Zpověď bezděčný ku*vy

7.

„Ahoj Sany!" Vítá mě Dumas z ostrahy. Je to obrovský mužský, usměvavý a na svým místě. „Rád tě vidím!"

Přátelsky se obejmeme, jelikož jsem tu kdysi byl vážně častým hostem a doufal, že tohle je správný bar na nalezení partnera. Pochopil jsem záhy, že jsem se spletl, ale i tak tu je zábava.

„Dávej na sebe pozor, mladej, ať tě zas někdo nezatáhne stranou a nepokusí se tě znásilnit. Teď je tam nátřesk a vnitřní ostraha by si tě nemusela všimnout," řekne vážně a sjíždí mě očima. Nejspíš odhaduje, co schovávám pod kšiltovkou, protože obvykle nic takového na hlavě nemám.

„Dnes mám sebou bodyguarda, který by se měl postarat o mé bezpečí," hlesnu potichu a usměju se. Připomněl mi velmi nepříjemný zážitek, ale to mě neodradí. V první řadě se musím zbavit Wolverina.

Uvnitř je vážně plno. Hlava na hlavě, jak se říká a já se mezi nimi proplétám, zatímco cítím Vlkův důrazný a nepříjemný pohled v zádech. Ten není nadšený zástupem gayů, kteří se na něj lepí a ukazují nahá pozadí.

„Sany!" Vtančí ke mně Roy, který je výrazný gay a tím myslím, že kolem mě a Vlka právě tančí a na sobě má tygří legíny a jinak je nahoře bez. Hrudník má pomalovaný slovy jako je láska, něha, apod. Zatímco na mě mrká falešnými řasami. Víčka se mu blýskají, jelikož si je zřejmě natřel nějakým blyštivým make-upem. Sice to není můj styl, ale je to velmi milý mužský a já jsem rád, že se ke mně hlásí, když mě vidí. Rád si s ním popovídám. Navíc je to přesně ten typ, který Vlkodlaka spolehlivě odradí.

Posadím se s ním k baru a nechávám se unášet příjemnou konverzací, když se mezi nás doslova nacpe Wolverin.

„Kdo to je?" zakřičí přes něj Roy a ukazuje na něj prsty jako by byl voják nějaký obří bolák.

„Nikdo," křiknu zpět, aby mě slyšel a nakloním se k Vlkovi. „Kazíš mi pěkný večer!"

„Stěžuj si velícímu," pokrčí rameny, jako by se nic nedělo a dál překáží.

Vzdám to a naopak vezmu Roye za ruku a začnu s ním tančit. Vlk nás hořce pozoruje od baru. Vypadá tu tak nepatřičně, až je mi ho líto. Nikdo si nedovolí jej ani oslovit, protože vzbuzuje respekt a strach.

Můj plán se začne naplňovat, když na malé vyvýšené pódium přitančí striptér Dominic. Znám ho, byl účastníkem jednoho velmi zajímavého výzkumu, kterým bych tě nerad nudil, jelikož vím, že ne každý je mou prací nadšený a zaujatý jako já. Řekněme ale, že pomocí Dominica se dostanu do zákulisí, zmizím Vlkovi z očí a je mi mnohem líp, když můžu sedět se sklenkou pomerančového džusu v dlani ve striptérské šatně, než být na očích nebezpečnému Wolverinovi.

Jestli jsi to ještě nepoznal, tak tohle je hra o čas. Zatímco se venku začne rozednívat a Vlkodlak jako upír tu zůstane uvězněný, já přes den bez problému odejdu... Takový je plán.

Zaslechnu šramot a zvuky nesoucí se bitky, když se do šatny probojuje nerudný a naštvaný Wolverin. Vezme mi sklenku z rukou, přičichne a vrátí mi ji zpět, jako by se snad sám tituloval na mýho dvorního ochutnávače. Nekomentuju to a dál si povídám se striptéry, kteří se snaží zatáhnout marně do rozhovoru i Vlka.

„Dopij to. Měli bysme jít."

„Já tu dnes přespávám." Nedívám se na něj. Nemůžu. Můj důmyslný plán počítá s tím, že neumím lhát a proto se musím hodně snažit, aby mě nepřemohly pocity viny a studu a neřekl jsem vše ještě za tepla svému nepříteli/bodyguardovi.

„Spi si tu, až tě nebudu mít na starosti. Teď se zvedej a dem."

„Ne," zašeptám sotva slyšitelně a zůstávám sedět.

Pro Wolverina to však není žádný problém. Prostě mě vytáhne na nohy a prakticky mě násilím odvede z clubu a nikdo, nikdo se mu v tom neodváží ani zabránit, protože všichni mají pud sebezáchovy. Nemůžu se na ně za to ani zlobit, jelikož je plně chápu. Kdo by chtěl dobrovolně zkřížit cestu vyholenému šílenci ve vojenským munduru, který je schopný na místě komukoliv zlomit vaz?

Pravdou taky je, že se s ním nijak neperu. Prostestuju, to ano, ale ne natolik, aby došlo na rvačku. To není můj styl a navíc je jasné, kdo by vyhrál.

„Jsem na tebe naštvaný!" řeknu mu vážně, když letíme domů a já za ním zas vlaju jako bílá vlajka.

Hrubě se ušklíbne. „Vyhodnotil jsem to místo jako nebezpečný a proto jsem se rozhodl zajistit ti bezpečnější noc u tebe doma." Je očividně sám se sebou velmi spokojený.

Toliko k mému plánu.

Po kontrole vojáků, kteří zapíšou náš přílet na Ostrov, se odebereme pěšky k mému domu. „Chase neříkal, že se mi máš plést do mých plánů kvůli své paranoie. Klub byl dostatečně zabezpečený. Máš mě hlídat, nikoliv omezovat."

„Pořád si stojím za svým. To místo bezpečný nebylo." Otočí ke mně svůj karamelový pohled a vážně se do mě vpíjí. Je mi jasné, že mi má za zlé, že jsem ho tam vzal, ale zasloužil si to. „Mám tě hlídat a musím vyhodnocovat situace. Budeš se s tím muset smířit."

„Rozumím," usyknu a zdá se, že jeho povýšení s sebou přinese nám oběma spousty trápení. Víc, než jsem očekával. „Muselo to pro tebe být těžké mezi tolika homosexuály." Prohodím dětinsky a alespoň trochu pocítím pocit vítězství.

U domu mě vyleká Chase, který stojí ve stínu palmy a trpělivě nás vyhlíží. Upřímně, vůbec jsem nečekal, že bude Vlk tolik kontrolovaný. Je zřejmé, že on se prostě nemůže někde zašít, jak jsem doufal, a mě nechat být. Bude a je pod dohledem a jestli chce přežít, bude se muset opravdu snažit, aby se mi nic nestalo. Začínám s ním soucítit... Měl jsem se nad tím zamyslet už dřív, ale byl jsem natolik zabraný do svýho vlastního trápení, že mě ani nenapadlo, jaký břemeno sebou musí táhnout Wolverin.

„Už jsem si říkal, kde jste!"

„Chasey..." povzdychnu si a zadám u dveří kód, abych se dostal do domu.

„Je potřeba zkontrolovat, jak dělá svou práci," spokojeně se usmívá.

„Výtečně, děkuju," podotknu truchlivě a pověsím si bundu na věšák, přičemž by na mě běžný upír koukal jako na zjevení a vysmál se mi, protože oni chlad sice pociťují, ale ne tolik znatelně, aby se museli oblékat. Především v tropickém pásmu. Ač jsou noci teplejší, já mám rád pohodlí a teplo. Chase a Vlk, kteří žijí mezi lidmi na Ostrově běžně, se nad tím samozřejmě ani nepozastaví.

Chase vyslýchá Wolverina a já si začnu připravovat večeři, aniž bych jim věnoval pozornost. Dnešní den začal špatně a pokračoval ve stejně zoufalé notě.

„Saniel je náměsíčnej." Upozorňuje ho Chase. „A pozor, na rozdíl od nás je Saniel lidský upír, kterej se může venku pohybovat i za slunce."

Vlkodlak ke mně střelí svým pohledem a ve vteřině se mu v očích zračí poznání. Polknu, teď už ví, že jsem se na něj snažil ušít boudu a nevyšla. O to víc budu pod jeho dohledem a žádný další takový plán už nepřichází v úvahu.

Chase se se mnou rozloučí, poplácá mě po hlavě jako dítě a zmizí.

Wolverin zamkne a zkontroluje zabezpečení domu. „Doufám, že nebudeš dělat blbosti." Postaví se kousek ode mě a já cítím jeho vábivý feromony a vnímám jeho pohledný zjev. Odvrátím zrak a prostě před ním uteču do svý ložnice.