You've changed.. But I still love u- |skephalo| FF

-28-

Skeppy's pov.

Svíjel jsem se u zdi celej ubrečenej s pistolí u hlavy. Ne, nedržel jsem jí já. ,,P-prosím..! Vážně nic n-netuším a ani nevím o tom, že by byl můj k-kamarád nějakej leader.. Má mě až moc rád na to, aby přede mnou něco takovýho t-tajil a-a já-" ,,Shush už ani muk. Olivere? Postarej se o to, aby něco konečně vyklopil. Hlavně nezapomeň na to, že nesmí nic prozradit těm svým kamarádům pokud ho pustíš. Mám teď na práci důležitější věci než je tenhle ubožák s jeho kamarádíčkama." Žena pistoli předala klukovi v černém a zmizela i s ostatníma ve stínu. Já nepochopil, jak to udělala ale přestal jsem to řešit, když si ke mně Oliver sedl a začal mi šeptat do ucha. Celý jsem se najednou narovnal. ,,Už jsme tady jenom mi dva~. A já můžu udělat cokoli, co se mi zachce. Takže se připrav baby." Polkl jsem. Že je tohle jenom stupidní sen?? Řekněte mi někdo, že se nic z toho nestalo.

Vyjekl jsem, když mi Oliver tvrdě zkousl ušní lalůček. K tomu mi začali téct slzy ještě mnohem víc. I když jsem to už dlouho nezkoušel, začal jsem se dokonce i modlit modlitbičku, co mi říkala moje babička vždycky před spaním, když jsem byl mladší. Z ucha mi ten parchant přešel k puse a začal mě líbat co nejlíp to uměl. Jeho jazyk řádil, jeho zuby zkousávali moje rty a moje slzy stékávali na mé tváře. Konečně se odtáhl a olízl mi mojí pravou slanou tvář. Podíval se mi do očí a určitě viděl ten pain co se mi tam schovával. Přez to se ušklíbl, nepočkal ani půl minutky a začal mi líbat krk. Snažil jsem se na to nedívat.

Z ničeho nic jsem blýzko mě zaslechl odjištění nabité pistole a musel jsem se podívat. ,,Nech. Ho. Napokoji." BAD?! Začalo mi bušet srdce když jsem uviděl zbraň vedle Oliverové hlavy. Nechal můj krk krkem a trochu se oddálil. ,,Chill kámo. Snad ti nevadí, že jsem si na chvíli vypůjčil tvýho boyfrienda co?" Musel jsem zrudnout jako rajče. ,,Nechodíme spolu.." Bad jeho větu zašeptal ale tak, abychom to oba slyšeli. ,,A nikdy nebudete, protože tohle je váš konec." Drzejšího idiota jsem nikdy neviděl. Až na Sapnapa.

Bad na sobě měl černou šusťákovou bundu a nasazenou kapuci, aby mu nebylo vidět do obličeje. Navíc byla tma, která to všechno dělala ještě víc dramatičtější. ,,We'll see." Postřehl jsem, jak se Badovi udělal úšklebek na obličeji. Pořád nemůžu uvěřit, že jsem celý svůj život žil v domnění, že je můj kamarád totální innocent.

Najednou se kolem Oliverova krku objevilo něco černého a začalo ho to škrtit. Bad ho provazem odtáhl ode mě, otočil si ho čelem k sobě, chytl ho pod krkem a nadzvedl ho, aby se nedotýkal země. Ty vole ten má sílu. ,,Teď vypadneš a už se nikdy v životě nevrátíš. Je ti to jasný?" Po chvíli bojování s nedostatku kyslíku Oliver vykopl nohy k Badovi, aby ho pustil ale ten to postřehl snad ještě před tím, než to udělal a uhnul. ,,Akorát si to děláš horší."

Mezi tím, co tam ti dva zápasili na život a smrt, já ležel schoulený do klubíčka vedle zdi celej vystrašenej. Právě mi před očima proběhl snad celej život. Snažil jsem se zvednout a pomoct Darrylovi ale nemohl jsem. Nešlo to. Všechno se okolo začalo rozostřovat a hlasy slábly. Znovu omdlím? Nebo něco horšího? Well nikdo mi nic neudělal. Nemám žádné poranění. Možná psychický jo.. Ale nemám žádný důvod, abych umřel tak mladej a navíc krásnej. Viděl jsem, jak se Oliver nějakým záhadným způsobem dostal od Bada a oba na sebe teď míří pistolemi. Výstřelů bylo celkem pět ale ani jeden se netrefil do nepřítele.
,,Ha a jsi v prdeli došly ti náboje." Oliver se začal smát. Měl ještě zajímavější ďábelskej smích než Dream. Postřehl jsem svým opravdu nízkým rozlišení Olivera, který chytl mého kamaráda zezadu za ruce a jeho pistole s posledním nábojem byla u Badové hlavy. ,,Ty jsi tak pitomej, že jsi nevystřelil, když jsi měl tu možnost jako já teď.." Svaly mi začali tvrdnout a zesilovat. Opravdu jsem se snažil zvednout, abych mu mohl pomoct. Už jsem byl v sedě ale dál to nešlo. Jediné, co v tu dobu bylo rozumné udělat, bylo vytáhnout telefon a zavolat ostatním, aby přišli na pomoc. Taky že jsem to chtěl udělat. Teď jenom doufat, že ho nepostřelí před tím, než někdo přijde. Vytáhl jsem z kapsy od kalhot svůj telefon a začal na něm klikat všechno možný. V kontaktech jsem našel Dreamovo číslo a zavolal na něj. Pomalu jsem si dal telefon blýzko k uchu a po chvíli se ozvalo slabé 'Ano?'. ,,P-pomoc." Zašeptal jsem a hovor ukončil. Snad to pochopil. Už jsem neměl sílu vůbec něco udělat, tak jsem tam jenom tak seděl a díval se, co se bude dít dál.