Nic pro mě neznamená✔️

Kapitola 13.

Když mě uvaděč usadil u stolu pro dva, který se nacházel na klidném místě v rohu terasy, hodinky na mém zápěstí ukazovaly čtvrt na osm. Super, teď budu asi půl hodiny čekat, než se Jason uráčí přijít. Říkal sice, že se tady potkáme v půl osmé, ale nikdy nebyl moc dochvilný.
Proto jsem byla překvapená, když jsem zaslechla své jméno a pohlédla do krásných modrošedých očí. ,,Jasone.."
Posadil se a přeměřil si mě pohledem. ,,Jsi tu brzy," usmál se a pořád ze mě nesundal pohled.
,,Ty taky," namítla jsem. Nic dalšího nestihl říct, protože se u našeho stolu objevil číšník s jídelním lístkem. Pak odešel a Jason se znovu pustil ke slovu:
,,Dáš si tvé oblíbené Chardonay?"
Zvedla jsem na něj pohled. ,,Už dávno není moje oblíbené," ušklíbla jsem se.
Jason se zasmál. ,,A jaké víno teda teď piješ?"
,,Vlastně žádné, výjimečně si někdy dám s Daisy Prosecco." Oči jsem sklopila k menu.
,,Tvůj současný přítel je snad abstinent?" uchechtl se.
,,Myslíš tvého kamaráda Patricka? Tak snad víš, že je."
Jenom zavrtěl hlavou a taky obrátil pohled k názvům jídel.

Přinesli nám láhev Prosecca (jak Jason objednal) a já vypila skoro půlku, než k nám přišli i s večeří.

,,Tolik k tomu, že už nepiješ," rýpnul si Jason a nabodl kousek jehněčího na vidličku.
,,Neříkala jsem, že nepiju. Jenom...jednou jsem se dost opila a kvůli tomu se se mnou Patrick málem rozešel." Ukrojila jsem kousek ze svého steaku a sousto si strčila do pusy.
Jason se prudce rozkašlal a rychle se napil. ,,Promiň, cože?! Patrick se s tebou chtěl rozejít kvůli jedné ožralé noci?"
Zarytě jsem mlčela a dlouho přežvykovala, abych nemusela odpovídat.
,,Proboha, co jsem to dopustil," řekl si spíš pro sebe, ale moc dobře věděl, že jsem ho slyšela.
Znovu jsem se napila a začínala cítit první účinky alkoholu.
Skoro jsem sebou cukla, když ke mně Jason natáhl ruku a pohladil mě po hřbetu té mojí. Normálně bych ruku odstrčila a vymrštila ji proti jeho tváři, ale něco na tom doteku bylo uklidňujícího. Téměř jsem cítila, jak se mi na tom místě ohřívá kůže a malé jiskřičky létají naproti Jasonově ruce.
Zvedla jsem pohled od našich spojených rukou přímo k jeho očím. Ten pohled. Jason se narovnal a čekal na můj další pokyn.
Zatřepala jsem hlavou a probrala se z transu.
Ruku jsem konečně odtáhla a pohledem opět hypnotizovala svůj talíř.

Když jsme dojedli, Jason objednal ještě druhou láhev Prosecca.
Už se mi motal jazyk a myšlenky se draly ven bez jakýchkoliv zábran.
,,Rose, asi bysme měli přejít k tomu, proč tady vlastně jsme," promluvil střízlivě Jason, i tak jsem ale v dozvuku jeho slov slyšela jakýsi podtón.
,,Jasone, mi už to je upřímně jedno. Hele, co jsme si - to jsme si. Já už to nechci dál řešit, prosím."
Tvářil se zaraženě a ani se nesnažil skrýt překvapení ve svých očích. ,,Ty to...nechceš vědět?"
Zavrtěla jsem hlavou. ,,Je to minulost. A stejně..co by se změnilo, kdybych to věděla? Vrátila bych se k tobě a okamžitě odkopla Patricka? To asi ne. Místo toho mám pro tebe návrh."
S napětím vyčkával na moje další slova.
,,Zítra se od nás někam odstěhuješ, protože ty a já pod jednou střechou - to nedělá dobrotu. Ještě k tomu, když vedle mě spí Patrick a můj popletený mozek si myslí, že jsi to ty. Pak taky ty sexuální sny...Ne, prostě se musíš odstěhovat! Tvým bydlením mi ničíš vztah." Chtěla jsem pokračovat, ale Jason mě zastavil, s pootevřenou pusou a prstem zdviženým ve vzduchu.
,,Tobě se o mě zdají sexuální sny?"
Vykulila jsem oči. Jasně že jsem to musela říkat nahlas. Bože, Rose, ty jsi fakt kráva.
,,No..chci říct..někdy?" vykoktala jsem a dopila zbytek obsahu své sklenice.
Jasonovi zajiskřilo v očích. ,,Protože já na tebe taky pořád myslím," doplnil svou odpověď, ,,a ne jako na svoji ex.."
Teď jsem pro změnu ten překvapený výraz měla já. Došlo mi to. Jason je jenom vychcaný zmetek..
,,Tvůj být je úplně v pohodě, že jo? Ty ses ke mně jenom snažil dostat, protože sis myslel, že mě nějak získáš zpátky. Ale novinka; já už nejsem ta naivní Rosie, co se jí samotné roztahují nohy, když slyší tvoje jméno. Proto si tohle zapamatuj: my dva se k sobě nikdy nevrátíme. Nikdy!" S těmi slovy jsem popadla kabelku a vyběhla z restaurace.

Rukama jsem si podepřela záda a zhluboka vydechla. Dokázala jsem to..Já jsem to dokázala! Zbavila jsem se Jasona!
Ale ne na dlouho. Jenom jsem uslyšela rychlé kroky a volání mého jména, protočila jsem oči v sloup a v tu chvíli mě nenapadlo nic lepšího, než se v těch vysokých podpatcích rozběhnout a snažit se utéct. Ale kam? Domů asi nemůžu, tam mě najde hned. Tak jsem prostě běžela někam, kam mě nohy vedly. A běžela. Dokud se mi nohy nezamotaly a já si nezvrtla kotník. ,,Kurva!" zařvala jsem a doskákala k nejbližší lavičce.
,,Rose!" slyšela jsem z dálky. Úžasné, našel mě. Co jsem si myslela? Že se ze mě může stát Forrest Gump a fakt Jasonovi uteču? A co když jsem chtěla, aby mě našel?
Při tom toku vlastních myšlenek jsem schovala obličej do dlaní, protřela si obličej a zhluboka se nadechla. Teď se musíš obrnět, Rose.

,,Ježíši jsi v pohodě?!" přiběhl ke mně a sedl si zanedbatelnou vzdálenost ode mě.
,,Ne, Jasone, nejsem! Mě už to nebaví, chápeš?" vyprskla jsem a zoufale ho propalovala pohledem. Sakra vždyť já ho ani neumím zabít pohledem! Já ho ani neumím nenávidět!
Mlčky přikývl a upřel oči na zábradlí ohraničující pobřeží řeky.
,,Já tě kurva asi neumím nenávidět. A ani nevíš, jak moc mě to štve." Upřela jsem pohled na stejné místo, jako on.
Otočil se na mě. ,,Tak mě zkus návidět. Nebraň se tomu tolik.."
Ta opatrnost, s jakou to řekl, mě donutila se usmát.
,,Jenže když se tomu nebráním, tak mám jedině chuť skočit ti kolem krku a nikdy tě nepustit."
Polknul. ,,Rosie," oslovil mě soucitně.
,,Řekni mi, co mám do prdele dělat? Co mám dělat, až přede mnou Patrick poklekne a zeptá se mě, jestli si ho vezmu? To mám říct ano a být jeho manželka s vědomím, že myslím na někoho jiného? Nebo mám říct ne a rovnou mu přiznat barvu? Rozejde se se mnou a tebe zabije. Nemluvě o tom, že se bude cítit zrazeně." Otočila jsem se na něj i já a v jeho výrazu hledala jakoukoliv odpověď.
Kousnul se do rtu. Chvíli přemýšlel a pak promluvil: ,,Ne, Rosie. Ty si ho vezmeš a já navždycky zmizím z vašeho života. Už mě nikdy neuvidíš, nebudeš se na mě muset dívat a postupně na mě přestaneš myslet. Já si taky někoho najdu a zapomenu na tebe."
Nevěřícně jsem na něj koukala. Tohle nechci!
,,Nebo se aspoň budu snažit zapomenout. I když, kdyby to šlo, tak už na tebe dávno nemyslím. Netoužím po tobě, nezdá se mi o tobě, nevzdychám tvoje jméno, když jsem s jinou a ani nevolám tebe, když vyvrcholím. Takže já jsem asi v prdeli. Ale ty nemusíš být. Ty na mě můžeš zapomenout. Už jsi to jednou dokázala, dokud jsem se zase neobjevil a nevynucoval si tvou lásku..."
Zavřela jsem oči. Mám to říct - nemám to říct?
,,Jasone, já jsem na tebe nikdy nezapomněla. A myslím, že oba moc dobře víme, že část mě tě nikdy nepřestala milovat.."
Z očí se vydrala na povrch slza zoufalství. Nad tou absurditou jsem se musela zasmát.
Na tváři jsem ucítila Jasonovu teplou dlaň a jak mi palcem utírá slzu.
Pak už jenom vím, že jsme se jeden druhému zahleděli do očí a bylo to podruhé, co jsem mu věnovala ten pohled. Ten pohled, který vysílal jasný signál. Signál, který Jason okamžitě pochopil.
Přiblížil se ke mně a spojil naše rty. Nejdřív do něžného polibku, který postupně nabíral na intenzitě a naléhavosti.
Zoufale jsme toužili jeden po tom druhém. Víc, než kdy jindy...

Ahojte!
Snad vás dneska potěším tímto zvratem v ději, který může změnit úplně všechno. A když říkám úplně, tak myslím ÚPLNĚ všechno 😏další část by mohla vyjít o víkendu a bude přímo navazovat na tuhle, takže se máte na co těšit (konečně xD).
Děkuji za každé přečtení❤️
Xx