Nic pro mě neznamená✔️

Kapitola 6.

,,Počkej, tak spali jste spolu nebo ne?"

,,Jason říkal že ne. Že prý já jsem po něm vystartovala, ale on nechtěl, abych toho litovala, tak to zarazil."

,,Ty jo, to mi do něho vůbec nesedí. Asi se fakt změnil."

,,To sice nevím, Daisy, ale každopádně jsem vděčná, že se to nestalo."
Na druhé straně hovoru se ozve kašel a smích. ,,Cože? Ty jsi vděčná, že jsi nespala s Jasonem? Jasonem, který byl tvůj nejlepší sex, cos kdy měla? Rose, je ti dobře?"

Srdečně jsem se zasmála. ,,Ano, cítím se dobře. Teda až na menší kocovinu a bolest hlavy."

,,Takže po tom, co tě ujistil, že jste spolu nespali, jsi ho normálně poslala domů?"

,,Jo, ale nevyp—"

,,Haló? Rose, jsi tam?"

Uslyšela jsem bouchnutí domovních dveří a seběhla schody dolů. ,,Daisy ty jsi u mě?" zeptala jsem se nejistě do telefonu.

,,Ne, jsem doma, proč?"

Už jsem skoro dole, když uvidím ty krátce střižené kaštanové vlasy a vysoké čelo. Jeho čokoládové oči se rozzáří, když mě uvidí a rozběhl se ke mně. ,,Rose, ani nevíš, jak rád tě vidím!" vykřikl Patrick a sevřel mě v pevném objetí. Lehce mě zvednul do vzduchu. Pořád jsem měla na telefonu Daisy, tak jsem se jí omluvila a telefon hodila na gauč.
,,Patricku! Co to..jak..co tady děláš?" vykoktala jsem ze sebe a on mě konečně pustil na zem. Pořád mě ale držel za ramena.
,,Ani mi nemluv, obchod neklapnul, objevila se nějaká nová firma, která nám ho přímo před nosem ukradla. Rose, řeknu ti, takové ponížení, to jsem dlouho nezažil." rozčílil se a v obličeji se mu objevil vztek.
,,Jak neklapnul? Vždyť už to byla hotová věc, formalita! Jeli jste to tam jenom podepsat, ne?"

,,No, tak jak vidíš, Švédi asi nehrajou na tahle pravidla. Největší ostuda je, že nám ten kšeft ukradla nějaká neznámá americká firma. Chápeš to, nám! Naší úspěšné firmě, na kterou se zakázky jenom hrnou!"
Povzbudivě jsem se usmála a stiskla mu paži. Pak jsem se opatrně zeptala: ,,A jak to zvládl tvůj táta?"
Patrickovi rázem zmizela z obličeje všechna barva. ,,Tak ten to málem nepřežil. Celou cestu domů chlastal předražený šampaňský, a vyřvával, že celou tu firmu zničí, i kdyby měl vystřílet všechny její zaměstnance."
Jo, něco takového jsem čekala. Jenom jsem přikývla a soucitně se usmála.

Vyrušilo nás vyzvánění Patrickova telefonu. Se slovy ,,promiň, tohle musím vzít" odešel volat do koupelny.

Bylo něco okolo deváté večer, když si šel Patrick lehnout. Cesta prý byla vyčerpávající a já se mu ani nedivím; strávit pět hodin v letadle s jeho temperamentním otcem, který se neumí smířit s prohrou, muselo být opravdu vyčerpávající.

Ponořila jsem se do vany a začala číst knihu, co mi jako předčasný narozeninový dárek poslala kamarádka Galea z Itálie. Bydlely jsme spolu první rok na koleji a ona pak odešla studovat vysokou do Itálie a už se do Států nevrátila. Pořád jsme ale v kontaktu a když nám to čas dopřeje, setkáme se.

Zapípal mi mobil.

Jason🥱 (21:15)
Co takhle 25. 6. v osm večer U Boba?

Nejdřív jsem nechápala, co po mně chce nebo jestli si nespletl číslo, proto jsem mu odepsala:

Rosie❤️(21:17)
Co?

Jason🥱(21:18)
No ta večeře přece 😁říkali jsme, že to domluvíme, až se uvidíme, ale nějak jsme na to zapomněli.

Usmála jsem se.

Rosie❤️(21:18)
25. je sobota?

Jason🥱(21:19)
Čtvrtek

Chvíli jsem váhala, co mám napsat nebo jestli si radši nemám vymyslet výmluvu abych tam nemusela chodit, ale moje zvědavost by mi to nikdy neodpustila.

Rosie❤️(21:21)
Ok, budu tam

Jason🥱(21:21)
❤️

Ráno mě probudil Patrick, který jako šílený běhal po pokoji a vyhazoval věci ze skříně. Nechápavě jsem se natáhla pro mobil abych zjistila, kolik je hodin. Super, 6:32. Zamžourala jsem aby si moje oči zvykly na ostré světlo a pak se ho zeptala: ,,Můžeš mi říct, proč v neděli v půl sedmé ráno běháš po pokoji v saku a dupeš při tom jak slon?" Můj hlas zněl trochu otráveně a rozmrzele, ale může se mi někdo divit?

,,Jejda, promiň miláčku, já tě nechtěl vzbudit." Pak se natáhl pro polovybalený kufr ze Švédska a naházel do něj nějaké oblečení.
Nápadně nahlas jsem si odkašlala, jelikož se mi pořád nedostalo odpovědi. ,,A kam teda jdeš?"
,,Jo jasně, promiň, jsem trochu roztržitý. Táta na dnešek naplánoval poradu kvůli tomu Švédsku a říkal, že je i možné, že znovu odletíme, tak ať jsme připraveni." Usmál se, jako by to byla nejjasnější věc na světě.
,,Vždyť jste se včera teprve vrátili," namítla jsem a protřela si oči.
Patrick došel k posteli a vlepil mi pusu do vlasů. ,,Je to fakt důležité, Rose. Kdyby nebylo, táta tak nevyvádí."

Tvůj táta vyvádí kvůli kdejaké maličkosti.

,,Tak mi hlavně dej vědět. Ať vím jestli mám čekat tebe nebo hovor ze severní Evropy." Slabě jsem zkroutila koutky do úsměvu a políbila ho na rty.
Když se naše rty rozpojily, Patrick to doplnil slovy: ,,Miluju tě."
,,Papa," řekla jsem na to. Sice si mě přeměřil divným pohledem, ale musel si pospíšit a proto to nějak neřešil.

Sakra, to jsem mu to nemohla říct zpátky? Vždyť já ho taky miluju, tak proč mi poslední dobou přijde, že když mám ta slova vyslovit, má mi upadnout jazyk?

   ***

Bylo odpoledne a já se rozhodla napsat Daisy.

Rosee🌹😏 (14:05)
Patrick odjel ráno do práce a ještě se nevrátil, nedáme kafe?

DaiDais 💩(14:10)
Sorry zlato, dneska ne
Máme s Adrienem randicko😏

Rosee 🌹😏(14:11)
Okok, pohoda
Užívejte 😉

DaiDais 💩(14:11)
Pak se ozvu <3

Zkusila jsem napsat Patrickovi.

Zlato Rose🥰(14:15)
Tak jak to dopadlo? Přijdeš domů nebo letíte?

Chvíli trvalo, než odepsal ale nakonec jsem se odpovědi dočkala.

Patrick😘(14:25)
Mrzí mě to, večer odlétáme😢

Zkřivila jsem obličej a jen napsala:

Zlato Rose🥰(14:27)
Tak šťastnou cestu❤️vrať se co nejdřív

Najednou někdo zazvonil. Kdo to může být? Nikoho nečekám.
Pomalu jsem došla ke dveřím. A když jsem je otevřela, musela jsem se štípnout, abych uvěřila tomu, že se mi to nezdá. Zalapala jsem po dechu.

,,Ahoj Rose."
Pořád jsem na příchozí osobu jenom nevěřícně zírala. ,,Co tady děláš?" sykla jsem skrz zuby.
Do uší mě udeřil hlasitý smích. ,,To je vše, co mi po těch letech řekneš?"
Neodpověděla jsem.
,,No, takže...pustíš mě do tvého krásného bytečku?"

Ejjj, už to je šestá část 😳snad se vám, co čtěte, pořád příběh líbí 😉no a teď k tomu, co se v této části odehrálo; kdo jenom mohl zaklepat na Roseiny dveře? 🤫