Nic pro mě neznamená✔️

Kapitola 50.

Jason
Stál jsem v obleku naproti zrcadlu v mojí ložnici. Na chvíli mě málem vlastní odraz přesvědčil, že to já se zítra žením. Jenže pak jsem si uvědomil, že já bych byl ochotný oženit se jen s jedinou ženou. S ženou, která tady dneska není a kdo ví, jestli ještě někdy bude?
Odstoupil jsem od zrcadla a zezadu jsem ucítil ženské ruce. Kyliino stále nahé tělo se ke mně tisklo a do nosu mě udeřila vůně jejího parfému, která se z ní ani po sprše nesmyla. ,,Sluší ti to," špitla a políbila mě na temeno.
Místo odpovědi jsem se k ní otočil čelem a objal ji kolem pasu. ,,Kylie, poslyš...já...jsme pořád..." neuměl jsem se vymáčknout.
Pobaveně mě pozorovala a schválně nedokončila můj pokus o větu za mě. Když jsem ale pořád koktal, tak se toho konečně chopila. Položila mi dlaň na tvář a s vřelým úsměvem řekla: ,,Jsme pořád jenom partneři na sex, neboj. Klidně mě dneska můžeš představit jako kamarádku. A až budeme někdy oficiální, tak mě můžeš potom představovat jako tvou přítelkyni."
Trochu se mi ulevilo, ale po druhé polovině věty zase tolik ne. Ona počítá s tím, že někdy spolu budeme? Jako chodit? Oficiálně?
Mile jsem se usmál a přikývl hlavou. ,,Teď už se jdi obléct, i když se na tebe moc hezky dívá."
Hravě mě štípla do zadku. ,,Nesmíme přijít pozdě.." zašeptal jsem do jejich vlasů.
Konečně mě poslechla a odcupitala zpátky do koupelny. Zády jsem padl na postel a vjel si rukama do vlasů. Musím to s Kylie ukončit. To cokoliv, co mezi sebou máme. Nechci ji tahat za nos...

***

Ruku v ruce jsme šli zámeckými zahradami. Hodil jsem očkem po Kylie, která na sobě měla kratší červené šaty a přes ramena měla přehozený stříbrný závoj. Sluší jí to.
Došli jsme ke stolku s šampaňským a já takhle odstartoval dnešní podvečer. Hodil jsem do sebe dvě sklenice a i přes starostlivý obličej mého doprovodu i třetí. Ona si decentně vzala jednu sklenici, kterou ve své ruce svírala po celý večer.
Přešli jsme od stolku k Adrienovi, kterému zdobil obličej široký úsměv. ,,Jasone! Jsem rád, že jsi dorazil."
Jednou rukou jsme se objali a on si teprve teď všiml, že za mnou stojí drobná blondýnka. Zmateným pohledem na mě krátce pohlédl. ,,Kylie, Adrien, Adriene, Kylie."
Krátce si potřásli pravačkou.
K naší skupince se přiřítila Daisy, které to opravdu moc slušelo. Měla na sobě krémové šaty střižené nad koleny se špagetovými ramínky a decentním výstřihem na zádech.
,,Ahooj!" skočila mi kolem krku a když ode mě odstoupila, do očí jako by se jí zapíchly nože. Z její zpočátku nadšené tváře se vytratila jindy přítomná jiskra a teď se v ní střídal jeden stín za druhým. ,,A kdopak je tohle?" snažila se schovat své rozpoložení za nejfalešnější úsměv.
,,Tohle je Kylie. Moje..." střetli jsme se pohledem s jmenovanou, ,,moje kamarádka." Naprázdno jsem polknul a modlil se, abych už nikomu dalšímu nemusel Kylie představovat.
,,Já jsem Daisy. Taky Jasonova kamarádka. A kamarádka Rose." Usmála se a natáhla k ní ruku. Kylie si ji změřila zvláštním pohledem a já Daisy tím mým propíchl.
,,Kdo je Rose?" zeptala se, když si spolu potřásly. Upíraly se na mě tři zvědavé páry očí, vyčkávající na mou odpověď.
Situaci se rozhodla zachránit Daisy. ,,Lásko, co kdybys zavedl Kylie ke stolu? Já si zatím s Jasonem promluvím." Adrien svou budoucí ženu poslechl a galantně nabídl Kylie rámě. I přes naštvaný výraz se do něj nakonec zavěsila a odešli spolu.
Sotva byli z dohledu, chytil jsem Daisy za paži a odtáhl ji kousek bokem. ,,Co to má znamenat? Proč před ní zmiňuješ Rose?!"
Nervózně se rozhlédla okolo a pak si založila ruce na prsou. Odsuzovačným pohledem mě celého zanalyzovala. ,,Snad jsem ti nezničila rande."
Ironicky jsem si odfrknul a obrátil do sebe obsah další sklenice. Chystal jsem se jí vysvětlit, že Kylie není moje rande, ale mou pozornost upoutala jistá osoba, stojící opodál a vášnivě konverzující s Adrienem a...Kylie. V ruce svírala šampusku a zrovna se něčemu smála. Upravila si své vlnité kaštanové vlasy a v ten moment jsme se střetli pohledem. I na tu dálku jsem ty svítící lískooříškové oči okamžitě poznal. Jako by promítaly stejný příběh, jako ty moje.
Nenápadně jsem se štípnul do předloktí a když jsem se přesvědčil, že se mi to nezdá, odložil jsem sklenici na tác procházejícímu číšníkovi. Daisy se vědoucně usmívala.
Ani jeden z nás neuhnul pohledem. Do Rose pořád něco hučela Kylie, ale ona ani tak svůj pohled neobrátila k ní.
Po tomhle intenzivním očním kontaktu jsem to byl nakonec já, kdo udělal další krok. Hlavou jsem pokývl k nazdobenému altánu, který stál na menším kopečku kousek od obou míst, kde stojíme.