Nic pro mě neznamená✔️

Kapitola 54.

O šest měsíců později

Rose

Převalila jsem se na druhý bok a moje dlaň tak přistála na vytvarovaném hrudníku. Několika táhnoucími se pohyby přejela od jeho krku přes obě bradavky až po spodní břicho a pomalu se blížila níž, níž... Leknutím jsem sebou škubla, když se kolem jejího zápěstí omotala Jasonova dlaň a držela tak mou ruku v pevném sevření. ,,Copak, ty jedna hříšnice? Včera v noci ti to nestačilo?" Pořád měl zavřené oči, ale na tváři mu hrál uličnický úsměv.
Zavrtěla jsem hlavou. ,,S tebou mi to nikdy nebude stačit," zavrtala jsem hlavu pod jeho bradu a on si mě rukou přivinul blíž k sobě. Hluboce nasál nosem vůni mých vlasů.
Bylo krásné nedělní ráno a do naší ložnice proudil ranní ruch New Yorku. Přestěhovali jsme se tady před čtyřmi měsíci, kdy jsme oficiálně obnovili náš vztah. A chtěli jsme ho obnovit jinde. Proto jsme vyměnili jezero Michigan za řeku Hudson.
Přes otevřené okno dovnitř do místnosti dolehlo hlasité troubení aut.
,,Nikdy bych nevěřil, že Chicago bylo v porovnání s tímhle kraválem tak tiché město," zasmál se.
Prsty jsem přejela po tom krásném úsměvu, který zdobil tvář ještě krásnějšímu muži. Zapíchla jsem bradu do jeho hrudníku a zdola pozorovala, jak se snaží ještě usnout. Lepší pohled si neumím představit. 
Vyšplhala jsem se po něm a přitiskla lehce své rty na ty jeho.
Když se od něj odtáhly, protestně zamručel a otevřel oči, aby si mě mohl přitáhnout zpátky do polibku. Místo dalšího obejmutí jeho rtů jsem ale zašeptala schválně zastřeným hlasem do jeho krku: ,,Jdu do sprchy."
Jdu do sprchy byla Jasonova asi nejoblíbenější věta. Když máte psa a řeknete: ,,Jdeme ven?", tak stejně reaguje Jason když řeknu: ,,Jdu do sprchy." Okamžitě se mu rozzáří oči a kdyby mohl, spokojeně vrtí ocasem. Jeho ocas místo toho ztvrdne a dá se do pozoru. 

Rychlostí blesku mě popadl do náruče a vymotal nás z peřin. Oba jsme byli ještě po nočních třech kolech nazí a naše těla vyčerpaná, přesto na sebe pořád reagovala stejně nedočkavě, jako poprvé. Jako dva dílky skládačky, které do sebe konečně můžou zapadnout. Jako jedna půlka srdce, která se spojí s druhou. Jako dvě nahá těla, která se sloučí v jedno.
Jason mě odnesl přímo až do sprchy, kde mě postavil na ledové dlaždičky. Horká voda okamžitě zvýšila teplotu v celé místnosti. Vážně to bylo jen tou vodou?

Jason

Po našem ranním sprchování, díky kterému jsme ušetřili spoustu vody, než kdybychom se osprchovali každý zvlášť, (ale zároveň nám ta sprcha zabrala dvakrát tolik času) Rose odešla nakoupit. Dopřála mi tak chvíli na doladění posledních detailů v mém mistrovském plánu.

Už od našich teenagerovských let co se s Rose známe nemluvila o ničem jiném než o tom, že si nepřeje nic jiného, než být požádaná o ruku v Paříži. Je to takové klišé, které jednou za svůj život prohlásí každá holka, ale pro Rosie to nebylo žádné klišé. Stačí ji pozorovat při romantických filmech s francouzskou tematikou. Její rozzářené oči, zatlačované slzy, zasněný úsměv na tváři. 
Na jednu stranu je dobře, že mi ta první žádost o ruku nevyšla. Tahle je totiž stokrát líp promyšlená a věřím, že bude stát za to.

Vytočil jsem Jamesovo číslo. James hrál v tomhle scénaři totiž podstatnou roli; měl Rose dopravit na soukromé letiště - nejlíp tak, aby nezjistila, kde je a kam poletíme. 
James... Joo, zapomněl jsem zmínit, že jsme si to před půl rokem na svatbě novomanželů Williamsových vyříkali a jsme v pohodě. Stejně by nám to naše nebavení dlouho nevydrželo.
Soukromý tryskáč mám zase domluvený od Adriena, který ho má domluvený od jeho rodičů. Už jsem říkal, jak jsou zazobaní?
Já si ale taky nemůžu stěžovat - v práci se mi daří a jde to poznat na tomhle nádherném a prostorném střešním bytě v jednom z menších mrakodrapů v New Yorku.