Nic pro mě neznamená✔️

Kapitola 14.

Sotva jsme došli do bytu, hned jsme navazovali tam, kde jsme venku přestali.
Během toho, co mě Jason líbal a já mu odepínala bundu, jsme pomalu došli do ložnice. Pořád jsem na sobě měla částečně rozeplé šaty a Jason džíny a triko.
Chytil mě za zadek a já jsem mu obmotala nohy kolem pasu. Musela jsem se sklonit, abych našla jeho rty.
Rozrazily se dveře do ložnice. Jason mě lehce položil na postel jako bych byla nějaké křehké zboží, se kterým musíte zacházet opatrně.
Dveře se s třísknutím zavřely a oba jsme se lekli. Na chvíli jsme se od sebe odloučili a podívali se na dveře. Když nám došlo, že se zavřely samy, začali jsme se smát a opět pokračovali tam, kde jsme přestali. Jason si sundal triko a rozepl mi mé skoro odepnuté černé šaty. Strhnul je ze mě a odhodil na zem k jeho tričku. Přetočil nás, takže teď já jsem nahoře. Seděla jsem přímo na jeho rozkroku, kde se zvětšovalo jeho přirození a čím dál víc jsem to cítila. Jason byl v polosedu a zasypával mě polibky na krku. Uteklo mi zasténání. Jason se usmál a pošeptal mi do ucha: ,,Jsi dokonalá, zlato." Tohle beru jako signál a znovu jsem se přitiskla na jeho rty. Po hmatu se přesouvám k jeho poklopci, který jsem hravě rozepla a pak si i jednoduše poradila s odstraněním jeho džín. Jason mi tiskl zadek a líbal mě na poprsí. Já mu zajela do boxerek a stiskla jsem jeho mužství. Jason vykřikl mé jméno a zaklel. Už jsem to nevydržela a boxerky letěly taky k ostatnímu odhozenému oblečení. Jas jedním pohybem rozepl mou podprsenku a po dalším přetočení, kdy byl zase nahoře on, mi sundal i kalhotky. Bez varování do mě vnikl až po kořen...

Oh. Můj. Bože! Tenhle sex byl daleko lepší než s Patrickem! Stále ze mě trochu mluvil alkohol, který našemu opětovnému sblížení s Jasonem taky značně pomohl, ale v tomhle byl Jason vždycky ten nejlepší, to vím i bez alkoholu. Teď spokojeně oddychoval a já mu ležela na hrudníku. Ruku měl položenou na mém pasu a nohy jsme měli pod peřinou propletené. V tenhle moment jsem měla zase pocit, že je vše, jak má být. Že jsme se nikdy nerozešli a takhle se milujeme každou noc. Chci zůstat tady, jen s Jasonem a snít o tom, že tohle trvá navěky.

Ráno jsem musela do práce, jelikož byl pátek, takže i když jsem nechtěla, musela jsem nakonec vylézt z postele.
Když mě chytla něčí ruka za zápěstí a stáhla zpátky do peřin, tak jsem se zasmála. Jasně, že Jason taky ještě nechce tuhle pohádku ukončit.
,,Dobré ráno, krásko," zašeptal a prohlížel si můj obličej jako svatý obrázek.
,,Dobré ráno, krasavče," odpověděla jsem stejně sladkým tónem a prsty přejížděla po jeho čelisti, lícních kostech, až jsem se dostala na krk a přitáhla jeho hlavu k sobě do polibku.
Spokojeně zavrněl, rukama si mě objal a položil mě tak na jeho nahé tělo.
Když jsem se odtáhla, zastrčil mi pramen vlasů za ucho. Pak se zamračil.
,,Tvoje přirozená barva ti slušela víc."
Natáhla jsem se pro polštář a na oko naštvaně jsem ho s ním plácla přes obličej.
Pak nás zase přetočil, takže jsem ležela pod ním.
,,Když se ti už nelíbím, tak proč jsi se mnou včera v noci spal?" rýpla jsem si do něj.
Na tváři jsem cítila jeho teplý dech. ,,To je mi novinka. Takže ty si myslíš, že se mi už nelíbíš? Jsi v pohodě, Rose?" zasmál se a položil se na bok vedle mě. Podepřel si hlavu a prstem volné ruky přejížděl po liniích mého těla. Teď měl prst ve žlábku mezi mými prsy.
Přeměřila jsem si ho pohledem. Pak jsem si nahlas povzdechla. ,,Vždyť já musím do práce, sakra."
,,Nechoď," zaškemral Jason a hodil na mě psí oči.
,,Musím..dneska nám šéf chce představit nového nástupce. Taky je to jeho poslední den ve firmě a je naplánovaný rozlučkový večírek."
,,Tak rozlučka, jo? To by se mi líbilo," zasnil se.
,,Smůla, jen pro zvané," hravě jsem ho plácla po hrudi a vylezla z postele.
Doplazil se na kraj postele. ,,Já si nějak pozvánku zajistím," mrknul na mě.
Zapínala jsem si podprsenku a oblékala župan. ,,Teď už ale fakt musím," přistoupila jsem k posteli, dřepla si vedle jeho hlavy a něžně ho políbila.
,,Mmm, nechooď," prosil pořád.
,,Jasone..."
,,Vždyť stejně ten šéf odchází, tak mu už může být jedno, že přijdeš pozdě. Kdyby náhodou, tak tě u něho omluvím."
Nechápavě jsem na něj zírala.
,,Jak jako omlu—"
,,Rosee! Jsi tady ještě?" ozvalo se od vchodových dveří. Patrick.
S Jasonem jsme si vyměnili vyděšené pohledy a teď už i on vyletěl z postele rychlostí blesku.
Zavázala jsem si župan a seběhla schody dolů do předsíně.
,,Patricku, co..tady děláš? Myslela jsem, že půjdeš hned od táty do práce." Poškrábala jsem se na zátylku a zkřížila ruce na prsou.
Došel ke mně a vtiskl mi polibek do vlasů.
,,Chtěl jsem tě ještě vidět před prací. A domluvit se s tebou na večer. Zvu tě na večeři, do té nové francouzské restaurace, co otevřeli v centru."
,,Já dneska nemůžu, generální odchází z firmy a má naplánovanou nějakou rozlučku," vymluvila jsem se.
,,Takže zase dáš přednost práci přede mnou, hezké," povzdechl si sarkasticky a zadíval se na strop.
,,Děláš si srandu, že jo? A co jak jsi ty na několik dnů odjel na služebku a mě postavil před hotovou věc? To jsi nedal přednost práci přede mnou?" couvla jsem o krok dozadu a probodla ho pohledem.
,,Rose, to bylo přece něco úplně jiného..achh, fajn, tak to necháme na zítra, to už snad nic nemáš, ne?"
Zítra budu mít leda tak krámy, blbečku.
Snažila jsem se vykouzlit nejsladší nejfalešnější úsměv na rtech. ,,Ne, to nic nemám."
Přikývl a odešel do koupelny. ,,Tak fajn. Jason tady je?" zavolal na mě.
,,Jsem tady," odpověděl Jason a sešel schody. Pusou naznačil otázku Co je? a já jsem jenom naznačeně odpověděla Má zas blbou náladu. Jason se slabě usmál.
,,Super, Jasone, nezajdem večer na pivo?" zeptal se Patrick, když si utíral ruce do ručníku.
,,Ehh, sorry kámo, já dneska nemůžu. Byl jsem pozvaný na jednu párty."
Patrick se snažil zakrýt svou rozladěnost a jenom se pokusil o chabý úsměv.
,,Dobře, tak já si udělám svůj program, když jste mi oba dali košem." A odešel nahoru do ložnice.
,,Uklidil jsi tam?" šeptla jsem směrem k Jasonovi.
,,Neboj, postel ustlaná a věci jsem si hodil do pracovny." Spiklenecky na mě mrknul.
,,Tak já se jdu teda připravit do práce," řekla jsem a zmizela v koupelně.

Když jsem vešla do budovy naší firmy, nemohlo mi uniknout, že všichni makají na výzdobě všech prostor. Dokonce i recepční pobíhala v hlavní hale jako splašená.
,,To je kvůli odchodu Parkera nebo přivítání toho nového šéfa?" zasmála jsem se, když jsem uviděla její vyčerpaný obličej. A to bylo teprv 9 ráno.
,,To i to, spojíme to dohromady," pokusila se o úsměv a zase zmizela ve skladu za recepcí.
Jen jsem přikývla a vydala se k výtahu.

Dojela jsem do společné místnosti, kde se někteří aktivně podíleli na přípravě večírku a někteří normálně pracovali a bylo jim jedno, co kolegové kolem nich dělají.
Mou pozornost ale upoutaly dvě osoby v mojí kanceláři. Tedy v kanceláři, kterou sdílím s Brandonem.
Jsem si dost jistá, že jedna z osob je právě Brandon, ale ta druhá? Vypadá to na nějakou ženskou. Je přitisknutá k jeho hrudníku a on ji hladí po vlasech. Pak se brunetka odtáhla a krátce políbila Brandona na ústa.
,,Tak pa, zlato," vyšla z kanceláře a zmateně si mě prohlížela. ,,Potřebujete něco?"
,,Ale ne," usmála jsem se a vkročila do své pracovní místnosti.
Žena si odfrkla a skoro se rozběhla k výtahu.
,,Asi jsem Vám vyplašila přítelkyni," řekla jsem Brandonovi místo pozdravu.
Mlasknul a povzdechl si. ,,Není to moje přítelkyně, tedy ne, že by Vám do toho něco bylo," ušklíbl se.
,,Tak fajn." Sedla jsem za stůl a vytáhla materiály k dokončení projektu.

Byly asi tři hodiny odpoledne, když šéf oznámil, že teď jmenuje svého nástupce a našeho nového generálního.
S Brandonem jsme se zvedli a vydali se společně ke konferenční místnosti.
,,Vy dneska ale nějak záříte," usmál se šibalsky, když mi otevíral dveře.
,,Mám jen dobrou náladu."
Zvednul obočí. ,,Jenom dobrou náladu? Takže za tou náladou nestojí žádný muž, který by Vás v noci obšťastnil?"
Protočila jsem oči a falešně se usmála. ,,Ne, že by Vám do toho něco bylo, ale jo. Uhodl jste to, můžeme už jít?"
Na tváři mu hrál vítězný úsměv a společně jsme vyšli směrem k místě konání akce.

Postupně se tady sešla celá firma a dokonce i majitel. Majitel je jediný nadřízený od generálního, který právě odchází. Oficiálně už jmenoval nového ředitele, ale nám ne. Proto ho dneska představí ještě starý ředitel.
Nervózně jsem poklepávala prsty o stůl a cvakala propiskou. Ani nevím, proč jsem tak nervózní, vždyť o nic nejde. Jenom si mě bude volat jiný ředitel, který bude mít vedle mě svou kancelář. O nic nejde.
Brandon, sedící vedle mě, vycítil mou nervozitu a konejšivě položil svou ruku lehce nad moje koleno. ,,Klid, určitě bude v pohodě," zašeptal a věnoval mi významný pohled.
,,Já vím," odpověděla jsem a pomalu jeho ruku sundala. Skoro jsem cítila, jak sebou škubnul, ale snažil se to schovat za další rozpačitý úsměv.
,,Vážení, poprosím vás tedy o pozornost," vešel do místnosti majitel.
,,Jak asi všichni víte, dnes je to poslední den, co ve funkci generálního ředitele pracoval inženýr Parker. Myslím, že mluvím za všechny, když řeknu, že nám tady bude chybět."
Všichni přítomní souhlasně přikývli a smutně se usmáli. Nevěděla jsem, že Parkera mělo rádo tolik lidí.
,,Nyní nadešel čas, abychom vám představili nového generálního ředitele, který i v tak mladém věku okouzlil půlku Ameriky a nemohlo se nám víc poštěstit, když odstoupil ze své funkce ve Švédské firmě a projevil zájem o místo v naší firmě."
Co pořád mají všichni s tím Švédskem? Poslední dobou slýchám víc o něm než o Americe.
,,Pane Parkere, prosím, abyste nám představil svého nástupce," zavolal majitel na chodbu.
Z chodby vešel do místnosti nejdřív Parker a za ním vysoký tmavovlasý muž. Ještě se s někým bavil na chodbě, takže jsem mu do obličeje neviděla. Jenže pak se otočil a já nemohla uvěřit svým očím. Jak je to kurva možné? Jaká je asi pravděpodobnost, že zrovna on bude mým nadřízeným?
,,Děkuji. Dovolte, abych vám oznámil jméno nového generálního ředitele. Pana inženýra Jasona Tannera!" zvolal starý ředitel a celou místností se rozezněl potlesk. Každý tleskal, dokonce i Brandon vedle mě, ale já jsem se jen nepřítomně postavila a z pootevřené pusy mi uteklo: ,,Jason..."
Jason analyzoval celou místnost pohledem a pak se zastavil u mě. Šibalsky se na mě usmál a neznatelně zamával.
To přece není možné...Jason je můj nový šéf?

Zdravím u 14. kapitoly. Jestli jsem minule psala něco o zvratu, tohle je teprve pořádný zvrat😁
Uvidíme, kam tohle jenom povede? Brzy se to dozvíte, pokud budete číst dál 😏
Děkuji za každé přečtení a moc bych si vážila nějakého voteu, nebo komentu 🙏
Hezkou druhou půlku prázdnin ❤️
Xx
(dneska trochu víc slov, upss 1845 xd)