Nic pro mě neznamená✔️

Kapitola 3.

Po mém ranním zážitku a menší deja vu jsem si udělala ranní rutinu. Po návštěvě koupelny jsem si šla nachystat snídani do kuchyně.

Bylo 7:48, což znamená že by Patrick mohl už být vzhůru. Zkusila jsem své štěstí a zavolala mu. Nebere to. Ani po 8. zazvonění. Asi to včera přehnali, šli spát nad ránem a teďka si vyspává. Chybí mi. Je tu bez něj takové prázdno. Co bych teď dala za to, aby se za mnou objevil a vyděsil mě.

Udělala jsem si presso a v toustovači se mi zapékaly tousty. Opřela jsem se o kuchyňskou linku, popíjela kávu a zapla instagram. Mám strašnou chuť podívat se na Jasonův profil, ale po včerejším zážitku s usínáním a dnešním zážitku se vzpomínáním jsem si to radši rozmyslela. Pro jistotu jsem mobil položila displejem dolů na stůl, aby mě to nepokoušelo.

Tousty byly hotové, a tak jsem je dala na talířek a sedla si i s kávou ke stolu. Vychutnávala jsem si ranní pohodu. Alespoň do chvíle, než mě z ní vyrušilo vyzvánění mobilu. Zase neznámé číslo. Moment, není to to stejné číslo, co mi volalo včera večer? Byla jsem na vážkách, jestli to mám zvednout. Třeba to je Patrick, akorát z jiného čísla. Dávalo by to smysl. Před chvílí jsem mu volala a nebral to.

Mobil pořád vyzváněl. Ťukla jsem na zelenou ikonku.

*Telefonát*

,,Ehm, haló?" Řekla jsem.

Opět byla druhá strana hluchá. Netrpělivě jsem se zeptala.

,,Patricku, jsi to ty?" Hádala jsem.

V tu chvíli, když nikdo neodpovídal mě něco napadlo. Něco šíleného, ale může to být pravda.

,,Jasone?" Ztlumila jsem hlas, jako by vedle mě někdo seděl a poslouchal mě.

,,Rose..." Promluvil někdo konečně.

Panebože, měla jsem pravdu! Je to Jason.

,,Proč mi voláš, Jasone?" Zeptala jsem se.

,,Mohl bych se zeptat na to, proč jsi ten hovor ještě neukončila, když jsi zjistila, že jsem to já," pobaveně odpověděl Jason.

Sakra, zase ty jeho hry. Nesmím se do těch her nechat vtáhnout, jinak mě bude mít úplně pod svojí kontrolou.

,,Ptala jsem se první. Odpověz prosím."

Jason se zasmál. Nevím proč, ale musela jsem se usmát. Ač to nerada přiznávám, ráda ho slyším se smát.

,,Ach, Rose. Nebyla jsi to náhodou ty, kdo si jako první zobrazil mé příběhy na Instagramu a počítám s tím, že i celý můj profil?" Řekl vítězoslavně.

Ou. Úplně jsem ztuhla a nezmohla se na jedinou slabiku.

,,Rosie? Jsi tu ještě?" Zeptal se po chvíli. Ale tentokrát ne se smíchem, nýbrž se starostí v hlase.

Rosie. Takhle mi říkal jenom on. Moc dobře ví, že jedno takové oslovení a už mám motýlky v břiše.

,,Jasone, budeme si jenom hrát a nebo mi konečně řekneš, proč jsi mi včera a dneska volal?" Našla jsem konečně nějaká slova.

Chvíli se odmlčel. Najednou se mi ukázalo, že mám další příchozí hovor. Od Patricka. Mám ukončit hovor s Jasonem a zvednout to Patrickovi nebo se konečně dozvím, proč se mi Jason snaží dovolat, ale tím mu dát přednost před Patrickem?

Zvolila jsem druhou možnost. Jo, opět ta moje zvědavost.

Jason promluvil: ,,Volám ti proto, že mi chybíš a chtěl jsem slyšet tvůj hlas. Ani nevíš, jakou jsem měl včera radost, jen když jsem slyšel to, jak ses představila. Celý večer jsem si tu tvou větu přehrával v hlavě. Chybíš mi, Rose.."