Nic pro mě neznamená✔️

Kapitola 30.

Současnost
Rose
Po včerejšku, který jsem měla celý sama pro sebe, jsem se cítila odpočatá. Dokonce i v noci jsem spala, což je ta poslední věc, kterou bych čekala, vzhledem ke všem myšlenkám v mojí hlavě.

Sedím za stolem v práci a dovnitř vešel Brandon. Zářivě se na mě usmál. ,,Dobré ráno, Rose." Došel k mojí židli, aby se sklonil a políbil mě. Když se po chvilce odtáhl, úsměv jsem mu oplatila. ,,Dobré."
,,Dneska jdeme do kina," oznámil mi jako hotovou věc.
,,Jo?"
,,Jo. Nemůžeš vycouvat. Včera jsme spolu nebyli, tak si to dneska musíme vynahradit."
Ne, že by mi vadilo chodit s Brandonem na rande a občas spolu být celý den a přespávat u něj, ale přece to není nutná podmínka, kterou když jednou nedodržíme, tak si hned další den musíme vyhradit jenom jeden pro druhého. Tohle mi trochu vadilo. Ta závislost. Neměla jsem tolik soukromí a volnosti. Pořád jsme s Brandonem jenom spolu.
Falešně jsem se usmála. ,,Tak jo. A v kolik?"
,,Tak z práce můžeme jít rovnou k tobě a pak nějak kolem šesté večer vyrazíme." Zarazilo mě, s jakou jistotou řekl, že půjdeme ke mně. Sice má u mě skoro všechny jeho věci a opravdu se chová, jako by byl u mě doma, ale malinko mi vadilo, jak jistý si je, že budu souhlasit. Jak je sebevědomý, že ví, že neřeknu ne.
,,Nebo se můžeme potkat až před kinem. O čtvrt na sedm sraz před budovou?" opatrně jsem navrhla.
Přes tvář se mu mihl stín. Nakonec jej schoval za úsměv, u kterého nešlo poznat, jestli je falešný nebo naprosto upřímný a přikývl hlavou. ,,Jo, jak chceš ty."
Zbytek dopoledne jsme prožili v trapném tichu plném nevyřčených otázek a připomínek...

Jason
Ráno jsem se probudil konečně bez nahaté ženské vedle mě. S úlevou jsem si oddechl, když jsem zjistil, že jsem spal oblečený.
Vymotal jsem se z přikrývek a došel do kuchyně. Na pultu ležel lístek. Jela jsem na focení, Steven už je ve školce. Přijedu asi odpoledne, můžu vyzvednout Stevena ze školky, ať máš jednou taky volno ;) -E
Sice tu poslední větu napsala na papír a nemůžu vědět, jak to myslela, ale stoprocentně si umím představit její sarkastický tón, kterým by mi to řekla přímo do očí.
Udělal jsem si kávu a z ledničky vylovil pár potravin, ze kterých jsem následně vytvořil nějakou snídani.
Jen jsem v klidu, za ticha v prázdném domě snídal, když bylo ticho narušeno zběsilým vyzváněním mobilu. Neochotně jsem se podíval na displej. Daisy?
,,Ano?"
,,Čau," řekla trochu zaskočeně.
,,Čau," řekl jsem ještě víc zaskočeně než ona. Spletla si snad číslo nebo?
,,Hele, volám ti jenom proto, že to je nutné. Nic se nemění na tom, že už tě nemám ráda a jsi hajzl za to, co jsi udělal Rose. Přejdu k věci."
S očekáváním jsem se nadechl a čekal, co může být tak nutné, že Daisy porušila svoje vlastní pravidla.
,,Co jsi odjel, tak šlo všechno do kytek. S Rose už se skoro nevídám, pořád je zalezlá buď u ní nebo u Brandona doma a skoro mi to přijde, jako když chodila s Patrickem. Nerada to přiznávám, ale potřebuje tě. Sice když už se jednou za dva měsíce vidíme tak o tobě moc nemluví, ale na jejím výrazu poznám, že jí chybíš. Já ji sakra znám, Jasone. Pořád to v sobě neuzavřela."
,,Podle toho, co dává na instagram nikdy nebyla šťastnější," rýpl jsem si a napil se kávy.
Chvíli se odmlčela. ,,Prostě...nějak nečekaně se jí zase objev v životě. To ti vždycky šlo, ne? Nerada to přiznávám, ale ty jsi pro ni ten pravý. Jsi ten lék, který ona potřebuje, aby nechodila jako tělo bez duše a neztrácela čas s tím ňoumou. Je na ní dost závislý, a Rose je z toho celkem nešťastná."
Nevěděl jsem, co mám říct. Po tom, co jsem odjel, mě jak Daisy, tak i Adrien bombardovali zprávami a hovory, jak jsem Rose ublížil a že už se jí nikdy nemám ukazovat na očích. A teď po mě Daisy chce, abych se nějak objevil v jejím životě? Když mi před půl rokem sama výslovně zakazovala, abych to dělal, když je Rose ve šťastném vztahu s Brandonem?
,,Podle mě to všechno zveličuješ, Dais. Rose se mi zdá v pohodě a hlavní je, že je šťastná. Proto jsem taky odjel. Aby konečně mohla být šťastná."
Odfrkla si. ,,No jasně. Takže mi řekni... Už ji nemiluješ?"
Naprázdno jsem polknul. ,,Na tom přece nezáleží, když ona miluje někoho jiného."
Bez jakéhokoli rozloučení jsem hovor ukončil a mobil otočil displejem dolů. Schoval jsem obličej do dlaní a pak mobil pro jistotu vypnul úplně. Dosnídal jsem a šel jsem se připravit na dnešní kolečko pohovorů.