Nic pro mě neznamená✔️

Kapitola 53.

Rose

,,Adriene! Co-co tady děláš?" vydechla jsem a snažila se skrýt své předchozí rozhořčení za sladký tón hlasu, doplněný o ještě sladší úsměv.
Zmateně zamrkal. ,,Jdu za Daisy. Vím, jak musí být nervózní, tak ji chci uklidnit."
Sakra! ,,Tam...tam ale nemůžeš! Nesmíš vidět nevěstu před svatbou!"
Nejistě se rozesmál, jako by tím říkal Vážně mě nepustíš za mojí budoucí manželkou jenom kvůli nějakým pověrám? 

Chvíli jsme na sebe jen tiše zírali, než jsem vyhrkla: ,,Daisy je v pohodě, byla jsem s ní celou dobu. Teď už běž ven a počkej, až ji uvidíš. Moc jí to sluší." Chytla jsem ho za paži a nasměrovala ho k východu na zahradu. ,,Půjdu rovnou s tebou."
,,Tak dobře. A řekneš mi po cestě, proč jsi tak roztěkaná?" zářivě se usmál a v hlavě se znovu ozvalo moje svědomí. Vím něco, co by mu ten úsměv z tváře rychle vymazalo.
Nevinně jsem zamrkala a zahákla se do jeho nabídnutého rámě. ,,Jason. Vždycky je to o Jasonovi."
,,Aaa, takže osvědčený trik jeden pokoj jedna postel fungoval?" Koutky úst měl skoro doslovně od ucha k uchu. 
Přikývla jsem. ,,Jo, doufám v to." Tahle malinká lež ti vyšla, Rose.
Odpověděl mi dalším vítězoslavným úsměvem a potom už jsme společně vykročili ven. Nevím co je horší varianta; že se Daisy u oltáře objeví a celé jejich manželství bude postavené na lži, nebo že nedorazí a nechá tak Adriena ponížit ještě veřejně před rodinou a kamarády. Čímž by mu taky zlomila srdce. Moment...to mu už zlomila tak jako tak...

Jason

Jakožto svědek ženicha jsem byl svolán k menší skupince lidí kousek před začátkem svatebního průvodu. Měli tady být Daisyini rodiče, Adrienovi rodiče, Rose jako hlavní družba a zároveň svědkyně nevěsty, já a hlavně Adrien. Rose s Adrienem tady pořád nebyli a ve tvářích rodičů Williamsových se zračila jistá nervozita. Mezi námi pobíhaly malé holčičky v růžových šatech, které v rukou svíraly košíky s lístky růží. 
,,Tak kde jsou? Čeká se jenom na ně." Paní Williamsová si napjatě načechrala své havraní mikádo.
Její manžel se ji snažil uklidnit rukou na rameni a konejšivými slovy. ,,Klid, drahá. Adrien nikdy nemá zpoždění." 
Odměnou mu byl vděčný úsměv a zamilovaný pohled jeho manželky. Mít takový vztah i po dvaceti letech manželství musí být skvělý pocit.
,,Jasone... Kam ta Rose odběhla? Je to družička, musí tady být." Teď si začala dělat starosti maminka Daisy. 
,,V klidu, Natalie, Rose půjde těsně před Daisy, má ještě čas." Povzbudivě jsem se na ni usmál, zrovna když koutek mého oka konečně zahlédl siluety dvou blížících se postav. Jedna z nich byl Adrien a druhá byla Rose.

,,No konečně, všichni už jsme byli jak na jehlách, jestli sis to náhodou nerozmyslel, synku," rozzářil se pan Williams a úleva, jaká se mu rozlila po celém obličeji, uvolnila všechny jeho napjaté mimické svaly.
Adrien ke svému otci došel a poplácal ho po rameni. Jindy bych byl tímto pohledem na sbližování otce a syna naprosto uchvácený, nyní se ale veškerá moje uchvácenost nemohla vynadívat na tu nádhernou usmívající se brunetku s nejkrásnějšíma očima. Když si všimla, že ji naprosto neostýchavě pozoruju, začala se do mě vpíjet stejně intenzivním pohledem. 

,,A co ty, chlapče? Ještě sis nenašel nevěstu?" snažil se mě z mého transu probrat Daisyin taťka. Nepohnul jsem se ani o píď, načež se Adrien upřímně zasmál. ,,Copak nevidíš, jak se na ni právě dívá?"
,,Vážení, měli bychom začít," rozhovor utnul pastor, stojící kousek od nás. ,,Tatínku, Vy běžte pro dceru a připravte se. Maminku ženicha máme kde?"
Paní Williamsová se přihlásila jako nadšený prvňák ve škole. ,,Tady."
Pastor spokojeně tleskl rukama. ,,Výborně, vy půjdete jako první a dovedete syna k oltáři. Za vámi vyjde tato okouzlující družička současně s panem svědkem, a ti, jakmile dojdou k oltáři, se postaví na svá místa - tedy svědek ženicha na stranu ženicha a svědkyně nevěsty na druhou stranu, kde dojde nevěsta. Vychází maminka nevěsty a otec ženicha a po nich malé družičky. No a po družičkách už budeme všichni vyčkávat na nevěstu s tatínkem. Všichni rozumíme co máme dělat a jak se pohybovat?"
Poslušně jsme přikývli, a pan Davison odcházel vyzvednout Daisy. 
,,Tak, já jdu už teď, začíná hudba. Pojďme!" Pastor si upravil sváteční ornát a s úsměvem vyšel vpřed svatební uličkou. 
Všechny utvořené páry se seřadily, včetně mě a Rose. Adrien se na mě naposled ohlédl. Ujistil jsem ho sebevědomým úsměvem. Pomalu vedl svou mamku kupředu a já se obrátil na Rose.
,,Připravená?" Nabídl jsem jí rámě. Nepřítomně se kousala do rtu a bylo na ní vidět, že ji něco trápí. ,,Rose?"
Zatřepala hlavou a zavěsila se do mě. Schovala své obavy za krásný úsměv, který ale nemohl být méně upřímný. Byl čas, abychom vyšli my a proto jsem se k ní s šeptem lehce naklonil. ,,Co se děje, Rosie?"
Polkla a zašeptala: ,,Něco ti musím říct. Týká se to Daisy a Adriena."
Už jsme měli dávno vyjít a proto jsme rychle přidali do kroku a nenápadně tak vymazali naši zpožděnou reakci. ,,O co jde?" šeptl jsem směrem k ní, pohled jsem ale upíral před sebe a profesionálně se usmíval. Dělala to samé. ,,Řeknu ti to, jestli se tady Daisy ukáže a dneska dojde ke svatbě."
Jestli se Daisy ukáže? Proč by se neukázala? ,,Rose..."
,,Sluší ti to, Jasone," změnila téma a věnovala mi jeden z jejích okouzlujících úsměvů, který už byl zcela upřímný. Pomalu jsme se blížili k oltáři, proto jsem rychle s úsměvem odvětil: ,,To už jsi říkala."
Opětovala mi úsměv a dodala: ,,A pořád se nemůžu toho pohledu nabažit."
Stáli jsme před obloukem, kde už čekal Adrien. Než jsme byli nuceni se rozpojit, zašeptal jsem jejím směrem. ,,Tobě to sluší daleko víc. Vypadáš nádherně." 
Odměnou mi byl pohled na tu spokojenou tvář a šibalské mrknutí, při kterém Rose naznačila pusou: ,,Nemám pod nima podprsenku." To už jsem dávno věděl, ale i tak to se mnou udělalo to stejné, co poprvé. Spojil jsem ruce a snažil se jimi přikrýt svůj rozkrok. Adrien se nenápadně zasmál a sklonil se k mému uchu. ,,Je nějaká minuta, kdy byste na sebe nechtěli skočit?"
,,Ani sekunda, kamaráde," přiznal jsem s šibalským úšklebkem, s pohledem upřeným na nádhernou ženu stojící naproti mě z druhé strany svatebního oblouku. Její oči na mě visely úplně stejně, jako ty moje na ní.

Ani jsem nezaznamenal, kdy uličkou prošli paní Davisonová a pan Williams, ale teď už všichni nedočkavě vyčkávali na příchod Daisy. Uběhla minuta. Uběhly dvě. Daisy nikde. Všiml jsem si, jak Adrien ztuhnul a Rose zbledla jako stěna. Co se tady sakra děje? 
Rosein pohled opatrně vyhledal Adrienův a snažila se ho na dálku povzbudit. Když pohled přesunula ke mně, zkřivila rty do úzké linky a v jejích očích se zračil strach. Daisy nepřijde? 
Tu otázku jsem nemusel ani říkat nahlas, aby pochopila, na co se ptám. Neznatelně přikývla a mě oblila vlna potu. Tři minuty. Daisy pořád nikde. Někteří hosté se začali netrpělivě otáčet a něco si šeptat. Ani nevíte, jak moc bych si přál vzít na sebe aspoň část toho studu, který musel Adriena právě pohlcovat.
Rose zacukala pravá noha a vypadala, že se každou chvílí rozběhne pryč. V duchu jsem se modlil, aby to nebyla pravda a Daisy neutekla před svatbou s tím mužem, který ji naprosto bezpodmínečně miluje...

Rose

Bylo mi zle. Z Daisy, ze sebe. Bylo mi smutno. Kvůli Adrienovi. Co mám teď sakra dělat? Jako jediná tady vím, proč Daisy nepřichází.
Jediné, co mě drželo při smyslech byla myšlenka, že kdyby zmizela úplně, už by se tady vrátil její otec a něco řekl. Takhle se pořád držím nějaké naděje. 

Davem to zašumělo. Uličkou se rozběhly dvě malé copkaté holčičky a mi neuniklo, jak se na ně malý Steven, sedící Erice na klíně, dívá. Vyměnily jsme si s Ericou vědoucný úsměv a ona jen kroutila hlavou.
A potom jsem v dálce zahlédla něco, co vypadalo jako bílé svatební šaty a pestrobarevná kytice. Uličkou se přibližovala Daisy a její táta, který nemohl mít na tváři pyšnější úsměv. Dokonce i Daisy se usmívala. Sice to byl křečovitý úsměv, ale aspoň se snažila a nakonec se ukázala. ,,Neponížila Adriena," uklidňovala jsem se v duchu.

Pan Davison jí vtiskl pusu do vlasů a když si sedal na místo vedle své manželky, zamáčkl slzu. Daisy stála sotva kousek ode mě, když se naproti ní postavil Adrien a vyměňovali si zamilované pohledy. 
Předala mi její svatební kytici, přičemž nenápadně sykla: ,,O tom, o čem jsme se bavily, nikomu ani slovo."
,,Cože?!" zašeptala jsem, potlačující všechen vztek, který jsem na ni za dnešní odpoledne chovala.
,,Promluvíme si o tom později, teď se usmívej a nechej mě vzít si muže mého života," procedila přes zuby.
Přikývla jsem a narovnala se.
Daisy se konečně otočila zpátky na Adriena, kterému po tváři tekla slza. A v jeho očích se zračila jistá úleva. Chudák sám nevěděl, jestli se jeho drahá polovička ukáže.

,,Vážení svatebčané, dovolte, abych vás přivítal na této významné události a to uzavření sňatku manželského mezi Daisy Davisonovou a Adrienem Williamsem." Pastor se spokojeně usmíval a tiskl k sobě ruce. 
Zbytek jeho slov jsem příliš nevnímala, jelikož jsem na sobě cítila jeden velmi intenzivní pohled dvou modrošedých očí. Když jsem s nimi semkla mé oči, Jason se usmíval, jako jsem ho nikdy předtím neviděla. Zamilovanost, láska, něha. Jeho ústy naznačená tři slova: ,,Miluju tě, Rosie."
,,Miluju tě, Jasone," odpověděla jsem bez použití hlasivek a to jen za pohybu mých rtů.

Můžu už teď říct, že tohle není jen důležitá životní událost Daisy a Adriena. Je to událost, která výrazně ovlivní náš budoucí vztah s Jasonem...  

Poslední tři kapitoly🥺❤️