Nic pro mě neznamená✔️

Kapitola 24.

Do slunného sobotního rána jsem vstala s dobrou náladou. Pozdě do noci jsem si psala s Jasonem. Skoro mi to připadalo všechno jako dřív. Jako by Erica nikdy nezaklepala na dveře jeho bytu s jejich synem v náručí. Jako bych se od něj neodstěhovala a nikdy bychom nepřistoupili na tu blbou pauzu. Ach, jak moc mi chybí. Chybí mi se vedle něj každé ráno probouzet. Chybí mi naše ranní konverzace v posteli. Chybí mi naše noci, kdy jsme nic nenaspali, ale jenom jsme se pořád milovali. Chybí mi naše společné večery u romantických filmů, kdy se místo na ten film díval Jason celou dobu na mě. Zkrátka mi chybí Jason. Pořád i přes to všechno ho naprosto bezpodmínečně miluju...

Vlezla jsem si pod studenou sprchu a nechala kapky chladné vody stékat po mém obličeji. Musím na ten oběd s Brandonem. Brandon...Kde vůbec začít? Naše první setkání neproběhlo úplně dobře. Potom se z nás stanou kolegové, později kamarádi a teď se všechno schyluje k další metě? Kdo by to byl tušil, že z milostného trojúhelníku mezi mnou, Patrickem a Jasonem nakonec Patrick úplně vypadne a jeho místo nahradí Brandon, o kterém jsem si dlouho myslela, že je jenom namachrovaný blbeček? Ne, že by mi na něm nezáleželo, právě naopak. Začínám na něj myslet častěji a častěji. V podstatě, čistě teoreticky, začátku našeho vztahu nic nebrání. Jen teoreticky. Protože ve skutečnosti něco brání. Jason.
Vylezla jsem ze sprchy, oblékla se do županu a vrátila se do ložnice. Tam jsem na sebe hodila mikinu a legíny a šla se do kuchyně nasnídat.
U stolku seděl James a popíjel horkou kávu.
,,Dneska se vrátím pozdě," oznámila jsem mu a sedla si na židli naproti němu. Ze středu stolu jsem si vzala toust, potřela jej máslem a jahodovou marmeládou. S chutí jsem se do snídaně zakousla.
,,Ale ale, zase začínáš randit, sestřičko?" Na tváři mu hrál šibalský výraz.
,,Ne, že by ti do toho něco bylo, ale možná. O půl dvanácté mě vyzvedne Brandon na oběd a večer jdu zase na večeři k Jasonovi." Do malého hrnku jsem si nalila tmavý nápoj, ze kterého se pořád kouřilo.
James jen zakroutil hlavou. ,,Jeden lepší jak druhý, opravdu."
,,Myslela jsem, že je máš oba rád."
,,Jason se ukázal jako děvkař, který neudrží svoje kalhoty nahoře a mimo to ti lhal. Brandon je zase trochu moc sebevědomý a úplně si ho neumím představit jako něčího partnera. Je to fajn kámoš, ale ne přítel." Dojedl své jídlo, ale u stolu zůstal pořád sedět.
Nechtěla jsem se k tomuto tématu víc vyjadřovat a proto jsem řekla: ,,Už jsem si našla byt. V pondělí jdu na prohlídku."
,,Super, to šlo celkem rychle. Ne, že bys mi tady nějak vadila, ale strašně rád se vrátím z toho nepohodlného gauče do své postele." Oba jsme se začali smát. Letmo jsem se podívala na hodiny. Půl jedenácté! Nejvyšší čas, abych se šla chystat.
,,Musím jít. Díky za snídani a kafe." Poplácala jsem ho po paži a odnesla po sobě nádobí ke dřezu.

***

Seděli jsme u stolu pro dva ve velmi luxusním podniku. Byla jsem ráda za svou volbu outfitu. V krémových šatech nad kolena bez ramínek jsem tady dokonale zapadala.
,,Takže co to bude? Krevety?" Brandon se zářivě usmál. Moc dobře jsem věděla, na co naráží.
Přimhouřila jsem oči a odpověděla: ,,Vlastně uvažuju nad tou chobotnicí na bylinkách s celerovým pestem." Naštěstí pochopil, že si jen dělám legraci a zasmál se.
,,Já si třeba objednám steak z argentinského býčka a k tomu zázvorové brambory." Zapíchnul prst do mého jídelního lístku. ,,Tady."
,,Zajímavá volba. Asi si objednám lososa na citronech a rozmarýnu s grilovanou zeleninou." Mile jsem se usmála a upila ze své sklenice vína.
,,Dobře, takže můžu zavolat číšníka?"
Když jsem přikývla, Brandon pokývl hlavou směrem na menšího kluka, který tady byl pravděpodobně na brigádě, kterou mu dohodil zámožný tatínek a on tady ve skutečnosti vůbec být nechtěl.
Neochotně si zapsal naši objednávku, strojeně se na nás usmál a odešel.
,,Co máš ještě dneska v plánu? Když nám nevyšla ta večeře." Tón jeho hlasu byl milý, ale jeho pohled prozrazoval jasné pochybnosti.
Nervózně jsem se napila a dávala si s odpovědí načas. ,,Od kamarádky přítel má narozeniny." Doufám, že si na mojí oslavě nerozuměl s Adrienem na tolik, že si stačili říct, kdy mají narozeniny.
Pochyby z jeho tváře se téměř vytratily a konečně jsem si nepřišla jako pod drobnohledem.
,,Takže...Jak ses měla?" zeptal se úplně mimo téma.
Nejistě jsem se zasmála. ,,Vždyť jsme se včera viděli v práci."
,,Já myslím včera večer, dneska ráno a tak."
,,No...dobře. Našla jsem si konečně byt, už je všechno domluvené, v pondělí jdu akorát na finální prohlídku a vyzvednout si klíče." Trochu vítězně jsem zatleskala. Brandon z mého nadšeného výrazu nesundal pohled.
,,To jsem rád. A kde?"
,,Kousek od práce, dokonce blíž, než teď."
Upřímně se usmál a položil svou ruku na moji. Proč dělá takováhle gesta vždycky, když nejsem připravená? Trochu vyvedená z míry jsem se narovnala na židli.
,,To doufám, že mě někdy pozveš," řekl zastřeným hlasem. Vážně se mnou teď flirtuje?
,,Někdy jo," šikovně jsem vyklouzla rukou zpod té jeho a složila ji do klína. Zaškubaly mu svaly v obličeji, ale tohle znepokojení na sobě nedal jinak znát. Taky se narovnal a odkašlal si. ,,Rose?"
Nalezla jsem odvahu podívat se mu do očí. ,,Ano?"
,,Můžu se ti k něčemu přiznat?"
A do prdele. Je to tady.
Nejistě jsem přikývla a pobídla ho k pokračování.
,,Víš...jestli sis toho ještě nevšimla tak...zkrátka...už dlouho se mi líbíš. Jako fakt hodně. Předtím jsi chodila s tím nevěrným idiotem, pak s nějakým tajným milencem a teď, když jsi konečně sama, ti to konečně můžu takhle přímo říct." Oceánové oči čekaly s nadějí na mou odpověď. Teď jenom opatrně volit slova, Rose. Nechceš si ho hned brát, ale zároveň si nechceš zavřít všechny dveře.
,,Já —" Naštěstí přišlo příjemné přerušení, kdy číšník dorazil s naším jídlem a začal pokládat talíře na stůl. Teď se budeme věnovat obědu a nemusíme u toho nic říkat. Doufám.

Poté, co jsme v trapném tichu dojedli a Brandon zaplatil, jsme vyšli z restaurace k jeho autu.
V Chicagu se probouzelo teplé léto a téměř každý kolemjdoucí svíral v rukou lehkou bundu, kterou na sobě měl pravděpodobně když šel ráno do práce. Já sama jsem přes předloktí měla přehozené letní sako, které jaksi uzavíralo celý můj outfit. Nechala jsem se na tolik unést okamžikem, že jsem nezachytila ani Brandonovu otázku.
,,Rose?"
,,Jo?"
,,Říkal jsem, jestli by ses nechtěla ještě třeba projít. Je krásné počasí, byla by škoda toho nevyužít a naši schůzku už ukončit, nemyslíš?" Do auta na sedadlo řidiče odhodil svoje vlastní sako a potom se natáhl pro moje. ,,Jo, proč ne?" Zamknul auto a mlčky jsme se jeden vedle druhého vydali podél pobřeží řeky.

Došli jsme ke krásné dřevěné lavičce, ze které byl výhled na druhý břeh řeky. Zavalila mě vlna nostalgie. Vzpomínka na Jasona. Tohle je totiž to místo, které hrálo v našem obnovení vztahu zásadní roli. Utekla jsem tady z naší večeře, zvrtla jsem si kotník a musela jsem si sednout na tuhle lavičku. On mě doběhl a měl o mě hrozný strach. Sedl si vedle mě, já jsem mu vyčetla, proč se pro mě vracel a nemohl mě prostě nechat být a pak jsme se políbili, došli jsme do mého tehdejšího domovu a po třech letech odloučení zažili oba jednoznačně ten nejlepší sex. Nevím, jak to cítil Jason, ale já mám v tomhle jednoznačně jasno.
Brandon se zastavil u zábradlí, které bylo tak dva metry před lavičkou a zahleděl se na budovy naproti němu. Já jsem pořád rozjímala nad tou hloupou vzpomínkou, která už nikdy nic víc, než vzpomínka nebude. Musela jsem zamáčknout slzu a otřít si nos.
,,Nechceš se jít taky podívat? Je to nádhera." Aniž by se ke mně otočil čelem, uměla jsem si jeho zasněný pohled představit. Jasně, že to je nádhera. Tenhle výhled jsem viděla několikrát, když tady už pět let bydlím. A je to jedno z mých nejoblíbenějších míst z důvodu.
Pomalu jsem došla k jeho levici a taky se opřela o zábradlí. ,,Jo, to je."
Najednou jsem ucítila, že se Brandon už nedívá na pohled před námi, nýbrž na mě. Bála jsem se, co chce udělat, a tak jsem se tu situaci snažila co nejvíc oddálit. ,,Je to jedno z mých nejoblíbenějších míst tady v Chicagu."
Jako by se vzpamatoval, zatřásl hlavou a znovu se zadíval před sebe. ,,Opravdu?"
Přikývla jsem a zavřela jsem oči. Nechala jsem odpolední slunce, aby mi vyhřívalo obličej a jeho paprsky, aby mě lechtaly po tváři. ,,Nejkrásnější místo za krásného počasí, co víc si přát?" Oči jsem měla stále zavřené.
,,A s tou nejkrásnější ženou," doplnil Brandon a na tváři jsem ucítila jeho hladkou dlaň. Zmateně jsem otevřela oči a než jsem stihla cokoliv udělat, nebo situaci znovu oddálit, už jsem cítila jeho teplé rty na těch mých.
Zprvu jsem byla zaskočená a nevěděla, jak reagovat, ale po chvíli jsem se polibku oddala a nechala reagovat své tělo. Přirozeně. Na chvíli jsme se rozpojili, ale to bylo jen proto, abychom se jeden druhému zahleděli do očí. Brandonův zamilovaný pohled vypadal skoro jako odraz toho mého. Bože, líbá fakt úžasně. Tohle jsem fakt nečekala.
Teď jsem ho políbila já. Pověsila jsem své ruce kolem jeho krku a on si mě přitáhl v pevném objetí.
A takhle jsme se tam v tom krásném dni plném slunce objímali a zasypávali jeden druhého polibky ještě hodně dlouho.

Zdravím zdravím!
Dlouho jsem k vám tady tímhle způsobem nepromluvila a tak promlouvám teď :)
Doufám, že příběh se vám pořád líbí a rozvíjí se směrem, který vám je příjemný. Jsme sice nějak slabě za polovinou, to ale neznamená, že nás nečeká ještě dost zvratů. Přece jenom, jeden polibek nic neznamená..nebo ano?
Určitě můžete napsat, kdo se vám jeví jako nejlepší partie pro Rose. Brandon nebo Jason? A je už Patrick opravdu mimo hru?
Čeká nás ještě něco přes 15-20 kapitol, zatím netuším, uvidím jak se budu rozepisovat😁, ale každopádně tady ten příběh ještě nějakou dobu vycházet bude😉
Moc děkuji za všechnu podporu, za každý vote, za ještě milejší komentář a zkrátka za to, že čtete a příběh vás asi ještě baví 😃
Mějte se moc hezky a užívejte
Xx <3