Nic pro mě neznamená✔️

Kapitola 11.

,,Ta večeře je luxusní," pochvalovala jsem si, když jsme všichni večeřeli indii, co Patrick s Jamesem přinesli.
,,Vždyť tě znám, indie je tvoje nejoblíbenější kuchyně," usmál se mile Patrick a natáhl se přes stůl aby mě pohladil a chytl za ruku.
Sice jsem na ně neviděla, ale je mi jasné, že James i Jason oba protočili očima.
,,Indie? Vždycky jsi říkala, že tvoje nejoblíbenější je italská." Jason si dal do pusy sousto a poctivě jej přežvykoval.
Vykulila jsem na něj oči a rozkašlala se. Sehrála jsem dokonalou scénu se zaseknutým kusem masa v mém krku, abych strhla pozornost na sebe a Patrick nějakým zázrakem přeslechl tuhle Jasonovu poznámku.
Patrick se okamžitě zvedl ze svého místa a klekl si vedle mě na zem. ,,Miláčku, tady máš víno, dělej, zapij to!"
Víno mi téměř nalil do krku a když jsem ho ujistila, že už jsem v pohodě, sedl si zase zpátky na svou židli. Jason a James celou tuhle komedii s pobavením pozorovali.
,,A co vy dva? Seznámili jste se aspoň?" zeptala jsem se Jamesovým směrem a pohledem ukázala na Patricka.
James pokrčil rameny a řekl: ,,Ale jo. Patrick je hrozně fajn." Falešně se usmál a já ho probodla pohledem.
Patrick se za to usmál upřímně. ,,James mi řekl celý váš příběh. Je hrozně fajn, jak jsi za svého bráchu bojovala v jeho nejtěžším období."
Pokrčila jsem čelo a zamračila se. ,,Já jsem ale—"
Nedořekla jsem, jelikož z levé strany stolu se objevil kopanec. Naštvaně jsem Jamese probodla pohledem, ale on se pustil sám ke slovu: ,,Už jsem si našel bydlení, jen tak mimochodem. Zítra večer se stěhuju."
Hrklo ve mně. Došlo mi totiž, že až James odejde, zůstanu tady jenom s Patrickem a Jasonem. S mým přítelem a ex přítelem. Jenže ještě k tomu Patrick neví, že s Jasonem máme historii a udělal si z něho nejlepšího kamaráda.
,,Už zítra?" vypadlo ze mě rozladěně. James přikývl.
,,Neboj, budu se za tebou stavovat, ségra."
Usmála jsem se, ale vevnitř jsem se sebou bojovala, abych se nezvedla od stolu, nesbalila se a od všeho tohohle zmatku neutekla někam do Ugandy, kde by mě snad nikdo nehledal.

***
Červen 2018
,,Rosie? Jsi doma?" ozvalo se od dveří mého a Jasonova bytu.
Vykoukla jsem na chodbu a uviděla Jasona, jak v náručí drží roztomilé chlupaté štěňátko zlatého retrívra.
,,Aah, copak to je za krasavce?" zašišlala jsem a pohladila jsem štěně po hlavičce. Spokojeně štěklo.
,,To jsem jenom já, lásko," zasmál se Jason a já ho bouchla do paže.
,,Tebe teď nemyslím, zlato," usmála jsem se a postavila se na špičky abych mohla Jasona políbit.
,,Tohle je Ava, tvůj narozeninový dárek. Avo, tohle je Rose, ta nejlepší panička, co si můžeš představit." Podal mi Avu a já ji objala v náručí.
,,Ale, vždyť narozky mám až za tři dny," namítla jsem.
,,Proto to je ještě větší překvapení."
Do očí se mi nahrnuly slzy a cítila jsem, jak se jedna z nich kutálí po mé tváři dolů. Jason ke mně natáhl ruku a slzu setřel. Pak kolem mě natáhl jeho silné ruce a objal mě. Avu jsem pustila na zem a taky Jasona objala. Pověsila jsem mu ruce kolem krku a špitla. ,,Děkuju. Je nádherná."
Usmál se a odpověděl: ,,Ty jsi nádherná. Moc tě miluju, Rosie."
,,Já miluju tebe," zašeptala jsem a věnovala mu dlouhý polibek.
Sevřel mě pevněji a takhle jsme tam stáli aspoň deset minut.

/konec flashbacku

Současnost - červen 2022
S trhnutím jsem se probudila a zvedla se do sedu. Na důkaz toho, že sen skončil, Patrick zachrápal a několikrát zamlaskal, než zase zabral. Rozpačitě jsem se usmála a podívala se na hodiny. Bylo půl sedmé a za hodinu musím vyrazit do práce.
Potichu jsem se vymotala z peřin a zamířila do koupelny. Ale ještě než jsem tam došla se mé oči zasekly na pootevřených dveřích do pracovny aka Jasonovy ložnice.
Nakoukla jsem přes škvíru dovnitř a viděla jsem jen jeho záda.
Aniž bych o tom přemýšlela, se mé nohy zničehonic rozešly do místnosti a dřeply si vedle spícího Jasona.
Klidně a spokojeně oddychoval. Ústa měl lehce pootevřená a když otevřel oči, leknutím jsem odskočila dozadu a zalapala po dechu.

Usmál se a jako by nic zase zavřel oči. ,,Dobré ranko."
,,Ehm, dobré." Tak tohle je trapas.
,,Jak dlouho mě už pozoruješ?" zeptal se stále se zavřenýma očima.
,,Dlouho ne, neboj," opáčila jsem a opřela se o hranu pracovního stolu. Zadkem jsem zavadila o Patrickův otevřený laptop.
,,Ty ses hrabal Patrickovi v počítači?" vyčítavě jsem se podívala na Jasona.
Konečně otevřel oči a vyletěl z lůžka. ,,Co? Ne! Takhle tady byl už když jsem šel spát."
,,Divné, že by ho zapomněl zaklapnout?" řekla jsem spíš pro sebe a otočila se k počítači. Jason se naklonil vedle mě a teprve teď jsem si všimla, že na sobě má jenom tepláky.
Zjistil, že ho hladově pozoruju a natáhl se pro tričko hozené vedle postele. ,,Ehm."
Vzpamatovala jsem se a s napětím počítač odemkla.
,,Co děláš?" lekl se a měřil si mě pohledem.
,,Nic, jenom..jsem zvědavá. S Patrickem mezi sebou nemáme žádné tajnosti." odůvodnila jsem a naklikla na kartu v prohlížeči.
Jason laptop zaklapnul a posunul stranou. ,,Ale je to můj kámoš, a taky jeho soukromí."
Zasmála jsem se. ,,Děláš, jako by to vaše kamarádství bylo upřímné. Už jsi mu řekl, že se s ním bavíš jenom proto abys byl nablízku svojí bývalé přítelkyni?"
Naprázdno polknul.
,,No..takže mi podej ten počítač."
Znovu jsem do kolonky napsala heslo a vrátila se k prohlížeči.
Byla tam nějaká nezavřená karta a já jsem na ni bez váhání klikla.
Jason si za mnou povzdechl a zapřel se rukama o stůl.
Sedla jsem si na židli a stránka se načetla.
Ne. Ne. Ne ne ne! To snad..
,,Nejlepší místa, kam vyrazit na svatební cestu?" přečetl na hlas Jason a současně jsme si vyměnili překvapený pohled.
V jeho očích jsem viděla smutek. I přesto se ale nadechl aby řekl: ,,Patrick tě chce požádat o ruku?"
,,Asi..asi jo," vypadlo ze mě.
Jason se na mě sklesle podíval a opatrně se zeptal. ,,A...ty..řekla bys ano?"
Zklamání a smutek v jeho obličeji stále rostly. Nadechovala jsem se na odpověď, ale vyrušil nás Patrick. ,,Rose?" volal mé jméno po chodbě.
Rychle jsem notebook zaklapla a Jason si sedl na pohovku.
Objevil se ve dveřích.
,,Tady jsi. Co..tady vy dva děláte?"

Vítám vás u nové kapitoly❤️dneska spíš informačně:
chci se omluvit za prodlevu ve vydávání, nějak jsem žila v domnění, že poslední část vyšla včera, ale asi ne🤭ještě mám jednu část předepsanou, tak tu bych vydala v pondělí a pak uvidím, jak budu stíhat psát, přece jenom půlka prázdnin už je pryč (deprese celkem) a nechci tak moc času trávit na mobilu a PC. Každopádně, určitě budou kapitoly vycházet dál, nějaký delší časový interval prosím omluvte ❤️teďka si užijte čtení a jako vždy - pokud chcete, napište mi nějaký názor, nápad, kritiku..vote taky moc potěší💕
Mějte seee a vidíme se při další kapitolce