Nic pro mě neznamená✔️

Kapitola 51.

Jason
O několik sklenic šampaňského a tvrdého alkoholu později jsem se přistihl, jak se pohupuju do rytmu hlasité hudby.
Na parketu se mnou bylo dalších dvacet lidí, včetně Daisy a Adriena.
Kdo na parketu ale chyběl byla Rose, která seděla na malé zídce u terasy, zatímco se ji pokoušel sbalit nějaký chlap zhruba v mém věku.
Po očku jsem celou jejich situaci sledoval a když se Rose hlasitě rozesmála a plácla ho po paži, všechno uvnitř mě vřelo ještě víc. Na zlomek vteřiny jsme se setkali pohledem, přičemž se její zdvořilý úsměv změnil na koketní pozvednutí koutků. Při tomhle úsměvu jí na obličeji vždycky vyskočí roztomilý ďolíček, který tam nechyběl ani teď. Krátce mě projela tím uličnickým pohledem a pak obrátila svou pozornost zpátky k tomu zoufalci.
Přestal jsem tančit a chystal se ukradnout si Rose jenom pro sebe, jenže jsem se srazil s Kylie, která už taky byla zlitá pod obraz. ,,Jasoneee! Půjdeme...dáme si...sex?" vyblekotala.
Nevěřícně jsem kroutil hlavou. ,,Zavolám ti taxi, jo?" Sebral jsem veškerou střízlivost, která ve mně ještě zůstala a na mobilu vyťukal číslo.
,,Bude tu za deset minut," schoval jsem mobil do kapsy, když jsme se s taxikářem domluvili. ,,Kylie?"
Kylie seděla na schůdku pode mnou a vypadá to, že usnula. Posunul jsem ji kousek na kraj a sednul si vedle ní, s úmyslem počkat na její odvoz s ní.

,,V kolik přijedeš?" usmívala se, když jsem ji tlačil do taxíku.
,,Já až po víkendu. Ale tady pán tě zaveze k tobě domů, takže se už neuvidíme." Zdvořile usmívajícímu se muži jsem vrazil do ruky bankovky a nadiktoval mu adresu, na kterou má dojet.
,,Zavoláš mi?" vykřikla ještě, než jsem za ní zavřel dveře.
,,Uvidíme..." Rty jsem semknul do úzké linky a s posledním zamáváním nechal šedé auto odjet.

Posadil jsem se na zídku, na které předtím seděla Rose s tím chlapem. Doufám, že nikam neodešli spolu...
Vypil jsem dalšího panáka whisky a pozoroval pořád tančící hosty.
,,Za chvilku to ukončíme. Nechci mít zítra na svatbě hosty s kocovinou." Adrien se vedle mě sesunul a pozoroval scenérii se mnou.
,,Spíš aby vám během slibů do toho někdo nechrápal," zasmál jsem se.
Adrien si mě přeměřil starostlivým pohledem. ,,Všechno v pohodě?"
Přikývl jsem.
,,Rose vypadala, že se baví, když odcházela s Jacobem."
Ztuhnul jsem. Srdce mi udělalo několik kotrmelců a žilami mi proudila horká krev. ,,S Jacobem? Kdo je Jacob?"
,,Můj starší brácha," vydechl a napil se vody s ledem.
,,A oni spolu odešli?" postavil jsem se, odhodlaný zabránit jakémukoliv dalšímu kontaktu mezi Rose a Adrienovým bratrem.
,,Jo, prý se šli projít zahradami."
Nabral jsem hluboký nádech a s odhodláním se vydal najít Rose.

***

Bloudil jsem labyrintem z bonsají a pomalu začal litovat mého předchozího odhodlání. Ono vymotat se z bludiště z nějakých zelených keřů je oříšek i pro střízlivého. A když k tomu máte v sobě nějaké promile, je to ještě stokrát tak těžší.
Oslava už utichla a většina hostů, kteří neměli rezervovaný pokoj na zámku, odešli. Jediným zdrojem světla v této temné noci bylo slabé venkovní osvětlení.
Zaslechl jsem ženské chichotání. Rose!
Rozběhl jsem se přes ty zatracené křaky a odmítal se zastavit, dokud nedoběhnu do náruči nádherné Rose.
Doběhl jsem přímo do středu labyrintu, kde stříkala voda z renesanční fontány. A na kraji té fontány seděla ženská silueta s tmavými vlasy.
,,Tak jsi mě přece jenom našel," zazubila se na mě a z jejího hlasu bylo patrné, že taky není úplně střízlivá.
Sedl jsem si vedle ní, i přes to, že byla celkem zima a my jsme si máčeli zadky do ledové vody ve fontáně. ,,Kde máš mistra McBaliče?"
Nevěřícně kroutila hlavou. ,,Ožral se tak moc, že neuměl ani chodit. Nevím, co by se mnou v jeho stavu dělal."
Uniklo mi zasmání a Rose mě pěstí bouchla do hrudi. Asi si neuvědomila, že to povede k mému přepadnutí dozadu a vykoupu se tak ve fontáně celý.
,,Tohle ti nedaruju," zlověstně jsem se zasmál a stáhnul ji do vody za mnou, než stihla utéct.
,,Jasone! Já tě zabiju!" pištěla a cákala na mě vodu. Vínové šaty se pod tíhou vody nalepily na její kůži a dokonale obtáhly její siluetu.
Blbli jsme tam jak malé děti. Stříkali jsme na sebe vodu, potápěli jeden druhého a když už jsme byli promočení až na kost, pomohli jsme si navzájem vylézt na suchou zem.