Nic pro mě neznamená✔️

Kapitola 25.

Třesoucí se ruce jsem držela podél těla. Chystala jsem se zaklepat, ale ruku jsem znovu stáhla zpátky k tělu. Ještě ne.
Otřela jsem zpocené dlaně do džín a asi potřetí si narovnala halenku. Sakra, Rose, seber se! Není to, jako bys ho podvedla. Přece máte pauzu.
Našla jsem zbytek odvahy a poslední kousek sebevědomí a s hlavou vzhůru zaklepala na dveře do Jasonova bytu. Potlačila jsem nutkání se naposled pokusit o útěk a přešlápla na druhou nohu. Kroky ke dveřím. Jason si...zpívá?!
Dveře se otevřely a přede mnou stál ten sakra pohledný chlap, který byl ne jednou můj. Na tváři jsem vykouzlila milý úsměv a ignorovala knedlík v krku a potící se dlaně.
,,Ahoj," pozdravila jsem ho a on mě na přivítanou obdaroval upřímným úsměvem, při kterém ukázal své bělostně bílé zuby.
,,Ahoj," přiblížil se ke mně a na chvíli jsem zpanikařila. Naštěstí mě jen lehce chytil kolem ramen a věnoval mi krátký polibek na obě tváře. ,,Moc ti to sluší. Jako vždycky."
,,Díky, tobě taky." A říkala jsem pravdu. V tom šedém tričku s rukávem do loktů a třemi knoflíky u nenápadného výstřihu, jedním rozepnutým, vypadal opravdu dobře. K tomu měl tmavé tepláky se zúženými nohavicemi u kotníků. A ty jeho napůl rozcuchané tmavě hnědé vlasy byly prostě...ach.
Opět mi věnoval krásný úsměv. Bože, ještě jeden takový úsměv a skočím na něho!
,,Tak pojď," jednou rukou spočinul na mých bedrech a druhou ukázal na chodbu ve svém bytě. Jako bych tady byla poprvé. Ale ten teplý dotek nad mým zadkem byl tak uklidňující...

,,Jak se máš? V práci nemám šanci se tě na tohle zeptat, pořád se kolem tebe motá ten..Ben?" Právě krájel bazalku, kterou následně hodil do veliké pánve.
,,Brandon," opravila jsem ho a sedla si ke kuchyňskému ostrůvku, takže jsme teď na sebe měli dokonalý výhled.
Sáhl do ledničky a vytáhnul z ní láhev prosseca. Natáhl se do horní skříňky a z ní vyndal dvě sklenice. Potom obě naplnil narůžovělým nápojem. ,,Doufám, že máš pořád ráda prosseco." Podal mi jednu.
,,Mám," usmála jsem se a přiťukli jsme si. Pak se zase vrátil k tančení v kuchyni. Opravdu mu to tam slušelo. Přes rameno měl přehozenou utěrku a tou stejnou rukou zvládl držet pánev. Druhou rukou míchal.
,,No na to jsem se tě chtěl zeptat...Je ten Brandon v pohodě? Pracuje, jak má?" Zády byl otočený ke mně. Aspoň nezaregistroval, jak mi náhle ztuhnul obličej.
,,Jo, je celkem pracovitý. Snaží se." Tělem mi projela nechtěná vlna vzrušení, když jsem si vzpomněla na naše polibky. Mezi nohama se mi začalo tvořit známé teplo a radši jsem nohy rychle zkřížila přes sebe.
Jason se najednou otočil. ,,Víš...mám takový pocit, že po tobě jede."
Vyprskla jsem růžový nápoj a zadusila se. Snažila jsem se co nejrychleji popadnout dech a znovu se napila, abych se zklidnila.
,,Tak to je pěkná blbost." Nervózně jsem se zasmála a úmyslně se vyhýbala jeho pohledu. Jason nadzvedl obočí. ,,Když to říkáš."
Snažila jsem se zoufale rychle změnit téma a plácla první věc, co mi projela hlavou. ,,Co Erica? A Steven? Všechno v pohodě?"
Přes tvář se mu mihl stín. Nechce o tom mluvit.
,,Už to nezvládám. Hlavně Ericu." Se vzdychnutím se posadil na kuchyňskou desku a přiklopil pánev pokličkou.
,,Jakto?"
,,Všude se tu válí její věci, v koupelně si zabrala všechny skříňky, pořád je tu kravál, koš s prádlem je přeplněný, není tu ani místo na to, abych si do práce vyžehlil košili...Prostě hrůza." Napil se.
,,A jak dlouho tady plánujou být?" zeptala jsem se opatrně.
Jen se trochu zoufale zasmál a pokrčil rameny. ,,To kdybych věděl...Říkala, že si hledá byt, ale moc tomu nevěřím. Myslím, že se jí tady líbí a nechce se nikam stěhovat."
Znovu jsem se napila. ,,Nikdy jsme si o tom pořádně nepromluvili. Všechno se to seběhlo tak rychle..." S povzdechnutím jsem si podepřela hlavu dlaní.
,,Ani jsi na mě nestihla být naštvaná," zasmál se Jason.
,,Věř mi, když jsem měla čas nad tím přemýšlet, zuřila jsem." Natáhla jsem k němu prázdnou sklenici a on mi do ní dolil šampaňské.
Věnoval mi soucitný úsměv. ,,A ještě...," zarazil se, jako by si celou větu rozmyslel, ,,ehm, večeře už je hotová."
Co mi chtěl říct? Co chtěl říct původně?
,,Fajn, nachystám talíře." Zvedla jsem se a proklouzla kolem něj k horním skříňkám. Jason se narovnal a nostalgicky se usmál. ,,Skoro, jako by se nic nezměnilo."
Úsměv jsem mu oplatila a podala mu dva hluboké talíře.