Nic pro mě neznamená✔️

Kapitola 38.

Rose
,,To si ze mě děláš kurva prdel? Jak tě jako požádal o ruku?! Cos mu řekla?" Daisyin ostrý naštvaný hlas by do jednoho zabodal tisíc jehel. Já jsem na něj ale byla zvyklá.
,,Prostě mě požádal. Byla jsem blbá, že jsem to neprokoukla, bylo tam tolik náznaků, Dais. Vzal mě do luxusní restaurace, furt za námi lítal číšník a něco si šeptali a když Brandon pokynul, že už můžou, přišel zástup číšníků s lahví šampaňského a dvěma sklenicemi. Potom si jenom pamatuju Brandona, jak pode mnou klečí s prstýnkem v ruce a trpělivě opakuje svou otázku." Plácla jsem sebou na postel a mlátila volnou rukou do polštáře.
,,Ježíši Kriste. A cos mu teda řekla?"
Kousla jsem se do rtu. ,,Že jsem těhotná, ale že si ho nemůžu vzít."
,,No sláva! Pochopil to?" její hlas už nezněl tak naštvaně, jako na začátku. Pohledem jsem zavadila o prsteníček na mé levé ruce, kolem kterého se vyjímal stříbrný prsten s diamantem. V hlavě jsem se proklínala, že jsem neuměla najít slova a Brandonovi to vysvětlit. Takhle jsem se nechtěně upsala do manželství.
,,Ne. Nejdřív byl nadšený z těhotenství a potom říkal, že svatba může počkat, že stačí, že budeme mít dítě. Z toho jsem byla trochu podezíravá, zvlášť když použil slovo stačí."
,,Jasně... Jenom chtěl váš vztah zase někam posunout a žádost o ruku se mu jevila jako nejjednodušší způsob. Když jsi mu pak řekla, že jsi těhotná, nemohl být šťastnější, protože tím jsi zpečetila váš vztah a on ti klidně řekl, že na tebe a tvoje rozhodnutí bude čekat klidně celý život, nemám pravdu?"
Poraženecky jsem se usmála. ,,Máš..."
,,A co mu teda řekneš?" ozval se znovu její hlas.
V hlavě jsem se proklínala, jak se mi jenom podařilo do téhle situace tak blbě uvrtat? ,,Ještě nevím... Ten prstýnek nosím, aby to urychlilo moje rozhodování."
,,Cože?! Myslela jsem, že řekneš jasné ne! Jaké rozhodování?" vyštěkla a její přívětivý tón byl zase pryč.
,,Já nevím, prostě... Kdyby tady nebyl Jason a malá šance, že se k sobě někdy vrátíme, tak řeknu Brandonovi jasné ano. Miluju ho, Dais. Je prostě skvělý. Ale tím, že tady je pořád Jason, u kterého jsem si sice myslela, že už mám zavřené dveře a ukázalo se, že není všem dnům konec, tak musím uvažovat."
,,Rose, řeknu ti to takhle; kdyby jsi Brandona milovala tak, jak tady říkáš, ani bys nad tím nepřemýšlela a okamžitě mu řekla ano. Takhle je jasné, že pořád miluješ Jasona o něco víc než jeho."
Zahučela jsem zoufalstvím do polštáře. Co mám teď jako dělat? ,,Tak co mi poradíš?"
Na druhé straně hovoru bylo chvíli ticho. Po nějaké době znovu Daisy promluvila. ,,Jdi s pravdou ven. Nenech se umlčet. Prostě mu řekni pravý důvod, proč máš pochybnosti."
,,Jo. A udělám to hned. Díky, Dais." Rozhodně jsem se zvedla z postele, zavěsila a sebevědomým krokem vykročila do obýváku za Brandonem.

Seděl zády ke mně na gauči a díval se na televizi. Zničehonic se zasmál a málem jsem nadskočila leknutím. Díval se na nějakou komedii. Opatrně jsem obešla sedačku a sedla si kousek od něho do tureckého sedu. Chytla jsem se za břicho, nádech, výdech. Dokážeš to, Rose. Jakmile zaznamenal Brandon moji přítomnost, ztlumil televizi a obrátil se ke mně. ,,Jak ti je? Už je to lepší?" Natáhl ruku na moje břicho a lehce mě po něm pohladil. ,,Jo, je mi dobře."
Mile se usmál a dal mi pusu na tvář. Přitom mě pořád držel za stehno. ,,Víš jak moc ti to sluší, Rose?"
Zmateně jsem zkřivila obočí a zašklebila jsem se. Mám pupínky po celém obličeji, mastné vlasy (a to jsem si je včera myla) stažené v ledabylém drdolu a na sobě tílko a tepláky. Pochybuju, že mi to sluší.
,,Brandone, musíme si promluvit." Mezi dlaněmi jsem stiskla jeho ruku a zahleděla se do jeho oceánových očí, které se na mě usmívaly. ,,O čem?"
,,Pravý důvod, proč si tě nemůžu vzít."
,,Ale...vždyť ti dávám čas, aby sis to pořádně promyslela. Proč pořád říkáš, že si mě nemůžeš vzít?" Nechápavě mě pozoroval a vyškubl svoji ruku z mého sevření. Zavřela jsem oči a nadechla se. ,,Protože nemůžu. Z mojí strany by to nebylo stoprocentně upřímné."
Zaraženě na mě koukal a v hlavě mu šrotovala snad všechna kolečka. ,,Stoprocentně upřímné? Ty mě nemiluješ nebo jak jako že by to nebylo upřímné?"
Zavrtěla jsem hlavou. ,,Miluju tě. Akorát... Prostě je tady pořád někdo, koho si představím v největší bolesti, když nás dva vidím jít spolu k oltáři."
,,Rose, já ti nerozumím. Mluv srozumitelně."
Zoufalstvím jsem zavrčela. ,,Prostě si tě nemůžu vzít, protože jsem v sobě pořád neuzavřela Jasona, proto!"
Ten výraz, který se objevil na jeho obličeji, mě přiměl, abych se ho na zlomek vteřiny bála. Přes jeho tvář proběhlo několik stínů a v očích se mu zračily blesky. ,,Jak neuzavřela? Vždyť jsi ho naposled viděla před rokem, jak jsi ho nemohla za tu dobu uzavřít?"
Schovala jsem tvář do dlaní a opřela se lokty o kolena. ,,Viděla jsem ho naposled před dvěma měsíci, Brandone. A pořád to tam je."
S prázdným pohledem se zvedl a začal přecházet po místnosti. ,,Proč? Proč se od něho nemůžeš držet dál, když víš, jak ti dokáže pomotat hlavu?"
,,On mi nemotá hlavu. Jestli se chceme bavit o motání hlavy, tak si promluvme o tobě a o tom, jak mě manipuluješ a tím navádíš do rozhodnutí, které bych sama od sebe neudělala!"
Sarkasticky se zasmál. ,,Rose, na tohle teď nemám. Necháme to na jindy." Z věšáku v předsíni si sundal kabát a obouval si boty.
,,Vždycky to necháváme na jindy! A už mě to nebaví. Chci to vyřešit hned." Nedala jsem se odbýt a zablokovala jsem mu cestu. ,,Proč musíš být takový pokrytec?" vpíjela jsem se do jeho očí.
Lehce mě postrčil stranou a dosáhl na kliku vchodových dveří. Ještě napůl v bytě se na mě otočil. ,,Když si mě nemůžeš vzít, jak pořád dokola opakuješ, tak proč nosíš ten prstýnek, co jsem ti dal?"
Poraženecky jsem se podívala na stříbrný kov zdobící můj levý prsteníček. Brandon se znovu smutně zasmál. ,,Tolik k tomu, kdo je pokrytec," řekl a zavřel za sebou dveře.