Nic pro mě neznamená✔️

Kapitola 2.

Po tom, co nám generální oznámil, že končí, se v zasedačce rozběhla divoká diskuze. Nejčastěji se ovšem opakovala otázka - kdo přijde místo něj? Jak sám říkal, to se dozvíme nejspíš za měsíc.

Jakmile odpověděl na všechny dotazy, schůzku ukončil a nařídil nám rozchod na svá pracovní místa. Co to je dnes za divný den? Nejdřív se ráno naštvu na Patricka, pak Patrick zničí důležité papíry, o kterých nakonec zjistím, že důležité nebyly, k tomu jsem se s ním ještě pohádala a nakonec se dozvíme, že generální ředitel končí ve firmě? Co mě ještě čeká?

***

Po zbytek pracovní doby jsem se nemohla soustředit. Na počítači jsem akorát pořád dokola aktualizovala stránku Facebooku, chvilku jsem hrála Solitaire a četla si nějaké zprávy na Googlu. Dneska už moc produktivní nebudu, tak jsem radši šla za šéfem, že mi je špatně a jestli bych mohla jít domů. Samozřejmě souhlasil, říkal, že toho dneska na mě bylo hodně, ať jdu.

***

V autě mi začal zvonit mobil. Volá mi Daisy, moje kamarádka. Její jméno se objevilo na obrazovce, kde je normálně rádio, a tak jsem hovor přijala ťuknutím na zelenou ikonku.

*Telefonát*
,,Ahoj Rosie, jak se daří?" Ozval se Daisyin příjemný hlas.

,,Čauky. No dneska nic moc, den stál docela za houby, pohádala jsem se s Patrickem a náš šéf končí." Vychrlila jsem na ni v první minutě.

,,Oh, proč jste se pohádali? Problémy v ráji?" Zavtipkovala. Líbí se mi, jak v každé situaci dokáže najít jednu vtipnou věc a pak rozesměje i mě.

,,Hah. Nejdřív vytáhl opět téma, proč nedělám u nich ve firmě a potom mi přinesl oběd, kterým polil 38 stránek mého projektu, na kterém jsem dělala dva měsíce. Nekomentuju to, že mi nakonec šéf oznámil, že ten projekt jsem vůbec neměla dělat.." Odůvodnila jsem. Na druhé straně hovoru se ozvalo vzdychnutí.

,,Ježíši, to je idiot. Snad ví, že to téma nerada řešíš, tak proč to pořád vytahuje?"

,,Já nevím, to se zeptej dokonalého Patricka, který vždycky prdelkuje svojemu prachatému tatínkovi." Napodobila jsem jeho povýšený hlas. Daisy se zasmála.

,,Nezapomeň, že díky jeho tatínkovi si žijete tak, jak si žijete. Nebýt jeho, bydleli byste někde v garsonce, jezdili ojetou plechovkou a na dovolenou maximálně do Chorvatska autobusem s turisty. Ať se ti to nelíbí sebevíc, tohle je celkem ironie."

Má pravdu. Můžu být ráda, jak si žiju.

,,Ach jo, Daisy, opět máš pravdu. Ale teď změňme téma," nadhodila jsem.

,,Jasně, třeba tvoje oslava, která se pomalu, ale jistě blíží. Už jenom měsíc zlato a bude tvůj nejlepší mejdan v životě." Vypískla nadšením. Daisy celou party organizuje, takže tím tak trochu žije.

,,Joo, jako tomu bylo na střední!" Zaradovala jsem se taky.

,,Akorát na střední jsi měla zábavnějšího přítele, který ti dovolil stýkat se s kamarády, kdy jsi chtěla.." Opáčila.

Kruci, zase má pravdu. I když to nerada přiznávám.

,,Ale s Patrickem jsem šťastnější, než jsem kdy byla s Jasonem. Když jsem chodila s Jasonem, byla jsem ještě naivní, nezkušená puberťačka." Snažila jsem se ji přesvědčit. Počkat, ji nebo samu sebe?

,,Opravdu jsi? Nebo bys měla být?" Zeptala se podezíravě. Na její otázky jsem neodpověděla a přešla je.

,,Hele, s Jasonem jsme se rozešli na mé 20tiny, byla to sviňárna a to mu nikdy nezapomenu. Když jsem potom potkala Patricka, nevěřila jsem, že někdy můžu být znovu takhle šťastná. A tímto bych chtěla ukončit dnešní telefonát." Řekla jsem poněkud mrzutě, protože mluvení o Jasonovi mi nedělá dobře.