Nic pro mě neznamená✔️

Kapitola 21.

Rose
Po Eričině doznání Jason dlouho nic neříkal. Jenom jsem slyšela, jak chodil sem a tam a někdy mu ulítla nadávka. Viděla jsem část jeho zad. Pak se najednou otočil a se zatajeným dechem jsem se snažila dveře nastavit tak, aby nešlo poznat, že jsou otevřené. Ničeho si nevšiml, chvála Bohu.
Kdo je ale sakra Michael? Nějaký mafián? A proč jde i po Jasonovi a lidech, na kterých mu záleží?
,,Fajn. Do rána tu můžete zůstat, pak vám zaplatím nějaký hotel." Rezignovaně rozhodil rukama do vzduchu.
,,Ale...Jasone—" snažila se něco namítnout Erica.
,,Ne! Nedovolím, abyste tím, že vás tady nechám, ohrožovali Rose. Ta je v tom úplně nevinně. Já jí ublížím a ještě by měla být kvůli mně a mojí chybě v nebezpečí? Ani náhodou. Jak říkám, můžete tu dneska přespat, teď vás uprostřed noci nikam vyhánět nebudu, ale ráno vás zavezu do hotelu a tam můžete zůstat." Vypadal, že je rozhodnutý na sto procent. Je to ale správné rozhodnutí? Vím, že bych se do toho neměla plést a teď bych měla být tak naštvaná, že bych nad tím neměla ani přemýšlet, ale je to pro svobodnou matku a malé dítě bezpečné? Přece jenom, jestli má ten Michael kontakty, najde je hned...
Když Jason zaregistroval Eričin nejistý výraz plný strachu, dodal: ,,Neboj, nebude to nějaký laciný motel. Bude to někde, kde vás nenajde. Slibuju."
Napětí z Eričina obličeje trochu povolilo, ale ani tak se nezdála být tímhle nápadem nadšená.
Podívala jsem se na kousek gauče, který šel vidět i odsud. Malý Steven vůbec netušil, co musí jeho rodiče řešit. A pochybuju, že by se mu líbilo někde v hotelu.
Rozhodně jsem rozrazila dveře a rázným krokem došla k nim.
Erica i Jason si mě prohlíželi zmateným pohledem. Jason měl výraz plný smutku a nenávisti. ,,Rosie?"
,,Půjdu já. Ty tady zůstaneš s Ericou a tvým synem. Teď tě potřebují, Jasone. Víc než jindy, co jsem tak pochopila z toho, co jsem zaslechla." Musela jsem zarývat nehty do dlaně, abych tohle vůbec zvládla říct.
,,Ne ne ne...Rose, ty s tímhle nemáš nic společného, je nesmysl abys odcházela ty! Vždy tohle je tvůj domov - náš domov!" Modrošedé oči plné strachu se vpíjely do těch mých. Stála jsem si ale za svým.
,,Přece nemůžeš svoje dítě poslat do hotelu, když mu hrozí nebezpečí! Musíš být s ním. A když to zahrnuje i jeho matku, tak budiž, i s ní. A já můžu jít k Daisy. S Adrienem jsou teď na dovolené, takže mají volný byt." Všechen hněv, který jsem chovala k Jasonovi kvůli jeho zradě, byl teď zatlačen do pozadí strachem o jeho život. Nepřežila bych, kdyby se mu něco stalo. A jeho vlastnímu synovi, který k téhle situaci přišel asi stejně, jako já.
Pořád se mu to nelíbilo. ,,No tím hůř! Nemůžu tě nechat samotnou."
,,Jasone, jsem už dost velká na to, abych zvládla být týden sama. Když Patrick odjížděl na služebky, nebo to aspoň tvrdil, byla jsem sama doma klidně i čtrnáct dní a zvládla jsem to!"
,,Tohle je ale jiná situace..."
,,Tak pro tvůj klid půjdu k bráchovi. Pomohla jsem jemu, on pomůže mně. Budu v pohodě." Uklidňovala jsem ho tím, že jsem přejížděla po jeho ruce a pak propletla naše prsty. ,,Slibuju," špitla jsem a krátce ho políbila na tvář. On mě sevřel snad v tom nejpevnějším objetí, jako by to bylo naposled, co máme možnost se obejmout. Potom se přitiskl na moje rty. Erica, stojící opodál, naštěstí neměla žádné poznámky. Ještě aby měla. Zachránila jsem jí kůži. Doslova.
Když se naše rty rozpojily, konečně se rozhodla promluvit. ,,Děkuju. Jste opravdu moc hodná."
Usmála jsem se. ,,To o mně říkají." A odešla jsem si sbalit pár věcí.
Můžu ale Jasonovi věřit? Když mě už jednou podvedl? Co když vzplane uhašená vášeň a on se s Ericou znovu vyspí?

Sbalila jsem si jenom jeden kufr, přece jenom to je dočasně. Jamesovi jsem volala, jestli u něho můžu pár dní zůstat a on, jelikož má dneska noční, hned odpověděl, že ano.
Už jsem se chystala vyjít z ložnice, když se najednou otevřely dveře a v nich stál Jason.
,,Erica...Spí na gauči vedle Stevena."
,,Nemusíš mi to říkat. I kdyby spala vedle tebe, nic s tím neudělám. Koneckonců, nebylo by to nic nového pro ani jednoho z vás, ne?" Menší rýpnutí jsem si prostě nemohla odpustit.
,,Rose...Já ti to chci všechno vysvětlit a chci se ti omluvit. Fakt jsem to hodně posral." Zavřel dveře a sedl si na postel vedle mě.
,,Nic vysvětlovat nemusíš, většinu jsem stejně slyšela," zasmála jsem se nad absurditou celé situace. Zívla jsem. Ježíši, vždyť jsou tak tři ráno! Zítra budu mít pěkné kruhy pod očima..
,,Rose, já tě miluju. Nejvíc na světě. Nejvíc, jak bych někdy někoho mohl milovat. Ta jedna noc s Ericou...nikdy jsem si to nepřestal vyčítat. Taky jsem nikdy nepochopil, jak jsem to mohl udělat. Prosím, myslíš, že budeš schopná někdy mi to odpustit?" V očích se mu leskly slzy. Jeho hlas byl taky dost nalomený.
,,Teď fakt nevím, Jasone. Nevím, co mám dělat."
,,Prosím, jenom nad tím zkus přemýšlet."
,,Zkusím...Ale nejdřív musíš odpustit ty sám sobě, abych ti pak mohla odpustit já." Povzbudivě jsem mu stiskla dlaň.
,,Takže tohle...Tohle je asi konec, co?" zeptal se opatrně. Z jeho hlasu jsem poznala, že nechce, abychom se rozešli. Ani já to nechci.
Zmohla jsem se jenom na zavrtění hlavou. ,,Ne. Tohle je pauza."
Slabě se usmál. ,,Tehdy...jak jsem ti chtěl říct pravý důvod našeho rozchodu a tys to nechtěla vědět...Byl jsem už rozhodnutý ti to všechno přiznat. Ale potom jsi řekla, že to je minulost a už to vědět nepotřebuješ. V ten moment jsem věděl, že dělám chybu, když ti to neřeknu, ale já jsem do tebe kurva tak moc zamilovaný, že jsem s tím nakonec souhlasil."
Oplatila jsem mu slabý úsměv. ,,Tak teď už to vím." Zvedla jsem se a chytla železnou rukojeť kufru. Jason se zvedl hned po mně a kufr mi vytrhnul z ruky.
,,Nemusíš to dělat. Nejsi ta, která by měla odcházet."
,,Musím, právě proto, že se mě to vůbec netýká." S těmi slovy jsem si kufr vzala zpátky a odjela s ním to předsíně. Obula jsem si boty a s posledním ohlédnutím na Jasona místo rozloučení jsem vyjela z jeho bytu. Mrkáním jsem se snažila zaplašit slzy, ale i tak se nějaké dostaly na povrch. Tohle není rozchod, Rose, jenom pauza. Všechno se dá do pořádku a s Jasonem to mezi sebou vyřešíte.

Náhradní klíč od Jamesova bytu byl pod rohožkou. Odemkla jsem si a vešla jsem do menšího skromného bytu. Byla tady jedna ložnice, koupelna se záchodem, kuchyň s malým jídelním stolíkem a obývák s rozkládací sedačkou.
,,Můžeš spát v ložnici, já budu na gauči," ozval se James a já jsem leknutím nadskočila.
,,Co tady děláš? Říkal jsi, že jsi v práci."
,,Odešel jsem dřív, stejně nikdo nezjistí, že tam nejsem." Usmál se a z ložnice přenášel peřinu s polštářem.
,,Neblbni, já budu na gauči. Bez pozvání jsem tu nečekaně vtrhla, nebudu ti ještě narušovat spací pořádek."
,,Nene, jsi moje ségra a já se o tebe rád postarám. Taky jsi mi předtím pomohla a dovolila u tebe zůstat." Trval na svém a roztahoval gauč.
,,Jamesi..."
,,Bez námitek! Pojď, z úložného ti dám peřinu." Táhl mě za ruku do ložnice.

Když jsme povlékali peřiny, popsala jsem mu celý zážitek s Jasonem, Ericou a Stevenem.
,,Ty vole, takže Jason má dítě s tou modelkou?" byly jeho reakce.
Pokaždé jsem kývla hlavou na souhlas a on jenom nevěřícně zavrtěl hlavou.
,,Takže jste se rozešli?"
,,Ne! Dali jsme si pauzu. Potřebuje teď být se svým synem a....tou ženskou." To, že jsem jí nemohla ani přijít na jméno, Jamese ještě víc naštvalo.
,,Kurva, já jsem si myslel, že on ti nikdy neublíží...Ale ukázalo se, že je to stejný hajzl jako ten tvůj slavný Patrick, nebo jak se jmenoval."
,,To zase ne. Navíc, myslela jsem, že budeš stát při Jasonovi, když je to jeden z tvých nejlepších kamarádů." Usmála jsem se sladce.
,,Jason není můj kamarád, když ublíží mojí malé sestřičce."
,,Už nejsem malá," namítla jsem a chtěla ještě něco říct, ale to, že jsem celou noc vzhůru, se na mě dost podepsalo a zase jsem zívla.
,,Ráno to probereme. A možná mu půjdu dát i nějakou ránu," řekl James, když byla postel nachystaná. ,,Teď už si jdi ale lehnout. Potřebuješ spánek."
,,Jo. Děkuju, Jamesi. Za všechno." Krátce jsem ho objala a on mě poplácal po zádech.
,,Ty mi nemáš za co děkovat. Jednou jsme sourozenci a rodina, tak si navzájem pomůžeme, když máme problémy." Usmál se a s těmi slovy odešel spát na své dnešní spací místo.
Jenom jsem si vysvlékla džíny a svoje triko a oblékla se do trička, které jsem ukradla Jasonovi. To bílé tričko, ve kterém jsem ho viděla poprvé po těch třech letech. To bílé tričko, ve kterém přišel na tu nečekanou párty, na kterou ho pozval Adrien.
Nasála jsem jeho vůni a téměř okamžitě usnula.