Zpověď bezděčný ku*vy

24.

„Do prdele," ozve se od okna hrubě Vlkodlak a vskočí dovnitř oknem. „Snad jsem ti něco řekl!" vyjede tak vztekle, až sebou Luis škubne a zaryje mi drápy do nejcitlivějšího údu těla.

Zařvu a skoro omdlím bolestí. A zatímco Vlk chytí Luie za krk, tak já uchopím do dlaně svůj orgán, schoulím se do klubíčka a sténám, nikoli však slastí.

„Saníčku!" zaječí Lui a pak už je slyším jen Vlkovi kroky, jak se ke mně žene. Nejspíš vyhodil Luise z okna, ale upřímně, momentálně nemám myšlenky, abych jej politoval.

„Sanieli, co je?" klekne si ke mně Vlk. „Tak mi to do prdele ukaž!" odtáhne mi ruce a oba zahlédneme krev. „Do prdele."

Vlk kleje a já opět křičím. Co když mi skalpoval penis?

„To bude dobrý. To bude dobrý." Přeříkává horlivě a já ho nevnímám. Pomůže mi soustředit se, až když mě obejme svými feromony. Však víš, feromony. Jsou to substance, sloužící jako signál chemického procesu jednoho organismu za účelem ovlivnění chování jedince stejného či odlišného druhu. Lidští vědci to zkoumají na základě zvířecích druhů, avšak mnohem lépe feromony ovládají upíři. Jako lovci, kteří se snaží okouzlit svou kořist, používají tento prvek nejen k lovu, ale ti mírumilovnější také k uklidnění či navození jiných stavů, jako to například právě na mě aplikuje Vlk.

Uvolním se a hlava mi padne do polštáře, zatímco bolest vnímám spíše z dálky.

Wolverin si prohlíží můj penis, což je sice potupné, ale teď je mi to naprosto jedno. „Klid. Je to jen škrábnutí. To zahojíme," opakuje pořád dokola, i když už je v koupelně a z lékárničky loví jedový sprej. Velmi užitečná pomůcka založená na upířím jedu, jak jsem ti kdysi vysvětloval. Velmi účinně pomáhá hojení ran a přináší úlevu.

Zůstanu ležet v posteli a sleduju svůj klín. Vypadá to, že to opravdu bude v pořádku. Ale měl jsem na mále a ty chvíle obav a bolesti, ty bych nikomu nepřál. Sice svůj penis příliš nepoužívám, ale nerad bych o něj přišel. „Díky," hlesnu a když zjistím, že mi Wolverin nehnutě zírá do klína a pozoruje zhojený penis, zakryju se peřinou.

Zatváří se na okamžik přistiženě a pak mu tvář ztuhne v masku. „Je to dobrý." Zopakuje a pousměje se.

„Vypadá to, že Luis po mně opravdu touží, když se sem vydal i přes tvou zdařilou výhružku," podotknu.

„Už to tak vypadá," zatváří se zamyšleně.