Zpověď bezděčný ku*vy

4.

Urychleně procházím mezi vojáky. Tělocvična je narvaná testosteronem a zpocenými mužskými těly. Skláním hlavu, aby nebyly vidět modřiny v mý tváři. Ani se neptej...

„Vlku, sakra, dobrý, ale víc, než na vztek se soustřeď na cíl!" Nabádá Wolverina moje teta Diana. Je to sestra mé matky a její manžel Chester Rotten-Bestial je vlastně Nejvyšší celého Ostrova. Ten, který za nás zodpovídá a stará se o celou naši upíří komunitu. Dělá to nejlíp, jak umí, ale prý ne vždycky správně. Můj otec, Dick Seraph, je jeho nejbližším pobočníkem a kamarádem. Strejda je bezva, ale teta bývá dost nevypočitatelná, i když je hodná..

„Ahoj Sany!" Pevně mě obejme a přitiskne k sobě. Je menší než já, ale sílu má pořádnou

Upravím si kšiltovku. „Teto Di, táta mě posílá, abych se naučil sebeobraně..." Roky jsem se tomu bránil, ale po takhle viditelným napadení mi to sotva prošlo. Především, když mě táta našel omotanýho růžovou dekou, jak sleduju svůj oblíbený pořad o přírodě v televizi a na notebooku jsem sledoval svou oblíbenou telenovelu. Nesměj se, nejsem zženštilý, jsem svůj. A ta růžová? Ona miluje mě, nikoliv já jí. A to jen ve chvílích, kdy se cítím extrémně smutný nebo naopak odvážný.

„To jseš sakra na správným místě!"

Poohlédnu se po Vlkodlakovi. Zrovna udělá prudký výpad, jeho kolega ho vykryje a vrátí mu ránu se stejnou razancí.

Ve stejnou chvíli mě však Wolverin zahlédne a jelikož se tolik nekoncentruje, schytá pěstí rovnou do obličeje a z nosu mu vytryskne krev. Nehne ani brvou, ale v očích se mu mihne zlost a na vojáka se vrhne.

„Do prdele, soráč!" brání se jeho kolega, ale Vlkodlak ho nevnímá a rube ho hlava nehlava, až z něj jde strach. Strejda Chester je od sebe naštěstí brzy odtáhne.

„Co to má do hajzlu znamenat?! Tohle je trénink! Žádnej ring, takže se buď oba uklidníte nebo vám zatrhnu vycházky jako malejm klukům!" vrčí na ně vztekle a sálá z něj silná dominance, až vojáci klopí zrak a čiší z nich respekt. Teta Di po něm pokukuje a cení špičáky nadšením, jako by tuhle stránku u strejdy Chestera měla nejraději. Což jak jsem slyšel, tak je pro ni dominantní strýček víc než atraktivní.

„Tak si sundej čepici a můžeš začít." Obrátí se tetina pozornost ke mně a já ztuhnu.

„Já bych si tu kšiltovku raději nechal," zamumlám, protože vím, že mě čeká další výslech a nechce se mi ho absolvovat. Jenže teta je neodbytná a sama mi můj krycí prvek sundá. Prostě si poskočí a stáhne mi jej z hlavy.

„Chazzy!" vykřikne na celou tělocvičnu ostře a hned mě mateřsky prohlíží. „Táta to viděl?"

Tupě přikývnu.

„Kdo ti to udělal?" zanadává a vážně si mě prohlíží.

Mám jedno oko natolik oteklý, že na něj nevidím. Obličej mám od nosu k čelu celý fialový. Nos mám protkaný rudýma žilkama. Bolest už necítím, protože mi proti ní daly léky. Lékaři mi ho museli lehce vyspravit, protože mi jeden z vojáků hodně pěkně poupravil tvář. Sám jsem si zašel do centra a šel to domů zaspat, ale holt mě otec každý den poctivě kontroluje a není slepý, aby mu taková změna unikla.

„Kdo ti to udělal?!" opakuje netrpělivě a já mlčím. Ted už mi do tváře neciví jen teta, ale i vojáci a strýček Chester.

„Sany," vydechne strejda a jde blíž. „Tohle není žádná legrace. Dneska žádnej trénink. Sedni s a dívej se na nás, pak si o tom promluvíme."

Všímám si, jak se několik vojáků podívá směrem k Wolverinovi. Nejspíš jsou to ti, se kterými seděl včera na pláži, než se rozhodl pro malé tyranské dobrodružství se mnou v Sexbaru. Ti si teď zákonitě myslí, že to byl on.