Nic pro mě neznamená✔️

Kapitola 18.

Seděla jsem za svým stolem v kanceláři a pořád, i po nějakém týdnu, jsem se snažila pochopit, že Jason sedí pár kroků ode mě a je to můj nadřízený.
Mé prsty vyklepávaly nepravidelný rytmus a druhá ruka cvakala vrškem propisky. Erica Starhold. Jak se s ní Jason vůbec mohl seznámit?
,,Jste v pořádku?" pozoroval mě starostlivě Brandon.
,,Teda, v rámci možností?" Naznačoval tu nezapomenutelnou sobotní oslavu.
Jako bych se probrala z nějakého transu, škubla jsem sebou. ,,Co?"
Odpovědí mi bylo tiché zasmání.
,,Proč jste tam vlastně zvala našeho šéfa? V půlce jsem nějak odpadnul a mám strašné okno, ale tmavovlasého Tannera si pamatuju."
,,Ehh, je to přítelův známý," řekla jsem potichu, s pohledem upřeným na zeď.
A taky tak trochu můj bývalý, se kterým momentálně bydlím a když můžeme, děláme to od rána do večera.
,,Vlastně, známý mého ex přítele," zamumlala jsem po tom, co jsem si uvědomila, že Patrick už není můj přítel.
Brandon si mě změřil pochybovačným pohledem. ,,Ex? Uteklo mi něco?"
Z hrdla se mi ozval smích. ,,Ne, nic. Jenom jsme se rozhodli náš vztah ukončit."
,,Takže...teď byste mě možná neodmítla, kdybych Vás pozval na skleničku." Jeho chraplavý tón a rozzářené oči vysílaly jasný signál.
,,Vla—"
,,Rose, můžete na chvilku?" Ve dveřích z generálního kanceláře se objevil Jason a nepatrně zvedl koutek.
Když jsem přikývla, zalezl zpátky a nechal otevřené dveře.
Brandon po mě hodil podezíravý pohled.
Oplatila jsem mu jej rozpačitým úsměvem a zvedla se.

Když se zavřely dveře, Jason gestem ruky naznačil, abych zamkla.
Potom se ke mně přiblížil jako hladový predátor a chytil mě kolem pasu.
,,Jasone!" zahihňala jsem se.
,,Ano, slečno Cooperová?" políbil mě na krk.
,,To mě máš jenom na sex?" odtrhla jsem se. Ani nevím, co to do mě vjelo. Proč jsem to vlastně řekla?
Na tváři mu vyrašil ublížený výraz. ,,To si fakt o mně myslíš tak málo?"
Já už nevím, co si mám myslet.
,,Jasně že ne...Jenom, skoro se nebavíme a přijde mi, že všechen čas trávíme akorát v posteli, nebo ve sprše, na gauči a podobně."
Jeho ruce zpátky sjely k jeho tělu a už jsme se nijak vzájemně nedotýkali.
Zevnitř se kousal do rtu. ,,Někdo ti něco řek nebo...?"
Pozdvihla jsem obočí. ,,Měl by mi někdo něco říct?"
,,Co to je sakra za hry? Rose, tak děje se něco kurva nebo ne?"
,,Erica Starholdová," dala jsem ruce v bok a obrátila jsem pohled ke stropu, ,,říká ti to jméno něco?"
Ač jsem se snažila tyhle pochyby v sobě zadržet sebevíc, slova se z mé pusy dostávala ven sama.
Na chvíli zaváhal a opřel se zezadu o stůl. ,,Jo. To je ta modelka, ne?"
,,No..A nic víc mi o ní neřekneš?" našla jsem odvahu podívat se mu do očí.
Zbledl a prohrábl si vlasy. ,,Co bych..ti o ní měl říkat, Rosie? Znám ji asi tak, jako ty." V půlce věty naprázdno polknul.
,,To si nemyslím," prskla jsem spíš pro sebe a pořád Jasona propalovala pohledem.
Zvonění mobilu. Pro tentokrát byl Jason zachráněn. Chtěl, abych počkala, že to bude jenom chvilka, ale já jsem se sebrala a s třísknutím dveří opustila jeho kancelář.

,,Co se stalo?" ptal se zaražený Brandon.
Nahodila jsem ten nejfalešnější úsměv. ,,Tanner je někdy opravdu kokot, to se stalo." Posadila jsem se zpátky ke stolu a zapla počítač.
,,Pořád jste mi neřekla, kdy máte čas."
Vykoukla jsem zpoza monitoru a nechápavým pohledem si ho přeměřila. ,,Prosím?"
,,Na to rande," usmál se nejistě. Ježíši, já na to v tom vzteku na Jasona zapomněla.
,,Co třeba někdy v příštím týdnu? A prosím, neříkejme tomu rande." Mrkla jsem na něho. V jeho očích se mihla úleva. To je snad poprvé, co vidím Brandona nejistého.
,,Dobře. Ještě se domluvíme." Na tváři se mu mihnul slabý úsměv.
Potom jsme se oba vrátili ke svojí práci.

Po skončení pracovní doby jsem ještě chvíli vysedávala v kanceláři. Nechce se mi domů za Jasonem...Proto jsem jenom seděla a brouzdala po internetu.
Do vyhledávače jsem zadala jméno Erica Starhold. Proč mi sakra ta ženská nemůže dát spát?
Vyskočila mi krátká informační tabulka, kde se psalo o její výšce, váze, potom kdo to vlastně je a jak je známá.
Dále jsem došla ke kolonce děti: 1
V září 2019 porodila Starhold syna, kterého pojmenovala Steven. Krátce po narození Stevena se na internetu rozběhly různé diskuze o tom, kdo je Stevenův otec. Sama Starhold se k tomu vyjádřila slovy: ,,Otec dítěte si nepřeje být zveřejňován. Byl to na krátkou dobu můj partner a Bůh se rozhodl tak, že nám do čerstvého vztahu nadělil dítě. Pořád jsme v kontaktu, i když se Stevenem v přímém kontaktu není."
No ty vole! Mohl by být otcem Stevena Jason? Když je tady napsané, že se se svým synem nestýká, ale s Ericou pořád v kontaktu je, to může znamenat, že jí na dítě posílá nějaké peníze.
,,Co tady studuješ?" obejmul mě zezadu Jason. Leknutím jsem vyskočila ze židle a otočila se k němu. Poslepu jsem myší naklikla na křížek a zavřela prohlížeč.
,,Nic," zalhala jsem a sladce se usmála.
,,Co tady ještě děláš? Myslela jsem, že už jsi doma." Podívala jsem se na něj. Zamilovaně si mě prohlížel.
,,Víš, říkal jsem si, že bychom mohli někam na rande. Ta tvoje slova o tom, že tě mám jenom na sex, se mě trochu dotkla a přemýšlel jsem o tom. I když to tak může vypadat, věř mi, Rose, že to tak určitě není. Miluju tě." Hřbetem ruky mě pohladil po tváři.
Zeptej se ho na Ericu! Dělej!
,,Já miluju tebe," usmála jsem se a políbila ho na rty. Sakra, Rose.
,,Pojedeme?" natáhl ke mně ruku, když jsme se rozpojili.
,,Mám tu svoje auto," odpověděla jsem nezávisle.
,,Tak zítra přijedeme spolu a zpátky stáhneš to svoje auto." Jak jednoduché řešení, Jasone.
Odpověděla jsem mu jenom úsměvem a skoro neznatelným přikývnutím.

Zrovna jsem vařila večeři a Jason u sebe pracoval, když mi zazvonil mobil.  Neznámé číslo. Ach, jak tohle v poslední době miluju..
,,Ano?" zvedla jsem to.
,,Rose! To jsem rád, že jsi to zvedla." Patrickův hlas zněl divně citově zabarveně.
Měla jsem sto chutí s telefonem třísknout a zablokovat všechna neznámá čísla.
,,Co chceš?" ztlumila jsem hlas a po očku se podívala na dveře Jasonovy pracovny. Byly pootevřené a proto jsem skoro šeptala.
,,Ptala ses Jasona na tu modelku?"
,,Ne! A dej mi s tím už pokoj." zalhala jsem, protože jsem mu nechtěla dopřát tu radost, že mě dostal na pochyby.
,,Já jsem našel nějaké další informace. A dokonce jsem sehnal i číslo na Ericu. Domluvíme se kdy a kde a sejdeme se. Abych ti předal ty informace, samozřejmě." Prohlásil vítězoslavně. Co si o sobě sakra myslí? Že mu teď poděkuju a budu mu vděčná za to, že se mi montuje do vztahu?
,,Žádné informace od tebe nechci! A nechej mě už jednou provždy být!" zavrčela jsem a konečně mobil položila.
,,Idiote," prskla jsem a opřela se zády o kuchyňskou desku.
,,Kdo to byl?" opíral se Jason o futra.
,,Patrick," řekla jsem se zhnusením.
Pomalu ke mně přišel a pevně mě objal. Schovala jsem hlavu do důlku mezi jeho hlavou a krkem.
,,Co zase chtěl?"
,,Aale, hledal záminku se se mnou setkat."
,,Ježíši...To je fakt idiot." Pohladil mě po vlasech.
,,Co tu tak voní?" usmál se a radostně se na mě podíval.
,,Dělám tvoje oblíbené kuře na žampionech a k tomu americké brambory," úsměv jsem mu oplatila.
,,Mmm, ty víš jak mě potěšit."

Po večeři jsme se chvíli dívali na televizi. Ležela jsem zády opřená o Jasonův hrudník a on si hrál s mými vlasy.
,,Ty se nekoukáš," zasmála jsem se a otočila na něj hlavu. Od ucha k uchu mu vyrašil úsměv. 
,,Radši se koukám na tebe," políbil mě do vlasů.
Film zrovna skončil a na obrazovce běžely závěrečné titulky. ,,No super, tak ani nevím, jak to skončilo." Zanadávala jsem a natáhla se pro ovladač.
,,Jak by to skončilo? Když se o deset let později potkali, uvědomili si, že by si měli dát další šanci. Proto se na sebe na konci tak usmáli." Pohladil mě po zádech.
,,Myslela jsem, že ses na ten film nedíval," přimhouřila jsem oči.
,,Stačí poslouchat. Ten konec je ve všech romantických filmech stejný. Teda ve většině, když počítáme Titanic."
Dala jsem mu krátkou pusu a zvedla se abych se mohla jít osprchovat.
Jason už osprchovaný byl a proto vypnul televizi a rovnou odešel do ložnice.

Když jsem si vedle něj lehala, jednou rukou mě zezadu objal kolem pasu.
,,Miluju tě," zašeptal.
,,Já tebe taky," odpověděla jsem s úsměvem na tváři.
A v ten moment, kdy jsme tak vedle sebe usínali, bylo všechno v pořádku. Jasonův dech mě příjemně lechtal na krku a teplota jeho těla mi dodávala jakýsi pocit ochrany a bezpečí.
Možná i proto jsem se rozhodla, že na tu Patrickovu pohádku o Erice a Jasonovi zapomenu a nechám to plavat. Teď můžu být konečně šťastná a žít přítomností..