Nic pro mě neznamená✔️

Kapitola 49.

Rose
,,Ještě mu nic neříkej. Chci ho překvapit sama." Upila jsem ze svého šampaňského a zachytila Daisyin pohled ze tří zrcadel najednou.
,,Neboj, nic neřeknu. A Adrien taky ne. Vlastně —" vytočila se na mě, ale přerušila ji kadeřnice, která při Daisyině dalším cuknutí hlavou nespokojeně zasyčela.
Omluvila se rozpačitým úsměvem a pokračovala s konverzací do zrcadla. ,,Chtěla jsem říct, že Jason bude dneska na té zkušební večeři. Dokonce bude mít proslov."
Záblesk naděje mi vehnal do žil nový život. ,,Cože? To mi říkáš až teď?!"
Šibalsky se usmála. ,,Klídek, zlato. Oslníš ho jen svou přítomností."
Znovu se naše pohledy střetly v zrcadle a frustrovaně jsem si povzdechla. ,,Tím si nejsem tak jistá."
,,Furt ti to nebere?" přilepila rty k okraji vysoké úzké skleničky.
Zavrtěla jsem hlavou a přešla k oknu, ze kterého byl výhled na zámeckou zahradu, kde už se chystalo posezení a stoly na dnešní nácvik svatební hostiny. ,,Včera v noci to zvednul, Dais. Dokonce jsme si povídali a připadalo mi to všechno jako při starém." Na tváři se mi pomalu rozšiřoval úsměv, když jsem si v hlavě vybavila Jasonův obličej a jak se dokonce občas nevědomky usmíval.
,,No vidíš! Všechno není ztraceno." Jakmile zaregistrovala můj přitroublý úsměv, začala se šibalsky usmívat ona.
,,Jestli to chápu dobře, tak chcete získat toho chlapa zpátky?" kadeřnice s kulmou ve vzduchu se zapojila do naší diskuze.
,,No...nebo se o to aspoň pokusit," zasněně jsem se zahleděla z okna ven a při zjištění, že má sklenice je zase prázdná, jsem si s úšklebkem dolila.
Daisy se na mě s obavami podívala. ,,Opatrně, Ro. Abys na tu večeři vůbec dorazila."
Úplně ignorujíc její poznámku jsem do sebe obrátila obsah sklenice. ,,Řekni mi jednu věc, Dais. Proč bude dneska na nácviku, ale nepřijde zítra na svatbu?"
,,Protože ho necháváme v domnění, že na nácviku dneska nebudeš. Ale jelikož jsme mu už řekli, že na svatbě budeš, tak z toho ještě stihnul vycouvat." Narovnala se v křesle a kadeřnice musela zatnout zuby, aby z jejích úst neuteklo další znepokojené zasyčení.
Nějak mi to přišlo moc komplikované, ale svedla jsem to na zlatavé bublinky, které na mě už jistě začínaly působit. ,,No tak to bude chlapec překvapený, že je jeho Rosie zpátky ve městě."
Obě ženy mi věnovaly starostlivý pohled a pak se Daisy s úsměvem od ucha k uchu postavila. ,,Je to nádherné."
Její blonďaté kadeře splývaly v objemné vlny a horní polovina vlasů byla vyčesána do polodrdolu, ze kterého vedla zapletená cestička až k Daisyině čelu. Pár pramenů měla spuštěných podél obličeje, zbytek vlasů přehozený dozadu.
,,Sluší Vám to. Budete krásná nevěsta," zatleskala kadeřnice a začala schovávat všechny nástroje, které využila na Daisyiných vlasech.
,,Páni, fakt jsi kočka, Dais."
,,Tak zase to nepřehánějte. Nějaké komplimenty si šetřete na zítra, kdy je oficiální svatba." Daisy se tváře zbarvily do lehce červeného odstínu a pak přiběhla ke mně, aby mě mohla chytit svýma hubenýma rukama za obě zápěstí. ,,Teď jdeš na řadu ty, kočko."
Než jsem se nadála, seděla jsem v černém koženém křesle, které bylo hodinu a půl zahříváno Daisyiným zadkem a mé místo z pozice pozorovatele vystřídala právě Daisy s bublinkovým alkoholem v ruce.

Jason
Zasraná zkušební večeře. Vůbec se mi tam nechce. Ale jako vůbec. Nejradši bych ji celou přeskočil a šel jenom zítra na svatbu. To bych ale Adrienovi neudělal.
Neochotně jsem se vydrápal z postele a dobrých pár minut ještě seděl na jejím kraji a jen zíral s prázdným výrazem před sebe.
Když jsem se po chvíli vzpamatoval a snažil se probrat ledovou sprchou, moje myšlenky zase zabruslily do včerejší noci, kdy jsem výrazně prohrával souboj se spánkem.

,,Proč mi furt voláš, Rose? Myslím, že jsem se posledně vyjádřil jasně." Rose si poslední dobou oblíbila noční telefonáty.
,,Nemůžu spát. Ani když si představuju, že vedle mě ležíš a já tak můžu pozorovat, jak spokojeně oddychuješ." Její unavený hlas doplněný o zívnutí mě donutil taky hlasitě zívnout.
,,To že nemůžeš spát je tvůj problém. Nemusíš kvůli tomu budit další lidi, kteří si po dlouhé době zaslouží klidnou noc bez telefonátů od bejvalek," zamručel jsem a třel si oči. Půl třetí ráno, Rose. Půl třetí!
Z druhé strany telefonu se ozvalo tlumené povzdechnutí. ,,Jen jsem tě chtěla slyšet."
Já tebe taky rád slyším... Počkat, cože?!
,,Jak ti mám pomoct?" zoufale jsem rozhodil volnou rukou do vzduchu a přistála na peřině.
Další povzdech. Tentokrát hlasitější. Tyhle její vzdechy ve mně vyvolávaly nemilou vzpomínku na můj nedávný sen.
,,Zapni si kameru, Jasone," řekla, jako by to byla ta nejjednodušší věc na světě. Pořád lepší, než kdyby po mně chtěla sex po telefonu.
,,Dopřeješ mi potom klidný spánek?"
Potichu se zasmála. ,,Slibuju."
,,Tak fajn. Volám ti na FaceTime."
Ta chvíle, než jsme se zase spojili mi připadala jako věčnost. Konečně mi to na desáté zvonění zvedla a když jsem uviděl její obraz, došlo mi, co jí tak trvalo. Musela se upravit. Klasická ženská...
Rozsvítil jsem lampu na nočním stolku a za lhostejný úsměv jsem se snažil skrýt efekt, jaký na mě její vzhled měl. ,,Lepší?"
Její tvář se i pod rouškou tmy a špatného signálu rozzářila. ,,Lepší."

Oblékl jsem se do županu a šel si udělat snídani. Na mobilu jsem zkontroloval všechny nepřečtené zprávy a u toho pil kafe. Zasekl jsem se u jedné konverzace.
Kylie😈 (4:55)
Končí mi směna, můžu se stavit?

Kylie😈 (4:58)
Jestli se potřebuješ uvolnit tak ale odepisuj hned. Jinak tě podvedu s mojí horkou vanou a postelí 😏😘

Kylie😈 vám volala (5:12)
Kylie😈 vám volala (5:15)
Kylie😈 vám volala přes FaceTime (5:20)

Kylie😈 (5:30)
Okey, tak dneska to bude asi postel
Až se probudíš, ozvi se😘

S úšklebkem jsem vytočil její číslo. Je k ní jenom fér, když jí zavolám po tom, co jsem ji v noci ignoroval.
,,Ale, kdopak se nám vyspinkal do růžova?" ozval se sotva po dvou zazvoněních její energický hlas. Nechápu, kde bere tu energii. Je teprve půl jedenácté a jestli se v půl šesté vrátila domů z noční v baru, jakto že je vzhůru?
,,Promiň, byl jsem úplně dead," omluvil jsem se a přejížděl si dlaní po obličeji, abych si osvěžil paměť.
S Kylie to celé začalo asi před čtvrt rokem, kdy jsme po sobě vyjeli v baru, kde pracuje. Potom jsem z toho nějak vycouval, ale stihl si od ní vzít aspoň číslo. Po nějakých dvou měsících, kdy jsem se vzdal naděje, že se Rose vrátí a skončíme spolu v objetí, jsem jí konečně zavolal a tak nějak se vídáme od té doby. Někdy jde o sex, někdy zajdeme na večeři, občas i do kina a výjimečně s ní trávím její šichty v baru.
Kylie se naštěstí zasmála a nijak mou omluvu nepitvala. ,,V pohodě, taky by se mnou žádná velká zábava nebyla."
,,S tebou je vždycky zábava," na tváři se mi rozléval uličnický úsměv i když ho Kylie nemohla vidět.
,,Dneska mám volno. Stavíš se? Nebo mám přijít já? Koupila jsem si nějaké nové prádlo.." I přesto jak jsem se musel ovládat, abych jí hned neřekl jo, zavrtěl jsem hlavou.
,,Dneska nemůžu. Mám nějakou akci." Nechtěl jsem jí rovnou říkat jakou, protože za prvé spolu ani nechodíme, ale jenom spíme, a za druhé - Kylie zrovna není typ holky, co rád chodí na svatby.
,,Akci? A jakou akci?"
Tak stejně jí to budu muset říct...
,,Kamarád se zítra žení a dneska je nácvik."
Chvíli se odmlčela. ,,Jakou si bereš kravatu?"
,,Fuu, asi...červenou. Proč?"
,,Vyzvedneš mě hodinu před začátkem? Ať ještě upustíme tu páru, co jsme drželi pod pokličkou minulou noc?" Sebejistota, s jakou počítala, že ji vezmu s sebou mi ovšem vyrazila dech.
,,Vyzvednu tě v pět. Těším se." Než jsem si to stihl pořádně přehrát v hlavě a ujistit se, že to je dobré rozhodnutí, už jsem se na naše menší rande začal těšit.
,,Dobře, budu ready. Zatím."
Teprve po ukončení hovoru mi došlo, jaký jsem kretén... Já přivedu na nácvik Daisyiny a Adrienovy svatební hostiny holku, o které jsem se před nimi zmínil snad jednou? Přivedu ji přímo do jámy lvové? Před lidi, kteří by mě nejradši znovu viděli po boku mojí ex?

Šťastný nový rok!
Přeji vám hodně štěstí, zdraví a úspěchů 🥳taky ať se vám splní vše, co si přejete a třeba se nepodařilo v roce 2022❤️
Já moc děkuji za všechnu podporu, která se mi skrze wattpad dostávala minulý rok a moc si vážím každého přečtení❤️ A snad se bude dostávat i letos🥰 (když budu vydávat jak mám)
Mějte se <3