You've changed.. But I still love u- |skephalo| FF

-16-

Zak's pov.

Hlava mi vpadla do dlaní. Zbývalo už jen pár minut do mého špatného činu, kterého budu do konce života litovat. Zhluboka jsem vydechl, moje noha se nervy klepala.. Dobře. Tohle zvládnu.

Zvedl jsem se odhodlaně z křesla, jako bych měl vyhrát nějakou cenu, jenže v moment, co jsem si zase uvědomil co mám v plánu jsem zaváhal a znovu se posadil.

Kurva...

Hlavou mi prolétávaly různé myšlenky, z kterých mi procházel mráz po zádech. Po druhé jsem se zvedl a začal se procházet kolem místnosti pořád dokola. Vrtalo mi hlavou, jak to vše vůbec provedu... Musím nějakým způsobem zavést Darryla do Oliverova auto, popřípadě ho nějak omráčit, dovést za BadW a potom přijde snad to nejhorší, na co popravdě ani nechci myslet. Ucítil jsem, jak mi začala cukat spodní oční víčka. Znovu jsem vydechl a nabral jsem kuráž dojít až do Badovy kanceláře. Zaklepal jsem a nevstupoval, dokud se z druhé strany neozval jemný hlas.

,,Vstup." S pokynutím jsem otevřel dveře a vešel do místnosti. Pomalu jsem si začal uvědomovat, že jsem na konverzaci nebyl absolutně připravený.

,,Takžee... co děláš?" zeptal jsem se s klepajícím hlasem, který jsem se pokusil zamaskovat malým odkašláním. Zpozoroval jsem Badův udivený pohled.

,,Noo.. To co posledních pár dní." řekl po chvíli a konečně zvedl ruce z klávesnice. Smrskl jsem rty v tenkou čárku. Tohle nebyl moc dobrý začátek-

,,Nechtěl by sis dát pauzu? Udělám ti kávu, jestli chceš." řekl jsem váhavě. On se usmál a zvedl se ze židle. ,,Dobře ale jen na chvíli." usmál jsem se zpátky a rychlým krokem vyšel z místnosti, abych stihl vše připravit.

Když jsem mířil k malé kuchyni, strčil jsem ruku do malé kapsy u kalhot, kde se měly nacházet ty... prášky. Oddechl jsem si, když jsem je nahmatal.

Vše jsem rychle připravil a potom už jen čekal, až se káva dovaří.
Měl jsem to nějak tak v tu dobu už promyšlené. Stihl jsem tajně zavolat Oliverovi, ať je za deset minut na určeném místě. Potom omráčeného Darryla práškem vhozeným do kávy budu muset nějakým způsobem dostat do auta.

Opatrně jsem zkontroloval, jestli je Bad pořad zaneprázdněn sledováním televize, jenže tam nebyl. Tak nějak jsem usoudil, že si zašel na záchod a pomalu jsem tedy začal vytahovat pytlík s uspávadlem. Zavřel jsem oči. Horší to být nemůže.. Otevíral jsem ho s pocitem viny, ale i tak jsem veděl, že jsem to udělat musel. Vsypal jsem ho do hrnku a zamíchal to malou lžicí. Co to proboha dělám...

,,Co to děláš?" ozvalo se za mnou.

Leknutím jsem málem hrnek převrhl a začal jsem se dusit. Otočil jsem se na osobu za mnou. Bad se snažil zadržet smích, když se na mě díval. Co je na tom vtipné..

,,Přestaň." řekl jsem už trochu přidušený, jenže on si nedal říct a popadl ho nezastavitelný záchvat smíchu. Awww<3

,,HEJ!!" zakřičel jsem a snažil se ho rukou u úst utišit. Když jsem viděl, že to ničemu nepomáhá, pokusil jsem se ruku více přitlačit, jenže se mi místo toho povedlo zakopnout a svalil jsem se v Badově náruči na zem. Nedalo mi to a malinko jsem se i přes bolest uchechtl nad jeho smíchem, který nevypadal, že brzy skončí. Bože, já ho mám tak rád.. Začínalo mi být nesnesitelně líto toho, co jsem musel udělat. Jinak to bohužel nešlo.

Má ruka se nenápadně začala přibližovat k jeho červeným líčkům. Pomalu se přesunula až na ně a mé oči se nemohly nabažit obličeje toho krásného člověka předemnou.
Znáte takový ten pocit, když z někoho nemáte dobrý pocit a myslíte si, jak špatný člověl to musí být? Potom si ale postupem času začnete uvědomovat, jak moc nádherný doopravdy je. Něco podobného jsem sám pociťoval.