tak na mě. Nebo jsi snad chtěl, aby tě zastřelil?" ,,Ne díky." protočil jsem očima a poupravil Zaka, aby mi mezi rukama neproklouzl a šel s Dreamem zpátky do hotelu.

Cestou nikdo nic neříkal. Já si hlavně vše co se stalo znovu v hlavě promítal, abych všechno pobral. Když jsme vstoupili vchodovími dveřmi, stála tam vystrašená recepční. ,,PANE BOŽE!! PANE CO SE VÁM STALO?!" nejspíš podotýkala na Dreamovu krvácející nohu.. ,,Venku jsem slyšela nějaké výstřely. Jste v pořádku?!"

Snad půl hodinu tam ti dva ještě polemizovali o tom, jestli je Clay v pořádku nebo ne. Mě to už teda osobně nebavilo, tak jsem Skeppyho odnesl nahoru do apartmánu a položil ho na gauč. Byla to dost fuška. Podsunul jsem mu pod hlavu polštář a přikryl ho dekou, co jsem si přichystal na spaní. ,,Ale kde teď budu spát já..?" nahlas jsem přemýšlel. Snad jsem nikoho nevzbudil. V tu ránu vběhl do dveřích Dream a celej udýchanej si sedl vedle Zaka. ,,Buď hlavně sticha jasný? Ještě tady někoho vzbudíš." Podíval se na mě a protočil očima. ,,Rozkaz. Mami." Už jsem mu chtěl něco říct ale stihl se prosmeknout mezi nábytkem a vběhl do jeho pokoje. Drzý pako to je.

Než jsem zalehl, musel jsem se trochu umýt. Kdo by taky doma chtěl mít zakrvenýho kluka že jo. Z kufru jsem vytáhl čisté oblečení a vydal jsem se směr koupelna. Div jsem do něčeho nenarazil. Celkem dávalo i logiku, že byla noc a všude vládla tma. Navíc rozsvěcet, když tam byl Skeppy, který snad jenom spal by byla pitomost. Záhadným způsobem jsem nahmatal dveře do koupelny a vešel dovnitř. Chvilku jsem se bál, jestli jsem někomu náhodou nevtrhl do pokoje ale když jsem rozsvítil ocitl jsme se tam, kde jsem chtěl. Vyslékl jsem se a vlezl do sprchy.

Je super, že totálně nikdo (až na tu moc hodnou recepční) neřeší Dreama, kterýmu právě krvácí noha.🤣

A taky se moc omlouvám heh. Já v tomhle příběhu prostě nemůžu nic brát seriózně.