Zpověď bezděčný ku*vy

39.

Proberu se v cele a snažím se Vlka a Viktora přesvědčit, aby se napili mé krve, ale neposlouchají mě. Pořád mají nějaký protiargumenty a já začínám být zoufalý, když mě drží na studené zemi. Chytím se pevně Vlka a abych ho přivedl k rozumu, zakousnu se mu do krku.

„Do prdele Sanieli!" vyštěkne a v tu chvíli se rozsvítí.

Několikrát zamrkám. Nejsme v cele, jsme v mé ložnici a ta vypadá jako po boji. Oba vojáci vypadají, že po celou sluneční noc nezamhouřily oka a po zemi se válí polštáře i peřina.

Zatvářím se omluvně a oni si jen povzdychnou. Ale jsem šťastný, že jsme v bezpečí ostrova. Široce se usměju a padnu hlavou do polštáře, který zvedl Viktor zpátky na postel.

Vlk se tváří uraženě a zakrývá erekci, která nejspíš nastala po mém kousnutí. Muselo mu to jít až do kalhot. Zasvítí mi oči a odvrátím se, jelikož bych ho nerad přivedl do rozpaků. Od té doby, co jsme se vrátil do bezpečných vod, jsme na sebe neměli ani chvilku času. Pořád jsem byl někým obklopený. To bylo příjemný, ale nezbýval mi čas na příjemný chvíle s Vlkem... Pokud by tedy nějaký ještě mohly nastat. Ale podle všeho se Spretski rozhodl, že bude o našem románku mlčet, a to nám dává naději.

„Klidně se prospěte. Vypadáte, že to potřebujete," usměju se na ně, povzbuzený pocitem bezpečí sáhnu po ovládači od televize a zapnu si CNN. Trochu běžnýho života do mých myšlenek, abych mohl přemýšlet nad globálními katastrofami a nikoliv minulostí, kterou jsme zvládli bez ztrát.

Pustím zvuk potichu a ti dva se uklidí vedle mě a velmi brzy usnou. Museli být opravdu unavení. Nedá mi to a pozoruju Vlka ve spánku, vypadá jako malý kluk... celá tvář se mu uvolní a působí tak mnohem pohlednějším dojmem, než když se přes den tváří až zbytečně tvrdě.

Usnu s úsměvem na rtech a obrazem jeho tváře pod víčky. Probere mě až Viktor, který se opatrně zvedne z postele. „Omlouvám se," hlesne a jemně se na mě usměje.

Zčervenám, protože zjistím, že jsem se vážně už podruhé probudil s dvěma muži ve svý posteli. A i když nešlo o sex, připadám si hříšně.

Vlkodlak už je taky vzhůru, pomalu se protahuje a zívá.

„Můžu si tady dát někde sprchu nebo mám jít do kasáren?" zajímá se Viktor.

„Sprcha je hned naproti dveřím mého pokoje, Viktore." Poprvé ho oslovím jménem a faktem je, že má opravdu hezké jméno. Líbí se mi a přijde mi k němu vhodný. Navíc tak působí atmosféra domáckým a příjemným dojmem, což mi dělá dobře.

„Děkuju," řekne a zmizí za dveřmi.

„Vyspal ses alespoň trochu?" řeknu tiše, když jsme náhle sami.

Přikývne. „Střídali jsme se. První jsem spal já a pak Viktor, nemusíš mít obavy, že bychom tě nechali nehlídanýho."

„Vždyť jsme na Ostrově, v bezpečí."

„Přesně tak. Proto si jeden z nás může dovolit usnout," usměje se na mě a přikryje mě dekou až pod bradu.

Vyvléknu se, natáhnu k němu ruce a prsty ho pohladím po tváři. „Myslím, že je to zbytečný. Celý Ostrov je přece hlídaný." Přitahuju ho něžně k sobě.

„Ty tu nejsi od toho, abys myslel," škádlí mě, ale pak mu oči zvážní. Rukama se opře o postel a zadívá se mi zblízka do očí. Zas cítím, jak se mi vzrušením sevře břicho.