Nic pro mě neznamená✔️

Kapitola 34.

Jason
,,Na jak dlouho odjíždíš?" pohledem jsem zavadil o Ericu, která si balila dva velké kufry. Večer odlítá na přehlídku do Milana.
,,Vracím se v pondělí."
,,To je celkem dlouho," protřel jsem si oči a padl zády na postel.
Zasmála se. ,,Myslíš že nezvládneš na čtyři dny pohlídat vlastního syna?"
,,Zvládnu. Jasně, že zvládnu. Akorát to bude úplně poprvé."
,,Tak jsi přece jenom v něčem pořád panic," začala se smát ještě víc. Nad její dětinskou poznámkou jsem protočil oči, ale i tak mi na tváři vyskočil slabý úsměv. ,,Jasone, jestli z toho máš strach...pořád můžu říct našim." Dřepla si naproti mě a její hnědé oči si mě starostlivě prohlížely. Zavrtěl jsem hlavou. ,,Ne. Zvládnu to. Zvládneme to. Je to můj syn. Je to Steven. Bude to v pohodě. Sblíží nás to."
,,Jestli to bude v pohodě, jakože fakt bude, tak proč jsi tak roztěkaný?" Věnovala mi milý úsměv. Protože nevím, jestli to zvládnem bez tebe. Obavy jsem schoval za další úsměv. ,,Nejsem. Užij si to. My si to taky užijem." Dal jsem jí pusu do vlasů a zvedl se k odchodu.

***

Rose
Brandon měl předevčírem narozeniny a dneska pořádá menší oslavu. Pozval si pár kamarádů a dokonce i Daisy s Adrienem.
,,Mmm, to pěkně voní. Co vaříš?" objal mě zezadu kolem pasu a zabořil bradu do mého důlku mezi ramenem a krkem. Vdechl můj parfém a krátce mě políbil na krk.
,,Kuře na kari a v troubě se pečou francouzské brambory." Usmála jsem se a pokračovala jsem v míchání.
,,Miluju tě," zašeptal mi do ucha.
,,Jenom kvůli jídla?" Na oko uraženě jsem se otočila.
Z hrdla mu vyšel hlasitý smích. ,,Ne, jenom kvůli jídla opravdu ne. Miluju tě kvůli hodně věcem. A hlavně kvůli tobě." Políbil mě na rty.
,,Narozeninový sex už jsi dostal," popíchla jsem ho a nepřístupně se k němu otočila zase zády.
,,A co takhle ponarozeninový?" zaculil se.
,,Ne," trvala jsem pořád na svém.
,,Rose..."
,,Ne."
,,Roseee.."
,,Ne. Musím to dovařit. Nemusíme spolu spát pětkrát denně." Už jsem byla kapánek vytočená.
,,Když ráno to byla jenom taková rychlovka," povzdechl si.
,,Brandone, teď fakt ne. Za hodinu přijdou tví hosté a ještě není ani nachystaný stůl."
,,Když nachystám stůl, tak stihneme aspoň další rychlovku?" šibalsky se usmíval a svlékal mě pohledem.
,,Nestihneme." Pomalu mi docházela trpělivost.
,,Rosie, no tak..."
Ztuhla jsem. Zamrzla. Na místě jsem zůstala stát a dobrou minutu se nepohla. Možná ani nenadechla. V životě ho nenapadlo mi říkat Rosie a během tří dnů se mu tohle oslovení začne líbit? Nemluvě o tom, že jsem mu říkala, aby mi tak neříkal. Nikdy. Vyvolává to...vzpomínky. A přijde mi, jako by se snažil přiblížit Jasonovi. Být jako on. Vůči mně.
,,Míchej to, prosím. Hned budu zpátky." Do ruky jsem mu vrazila vařečku a teď byl on ten, kdo zamrznul.
Z věšáku jsem si vzala bundu, obula si boty a s klíči od bytu v ruce vyběhla ven.

,,To jsi fakt utekla proto, že jsi nevěděla, jak jinak reagovat?" Daisy mi nalévala kávu.
Zespoda jsem se na ni podívala. Trochu provinile jsem se usmála. ,,Bože, holka ty máš sakra problém. Tak ti začal říkat Rosie. A co jako? Je to normální zdrobnělina tvého jména. Jason na ni nemá patent." Sedla si vedle mě na gauč.
,,Ale on mi tak předtím nikdy neříkal. Začal tři dny zpátky." Napila jsem se a podívala se v rychlosti na hodinky. Mobil jsem v tom spěchu nechala doma. ,,Musím jít."
,,Teď jsi přišla," namítla Daisy a nechápavě mě pozorovala.
Zvedla jsem se a běžela k předsíni.
,,Rose, co se děje?"
Obouvala jsem se a sahala po klice. V pohybu mi zabránily silné hubené ruce, které mě uchopily za paže a otočily mě čelem k mojí kamarádce. ,,Rose!"
,,Já... Já nevím co mám dělat, Dais." Do očí mi vyhrkly slzy a Daisy si mě v pevném objetí přitáhla k sobě.
,,Jakto? Vždyť jste šťastní. Máte se dobře. Jason už dal pokoj." Utírala mi slzy.
,,Já...Daisy..." vydechla jsem.
,,Copak? Něco s Jasonem?" Trochu nás od sebe odtrhla.
Zhluboka jsem se nadechla: ,,Nedostala jsem to, Daisy..."