Nic pro mě neznamená✔️

Kapitola 12.

,,Ehm, my...slyšela jsem nějakou ránu, tak jsem šla zkontrolovat, jestli to náhodou nebylo z Jasonova pokoje," odůvodnila jsem. Samozřejmě to není pravda.
Jason přikývl a pokusil se o úsměv. ,,Můj kufr...překlopil se a spadnul."
Patrick si nás oba přeměřil nedůvěřivým pohledem, ale pak se usmál a nakonec odešel do kuchyně.

Když jsem se ujistila, že je opravdu z doslechu, řekla jsem Jasonovi stále polohlasem: ,,V kolik máme tu večeři?"
,,Dal jsem to nakonec na sedmou. Ale odsud odejdu už v šest, ještě si něco zařídit a potkáme se v té restauraci o půl osmé. Vyjdi tak v sedm a vymysli si nějakou výmluvu." Mrknul na mě a s těmi slovy odkráčel do koupelny. Úžasné - do té koupelny, kterou zrovna potřebuju použít.

Po snídani nachystané Patrickem jsem se připravila do práce. Oblékla jsem si bílou košili s černými vzory malých růžiček a k tomu si vybrala tu stejnou černou sukni, co včera. Košili jsem zastrčila abych nevypadala jak lampa (jestli chápete :DD) a silonky jsem dnes nechala ve skříni - přece nepůjdu v silonkách v takovém vedru. Vlasy jsem si výjimečně spletla do francouzského copu a přehodila jej přes levé rameno. Outfit jsem doplnila o zlaté doplňky a černou kabelku. Nazula jsem se do sice nepohodlných, ale zato sexy, bot na vysokém podpatku taky černé barvy. Make-up jsem se rozhodla oživit rudou rtěnkou, která mi dokonale seděla. A teď nezbývalo než se vydat na cestu. Ještě jsem pozdravila Jamese, který se zrovna vzbudil a nechala tři muže samotné v jednom bytě.

Při vcházení do mé kanceláře jsem byla překvapena, že už v ní sedí Brandon a pracuje. Co se mu stalo? Zprvu arogantní, namachrovaný, líný blbeček a najednou pracovitý, celkem milý a sakra pohledný kolega?
Své myšlenkové pochody jsem schovala za upřímný úsměv a sladký pozdrav. ,,Dobré ráno, copak dneska tak brzo?
,,Dobré, Rose. Jaksi jsem neměl spaní, tak jsem tady už od sedmi. A aspoň jsem stihl zajít do toho pekařství naproti a přinést Vám kávu a skořicový croissant. Jestli můžu podotknout - je luxusní." Na mou stranu stolu přehodil papírový sáček, z něhož se drala ven sladká skořicová vůně. Jenom z té vůně se mi sbíhaly sliny a to jsem už jedla.
,,Děkuji," odpověděla jsem rozpačitě. Upila jsem ze svého kelímku s kávou a ukousla si z croissantu. ,,Měl jste pravdu, je fakt dobrý."
Na tváři se mu rozlil spokojený úsměv. ,,To jsem rád, takže zítra je řada na Vás. Piju flat white bez cukru a přidaného mléka a rád bych ochutnal ty ořechovo-vanilkové rohlíčky, co tam dneska pekli."
Přimhouřila jsem oči a s plnou pusou odvětila. ,,Fajn. Měla jsem tušení, že to nebude zadarmo." Brandon se zasmál a pokračoval ve své práci na počítači. Já jsem dojedla a dopila a pokračovala dál v projektu.

,,Nechcete zajít na oběd?"
Zvedla jsem pohled od monitoru a promnula si spánky. ,,A víte že i jo? Odpočinek mi bodne." 

,,Počkat, Vy fakt nejíte krevety?"
,,Já to prostě neumím, jak se na mě dívají těma černýma očkama...chudá stvoření. Pak jim někdo bezcitně zlomí páteř a vyloupne kousek masa. Děkuji, fakt nechci."               ,,Proboha, vždyť už jsou mrtvé, Rose. Pojďte, zkuste aspoň jednu. Změníte názor." Namotal na vidličku špagety, pak na ni napíchl kousek krevety a celé to vymáchal v rajčatové omáčce. Natáhl vidličku ke mně.
,,Já Vám nevím," bránila jsem se, ale i tak nakonec otevřela pusu. Pak se mi na jazyku rozlila úžasná chuť a já tomu nemohla uvěřit. ,,Pane jo, měl jste pravdu. Takhle nachystané to je opravdu dobré, ale to byste se mnou musel být v každé restauraci abyste mě takhle krmil." Zasmála jsem se a upila ze svého vína, Brandon můj pohyb okopíroval.
Pak se zničehonic potichu zasmál, s pohledem upřeným na mě. ,,Máte tady trochu omáčky," naznačil prstem na své puse, ale já nebyla za boha schopná to místo na sobě najít.
Najednou se naklonil přes stůl a palcem mi otřel pravý koutek. Při tom se na mě zahleděly jeho nádherné oči. Ještě víc zaskočená jsem byla, když si palec strčil do pusy a téměř neznatelně z něj omáčku olíznul. Neměly by tohle dělat zamilované páry? A ne dva kolegové, kteří se spolu snaží nějak vycházet aby se nezabili?