Nic pro mě neznamená✔️

Kapitola 4.

,,No konečně, už jsem se bála, že nepřijdeš!" přivítala jsem Daisy a stiskla ji v pevném objetí.

,,Ehm, Rose? Děje se něco?" zeptala se trochu podezřívavě.

,,Musím ti toho hodně říct, neuvěříš, kolik věcí se stalo během poslední hodiny," řekla jsem a táhla ji za paži do obýváku.

,,Cože? On ti dal like a komentář k nové fotce?" Divila se Daisy, když jsem ji zasvětila do situace. Přikývnu hlavou.

Zapištěla radostí: ,,Tak to je mega!" Kdybychom zrovna neseděly, věřím, že by i skákala radostí.

,,Proč jsi ze všech těch věcí okolo Jasona tak odvařená? Však víš, jak mi ublížil, tak proč bys mě nejradši znovu viděla v jeho náručí?" nechápavě jsem ji pozorovala. Hlavně její mimiku v obličeji. Nad něčím přemýšlí a pak se kousne do rtu.

,,Daisy?! Co mi neříkáš? Něco přede mnou tajíš, tvoje mlčení tě prozradilo." zhypnotizovala jsem ji pohledem. Daisy si povzdechla.

,,Ach bože. Já ti to nesmím říct! Souvisí to s tvým rozchodem s Jasonem, ale víc ti opravdu říct nemůžu, prosím, pochop to..." věnovala mi zkleslý pohled. Dobře, nebudu ji tlačit do toho, aby mi řekla pravdu. V jejích očích jsem viděla, že by mi to opravdu říct chtěla, ale něco slíbila a nemůže.

,,Dobře," souhlasila jsem nakonec a přestala to řešit. Chvíli je mezi námi ticho, než Daisy opět promluví.

,,Hele... Opravdu to tobě a Patrickovi upřímně přeju a jsem šťastná, že jsi šťastná - i když se někdy tak nechovám." přiznala. S očekáváním jsem ji dál pozorovala.

,,Ale popravdě? Co jsi s Patrickem, je s tebou menší zábava. Nemyslím to zle, to bych ještě ráda uvedla na začátek. A nepřerušuj mě prosím." zastavila mě mávnutím ruky do vzduchu, než jsem stihla cokoliv říct.

,,Prostě, Patricka neznám asi tak dobře, jako ty, ale i z toho mála, co ho znám, vidím, že tě omezuje v hodně věcech. Například, kdy naposledy jsi byla na nějaké pořádné párty bez něho? Je ti jednadvacet, za týden dvacet dva, Rose, máš ještě žít a ne se usadit a pracovat 9 hodin denně! Tohle by Jason nikdy nedopustil, nikdy... " vypadlo z ní.

Tak tímhle mi vyrazila dech. Nemůžu říct, že s ní nesouhlasím. Když se nad tím zamyslím, má pravdu.

,,Daisy, já-"

,,Ještě jsem neskončila, vydrž prosím," znovu mě zastavila. Kousla jsem se do jazyka, abych to vydržela bez komentářů.

,,A ať je Jason sebe větší hajzl, že se s tebou tak hnusně rozešel, byl pro tebe ten pravý a to mi nikdo nevymluví! S Jasonem jsi zažila život plný adrenalinu, vášně, lásky, zábavy a štěstí. Jaký život máš s Patrickem? Pokaždé, když si spolu my dvě voláme nebo píšeme, jsi buď v práci, nebo s Patrickem a nebo někde v prdeli kvůli němu. Neříkám nic, jsou věci, ve kterých je určitě skvělým přítelem, ale jak říkám, být na tvém místě, dám Jasonovi druhou šanci. Tak, teď jsem skončila a můžeš mi říct, co si o tom myslíš.." shrnula Daisy a teď se na mě s očekáváním dívala.

,,Přiznávám, že v několika věcech s tebou souhlasím. V některých zase tolik ne. Ale s Patrickem jsem šťastná, nikdy mi nějak neublížil, až na nějaké naše neshody, a dodává mi pocit bezpečí.. "
Najednou mě vyrušila Daisy, která pila ze své sklenice vína, ale vyprskla ho nosem. Když jsem se na ni podívala, zaregistrovala jsem, že se hystericky směje.

,,Promiň, já nemůžu. Ty jsi s Patrickem proto, že ti dává pocit bezpečí?" Když jsem kývla hlavou na souhlas, znovu se začala smát. Po chvíli přestala a dodala: