Nic pro mě neznamená✔️

Kapitola 27.

Nechápu, jak to mohl udělat. Zachránil mi kariéru. Tak, že obětoval tu svoji... Už ho nikdy neuvidím. Tohle bylo naposled, co jsem ho viděla.
Z menšího transu mě probralo hlasité zatroubení, když mě předjížděl šedý Volkswagen. ,,Aby ses neposral."
Zaparkovala jsem před nově postavenou bytovkou, kde jsem měla na dnešek domluvenou finální prohlídku bytu a převzetí klíčů. 14:30. Ještě mám čas. Tak tady prostě tu půl hodinu počkám.

O dvě hodiny dříve
Když jsme s Jasonem ruku v ruce vešli do zasedačky, pod tíhou odsuzovačných pohledů se naše ruce samy rozpojily.
V čele stolu do U seděli majitel, jeho dva zástupci, manažer firmy, ředitel personálního a dvě jeho asistentky. Z druhé části písmene U seděli ředitelé a zástupci dalších oddělení naší firmy. A u třetího stolu byli vyloženě jenom ti, kteří měli to štěstí se tady na tuhle popravu dostat. Různí kolegové. Některé z nich jsem v životě neviděla. A to tady pracuju nějaký ten pátek.
,,Víte, proč jste tady?" Jindy přátelský hlas majitele Van Loovera zněl jako hrom.
Oba s Jasonem jsme přikývli. Pak se ke slovu pustil majitelův zástupce. ,,Celá schůze bude monitorována jak zvukově, tak i obrazově. Vše, co řeknete, na těch záznamech bude. Pro jistotu dělají asistentky ještě zápis. Tak... Nějaké dotazy?"
Zavrtěli jsme hlavou. ,,V tom případě se posaďte a můžeme začít." Majitel ukázal na dvě židle z protější strany jejich stolu. Roboticky jsme se usadili a začala se sypat vlna otázek.

,,Jak dlouho tenhle váš...vztah trvá?" Van Loover si mě znechuceně měřil pohledem. Z pocitu nebezpečí jsem se podívala na Jasona. Vždycky mě uklidňovala jeho přítomnost. I v této situaci. Přikývl, jako by věděl, co chci odpovědět. Dobře. Snad se na mou verzi příběhu chytne.
,,Trval asi dva měsíce," rozhodně jsem zvedla bradu.
Hnidopich, alá jeden ze zástupců, se sarkasticky zasmál. ,,Tak taková láska to zas nebyla."
Majitel ho probodl pohledem. Tohle si chce vychutnat sám. Postavil se a obešel celou místnost. Pak se vrátil na své místo, i když pořád stál. Opřel se o stůl a naklonil se ke mně. ,,Kdo ho začal?"
Nadechovala jsem se, ale Jason mě předběhl. ,,Já," řekl rozhodně.
Otočila jsem se k němu a pohledem se ptala: Co to sakra děláš?.
Jen se na mě periferně podíval, ale jinak se mému pohledu vyhýbal.
Majitel se přesunul k němu. ,,Jak to začalo?"
,,Chcete slyšet detaily?" Jason si neodpustil sarkastickou poznámku doplněnou o ještě sarkastičtější úsměv. V ten okamžik mi to došlo.. Jason to vzdal. Chce se nechat vyhodit. Ale co mám teď dělat já? Mám mu nějak zabránit? Tím si ale podkopu hrob i já...
,,Podívejte, pane Tannere, slečno Cooperová. Jste dva solidní lidé, velmi pracovití, a spolehliví zaměstnanci. Nikdy jsem s vámi neměl problém, svou práci děláte výborně. Proto vás oba žádám, abyste odpovídali upřímně a bez jakýchkoliv připomínek." Hnědé oči přecházely pohledem z jednoho na druhého.
,,Začalo to předtím, než jsem nastoupil tady ve firmě na místo generálního ředitele."
,,Jak dlouho předtím?"
,,Necelý týden."
,,Hmm... A se slečnou Cooperovou se znáte jak dlouho?"
Na chvíli se zamyslel. ,,Sedm let."
Skoro všichni přítomní se zasmáli. ,,No vida! Tak sedm let známosti, která přeroste v něco víc a jak na potvoru týden na to nastoupíte ve stejné firmě, jako slečna Cooperová, kde jsou jakékoli vztahy na pracovišti přísně zakázané." Skoro vypadal, jako by si to užíval.
,,Proto to taky Rose...tedy slečna Cooperová chtěla okamžitě ukončit. Já jsem ji ale přesvědčil, že máme šanci. Že náš vztah můžeme tajit."
,,Jasone," vydechla jsem a složila hlavu do dlaní. Není to tak, že by lhal, ale rozhodně to nebyla jen jeho iniciativa. I já jsem chtěla náš vztah držet zuby nehty.
Zadíval se na mě a s pohledem stále upřeným na mě dodal: ,,Slečna Cooperová je v tomhle problému kvůli mně. Je to moje vina a já za všechno beru zodpovědnost. Porušil jsem pracovní řád a jsem připraven vzít na sebe následky. Jen netrestejte ji."
Po tváři mi začaly stékat slzy.
,,Vy ji opravdu milujete," řekl Van Loover skoro užasle. Jason přikývl. ,,Tak moc, že jsem ji nebyl schopen nechat jít. Ale teď je to jediné rozumné řešení. Miluju jí, a proto ji musím nechat jít." Pohled konečně vrátil na majitele.
Ten se obrátil k ostatním sedícím a o něčem se začali horlivě radit. Využila jsem situace, kdy se na nás nikdo nedíval, a chytla Jasona nenápadně za ruku. Opatrně se na mě podíval a ruku mi hladil svým palcem.
,,Cos to udělal?" šeptala jsem, jak nejmíň hlasitě jsem mohla.
,,Říkal jsem ti, že jsi to ty nade všechno ostatní." Zamilovaným pohledem se na mě koukal a pak znovu zašeptal: ,,Vždycky. Si. Vyberu. Tebe."
Měla jsem sto chutí se mu posadit na klín a líbat ho tak dlouho, dokud by nám nedošel dech. Šeptat mu do ucha jak moc ho miluju. Objímat ho co nejpevněji, a nikdy ho nepustit. Místo toho mi z očí tekly slzy jako hrachy. Miluju ho. Miluju ho víc než cokoliv jiného na světě. A nikdy ho milovat nepřestanu.
Viděla jsem, jak bojuje se stejným nutkáním jako já. ,,Takže," rozezněl se místností zvučný majitelův hlas.
Jako bychom se oba s Jasonem probrali, rozpojili jsme naše ruce a narovnali se. Utírala jsem si slzy, když znovu promluvil: ,,Už jsme učinili rozhodnutí."
S očekáváním jsme zvedli hlavy.
,,Jasonu Tannerovi běží do 31. července výpovědní lhůta. Díky jeho spolupráci a přiznání dostane odstupné a doporučení do dalšího zaměstnání. O jeho propuštění bylo rozhodnuto vedením. Rose Cooperová ve firmě zůstává, díky panu Tannerovi, který na sebe vzal vinu a převzal zodpovědnost za jejich činy. Jediným trestem bude to, že za celý měsíc červenec neobdrží výplatu. Na své pozici zůstává."
Sotva to dořekl, moje srdce se rozpadlo na malé kousky. Jason obětoval své místo ve firmě, aby zachránil to moje... Lhal, abych nepřišla o práci.

Současnost
A pak už si jenom pamatuju, jak jsem s rozmazaným viděním běžela do garáží pro svoje auto a jen tak jezdila po Chicagu.
Podívala jsem se na mobil s nadějí, že mi možná Jason napsal. Nenapsal..
Po tom, co jsme vyšli ze zasedačky a ocitli se sami dva na prázdné chodbě, jen se usmál a se slovy: ,,Tak vidíš, nebylo to tak strašné," se se mnou chystal rozloučit. Já jsem se ale nedala a zastavila ho. ,,Kde si teď budeš hledat práci?" byla jediná otázka, která ze mě vypadla. Nemohla jsem prostě říct: Proč ses obětoval místo mě? Proč ses dobrovolně potopil, aby tě vyhodili a nesnažil se to nějak změnit? Jasone, miluju tě, prosím, musíme si promluvit, jak to bude dál... Nic z toho jsem neřekla. Jaká kráva jsem?
Uzemnil mě jedním ze svých okouzlujících úsměvů a odpověděl: ,,Asi někde mimo město. Bude lepší, když už se nikdy neuvidíme, Rosie." A jen tak odešel. Z minuty na minutu naprosto změnil svoje chování...Tak nějak jsem doufala, že řekne, že teď už spolu být můžeme oficiálně, když končí ve firmě. Nebo že to aspoň zkusíme znovu. Nedoufala jsem, já jsem to kurva viděla v jeho očích! Chtěl to říct. Ještě v té zasedačce měl v očích to odhodlání. Jen sotva jsme vyšli, jako bychom prošli přes nějakou neviditelnou bariéru, která úplně změnila jeho rozhodnutí a názory, za kterými si stojí.
Zapípal mi mobil a já po něm málem skočila. Jason to samozřejmě nebyl. Bude lepší, když už se nikdy neuvidíme, Rosie. Ta slova se mi v hlavě ozývala jako písnička, kterou ani nemůžete slyšet, ale někdo kolem vás ji pořád pouští dokola.
Psala mi majitelka bytu, že už čeká a můžu vyjet za ní výtahem nahoru. Vzala jsem si kabelku a odhodlaně vystoupila z auta s jediným cílem...Konečně se osamostatnit a nebýt závislá na něčích rozhodnutích.

***

,,Takže už máš oficiálně svůj byt!" zvolal James nadšeně a otevíral šampaňské.
,,Opravdu zníš až moc nadšeně. Beztak máš větší radost z toho, že odsud vypadnu, co?" dloubla jsem ho loktem a z gauče se ozval smích Daisy a Adriena. Dorazili na oslavu ukončení jedné kapitoly. Kapitoly Jason.
Pořád to je citlivé téma a ani na sto procent nevím, jestli to je mezi námi definitivní konec, když akorát řekl to, co řekl, ale jak jsem říkala předtím. Chci se osamostatnit a nebýt závislá na rozhodnutích ostatních. Protože život je moc krátký na to neustále na něco čekat. Na něco, co se někdy v budoucnu může, ale vůbec nemusí, stát.
,,Jak jsem říkal, jediná věc, na kterou se těším, až tu nebudeš, je moje postel. Jinak mi tady budeš chybět, ségra." Jednou rukou mě objal kolem ramen a Daisy si povzdechla. ,,Proč mají všichni sourozenci mezi sebou tak krásný vztah a já s mojí mladší ségrou si neumíme ani přijít na jméno?"
,,Tvoje ségra je rozmazlený mazánek tvých rodičů, proto," uklidňoval ji Adrien a asi to fakt pomohlo, protože se upřímně zasmála.
,,Daisy, můžeš být v klidu. My s Rose jsme si k sobě taky dlouho hledali cestu. A nakonec ji našli." Mrknul na ni a konečně se ozvala rána, jak otevřel šampus.
,,A teď mi rychle podávejte skleničky, než si tady zasviním byt." Všichni jsme se rozesmáli a poslechli.
Jen mnou projela vlna smutku. Daisy vycítila mou změnu nálady a položila mi ruku na rameno. ,,Rose, nikdy bych nevěřila, že to řeknu...Ale Jason je fakt idiot. Reálně, chlapa, co ti dává tolik zmatených signálů, jsem v životě nepotkala."
,,Díky, Dais."
Přišel za mnou Adrien. ,,Fakt se ukázal, jako někdo úplně jiný, než za koho jsme ho měli. Těch prvních pár dnů bude sakra těžkých, ale ty to dokážeš a dostaneš se přes něho." Podal mi sklenku s bublinkama a spiklenecky na mě mrknul: ,,I kdybych ti měl nového chlapa najít mezi herci, co naše agentura zastupuje, tak ti ho najdu." Vyměnili jsme si úsměv a pak se otočili za nadáváním.
,,Do prdele! Co jsem říkal? Hlavně ať to tady není ulepený a hádejte co; teď jsem se ponožkou přilepil k podlaze!" James poskakoval po jedné noze a sundával si mokrou ponožku.
Všichni jsme propukli v ještě větší smích a konečně si přiťukli.

Kdo by byl jen tušil, že pod oknem smějícího se bytu, v teplé srpnové noci, stojí muž s kufrem a taškou, který se přišel naposled rozloučit s láskou jeho života?
Jak tam tak stál a slyšel z bytu nad ním smích a radost, musel se potichu zasmát. ,,Šťastný život, Rosie. A věřím, že bude šťastnější, když bude beze mě." Po tom, co si pro sebe řekl ta slova, se otočil ke svému nastartovanému autu, zavřel kufr a usedl za volant.
,,Tati? A kam to jedeme?"
,,Neboj, miláčku. Tatínek určitě ví, co dělá. I když při tom dopouští, aby se stala největší chyba v jeho životě." Otočila se na zadní sedadlo blonďatá žena.
Jason jen protočil očima a řekl: ,,Myslel jsem, že ji nemáš ráda."
Erica se vševědoucně usmála. ,,Neměla jsem. Pak jsem ale pochopila, že to ona tě dělá lepším člověkem."
Nevěřícně zakroutil hlavou a s myšlenkou na tu jednu ženu, na kterou ví jistě, že stejně zase nedokáže zapomenout, vyjel se svou nově nabytou rodinou vstříc novému životu...