Nic pro mě neznamená✔️

Kapitola 43.

Rose
Nervózně jsem přešlapovala před obrovským pozemkem v Kinstonu. V jedné ruce jsem svírala chladnou rukojeť od kufru, ve druhé rukojeť menšího kufru, a přes rameno jsem měla pověšenou kabelku.
Nádech, výdech. Do čeho ses to pustila, Rose?
Pomalým nejistým krokem jsem se vydala k vysoké bráně, která ohraničovala celé prostranství patřící k honosnému domu.
,,Kdo je?" ozval se mužský hlas po tom, co jsem zazvonila a začala mě zkoumat nenápadná kamera nad reproduktorem u zvonku. Tohle mi vůbec nechybělo.
,,Rose," řekla jsem srozumitelně.
,,Kdo?!"
,,Rose Cooperová," zopakovala jsem trpělivě.
Reproduktor byl na chvíli ticho, a potom se z něj ozvalo nadšené opakování mého jména.
,,Rose! Zlatíčko, pojď dál! Už ti běžím naproti. Vivien! Lucasi?! Rose se vrátila!"
Měla jsem hned poznat, že se jedná o pana Howarda - majordoma mých rodičů. Vivien je moje matka, Lucas otec.
Vzala jsem za železnou kliku branky a po tom, co povolila, jsem vešla na příjezdovou cestu.
U normálních domů je příjezdová cesta dlouhá maximálně padesát metrů. Jenže mí rodiče nebydlí v normálním domě. Abyste se vůbec dostali ke vstupním dveřím jejich sídla, musíte ujít snad dva kilometry. Proto obvykle pro jakékoliv hosty bez auta přijede právě pan Howard a zaveze je přímo před dveře. Teď jsem tím hostem byla já. I když bych si tak neměla připadat, nebyla jsem tady nikdo víc než host.
Jako domovu jsem se tohohle místa vzdala už před lety, kdy jsem se odstěhovala do Chicaga na intr a začala tam chodit na střední. Rodiče s tím tehdy souhlasili. Původně slibovali, že za mnou budou jezdit každých čtrnáct dní. Později už to bylo jednou za měsíc, potom jednou za čtvrt roku, a později, když jsem nepřijela já za nima, oni za mnou nejezdili už vůbec. Potom celá ta situace s Jamesem a jeho drogovou minulostí... Rozhádalo to celou rodinu. Bylo to před pěti lety a taky to bylo naposled, co jsem se s rodiči viděla. Máma to nesla dost těžce a proto se se mnou snažila udržet i minimální kontakt. Nakonec i z toho sešlo a se slovy: ,,Budeme na tebe čekat, holčičko. Jednou se vrátíš," jsme se viděly úplně naposled. Nikdy jsem neměla v plánu se vracet - už z vlastní hrdosti. A přesto tady teď jsem. Stojím za branou mého rodného domu a čekám, až mě vyzvedne majordomus, aby mě zavezl až na práh k mým rodičům.

,,Páni, vyrostla jsi, Rose," prohlížel si mě Howard krátce, když jsem nastupovala do bílého BMW. Jak mi chybí moje auto... Takhle je někde sešrotované a není ani památky po jeho dokonalém vzhledu bez jediného škrábnutí.
,,Vy jste se ale vůbec nezměnil, Howarde," zasmála jsem se a on můj smích napodobil.
,,Co že ses tak najednou ukázala, holka?" přejížděli jsme přes most malý rybník, když padla tahle otázka.
,,Chci nový začátek, úplně nový. A kde jinde začít, než setkáním s rodiči?" Pohled jsem měla nalepený na krajinu za okýnkem. Skoro se to tady nezměnilo...
Howard uznale pokývl hlavou a přes tvář se mu rozšířil milý úsměv. ,,Přítel nedorazí?"
Ztuhla jsem. ,,Přítel?"
,,No, ten Jason tuším se jmenoval."
Naprázdno jsem polkla a snažila se sebrat. ,,S Jasonem jsme se už dávno rozešli." Nebyla to úplně lež, ale pravda taky ne.
Úsměv na jeho tváři zamrznul a věnoval mi zklamaný pohled. ,,Ach tak... Byl to hodný chlapec. A teď už určitě dobrý muž."
Na jeho poznámku jsem nijak nereagovala.
,,Nějaké zprávy o Jamesovi?" změnil téma a nemohla jsem být vděčnější. Howard vždycky vycítí, když vám není nějaké téma příjemné a snaží se jej co nejrychleji změnit. Byl to vlastně můj první nejlepší kamarád. Začal u nás pracovat krátce po mém narození. Jelikož se známe už od mého dětství, nikdy jsem nechtěla, aby mi začal vykat, proto jsem zůstali u tykání. Já k němu ale chovám jakousi úctu a odjakživa jsem byla vychovávaná mu vykat. Stejně to nic nemění na tom, jak blízcí si jsme.
,,James si vede moc dobře. Už je dlouho čistý a dokonce jsme utužili náš sourozenecký vztah." Skoro pyšně jsem se usmívala. Na Jamese jsem opravdu hrdá.
,,To jsem rád," odrazil se můj úsměv i na Howardově tváři.
Víc už jsme toho probrat nestihli, jelikož jsme dorazili před kamenné schodiště vedoucí na verandu domu.