Nic pro mě neznamená✔️

Kapitola 48.

Jason

,,Miluju tě, Rosie," zašeptal jsem do jejích kaštanových vlasů vonících po vanilkovém šamponu.
,,Miluju tě, Jasone," odpověděla a přiložila svou teplou dlaň na mou tvář, aby si mě lépe přitáhla do polibku. Naše propletené nohy pod peřinou se o sebe při tom pohybu třely a Rose se vyšvihla nahoru na můj klín. Na hrudníku mě lechtaly tmavě hnědé kadeře a rty mi pod intenzivními polibky zběsile tepaly. Změnil jsem polohu do polosedu a posunul si ji na sobě blíž. 
Na sobě měla jenom lehkou noční košilku, pod kterou jí mé neposedné ruce zajely a stiskly její prsa. Při tom gestu mi zasténala do úst a stáhla ze mě boxerky. Zvedla ruce nad hlavu a čekala, až z ní sundám tu proklatě sexy košilku. Udělal jsem tak a obrátil nás, abych byl nahoře a ona pode mnou. ,,Jasone..."
,,Bože, Rose..."
,,Jasone, vstávej."
Zmateně jsem ji pozoroval a s každým přírazem se stávala méně viditelnou, dokud nezmizela úplně. ,,Rose!"
,,Jasone!" na tváři, na které jsem předtím cítil Roseinu ruku, mi přistála facka. 

,,Rose, kde jsi?!" zavolal jsem a potom zprudka otevřel oči. Zalapal jsem po dechu a protřel si oči. Vedle mojí postele stála Daisy a mi došlo, že to předtím nesténala Rose, ale Daisy se mě snažila probudit.
,,No konečně... Sorry za tu facku, ale byl jsi jak v kómatu, nedal ses probudit." Rozhrnula závěsy a otevřela okno. 
,,Co tady děláš? Kolik je vůbec hodin?" chtěl jsem vylézt z postele, ale právě včas jsem zaregistroval bouli v mých boxerkách. Úžasné... Zdají se mi sexuální sny o bývalce a ráno mě probudí její nejlepší kamarádka, před kterou budu muset schovávat stojáka.
Přehodil jsem přes sebe peřinu a natáhl se po tričku na židli vedle postele. ,,Jsi v pohodě?" Daisy si mě měřila zmateným pohledem. 
,,V největší."
,,Víš o tom, že jsi ze spaní vykřikoval Roseino jméno?" zeptala se a zády se opřela o okenní parapet. Se založenýma rukama na hrudi mě s potlačeným pobavením pozorovala.
Jasně že vím. Stačí se podívat na můj rozkrok, Daisy. ,,Proč tady otravuješ v devět ráno, Dais?" přešel jsem její otázku. Nad mou snahou o změnu tématu jí pobaveně zacukaly koutky a odvětila: ,,Adrien doma pořád mluví o svojí rozlučce se svobodou, a já jsem už tu svoji měla týden zpátky. Počítá s tím, že ty, jakožto jeho svědek, už to máš dávno naplánované a proto se tě ptám; máš už něco naplánovaného?" 
Rozlučka se svobodou, kruci! Vůbec mi nějak nedošlo, že bych ji měl organizovat. Sladce jsem se usmál a přikývl hlavou. ,,Jasně, dodělávám poslední úpravy. Kdy máte přesně tu svatbu?"
,,Za čtrnáct dní! A ty nemáš nic připraveného, nemám pravdu?" Dlouhý ukazováček se zapíchl mým směrem. Nenápadně jsem shlédl dolů a naštěstí už bylo tam dole všechno zpátky v normálu. Vylezl jsem z postele a chytil ji za ramena. ,,Neboj, něco vymyslím. Tenhle víkend, tak nějak zajisti, aby si nic neplánoval."
Zamračila se. ,,Striptérku máte povolenou, ale Adrien k ní nepůjde blíž než na půl metru."
Zasmál jsem se a uklidnil ji. ,,Neboj, sám ho pohlídám."
,,Hned jsem klidnější," ironicky se usmála a přivřela oči. ,,A ty si konečně přiznej, že Rose ti není zas tak ukradená."
,,Nikdy jsem netvrdil, že mi je ukradená," obhájil jsem se a vyšel z ložnice. Daisy mě následovala, dokud jsem nezastavil v kuchyni, kde jsem si do sklenice natočil vodu. Postavila se těsně ke mně a zkoumavě pozorovala mou mimiku. Pak mě sjela pohledem a na tváři se jí pomalu rozléval vítězoslavný úsměv. ,,Ptala se na tebe. Chybíš jí a nechce si to přiznat."
,,Prosimtě, stejně už někoho má, tak co by si měla přiznávat?" Nenápadnou otázkou jsem se z ní snažil vytáhnout, jestli si Rose našla někoho nového.
Daisy podezíravě přimhouřila oči a se stále zachovaným stejným úsměvem odpověděla: ,,Nikoho nemá. Mohl ses na to zeptat přímo a ne oklikou." Spiklenecky na mě mrkla a vzala si kabelku z jídelního stolu. ,,Musím jít, už tak jdu pozdě na směnu. Pa." Líbla mě na tvář a mířila ke dveřím. 

,,Daisy?" zastavil jsem ji mezi dveřmi. Blonďaté lokny se při otočení hlavou rozhoupaly. ,,Vážně na tu svatbu nepřijede?" kousal jsem se do vnitřního rtu, čekající na její odpověď, která nepřišla.
Místo toho se vševědoucně usmála a hlavu lehce naklonila k levému rameni jako pes, pozorující svého páníčka. Potom se ke mně obrátila zase zády a já mohl akorát sledovat, jak bez dalších slov mizí ve výtahu. Znamená to, že přijede? Frustrovaně jsem vydechl a zabouchnul dveře od bytu. To asi zjistím až za čtrnáct dní.