Zpověď bezděčný ku*vy

29.

Podle toho, co zaslechnu, se Vlkodlak s tím novým vojákem ještě několik minut vztekle dohaduje, zatímco Spretski je naprosto v klidu a Vlk pění. Když vyjdu trochu uvolněný ze sprchy, Wolverin už sedí na posteli a zachmuřeně mě pozoruje.

„Nikdy jsem ho neviděl. Je to naprosto neznámý upír. Jak si můžeme být jistí, že to není nějaký nepřítel? Byli jsme přece obklíčení a oni vypadali stejně jako my! K nerozeznání. Nemají žádný znamení, aby si člověk hned řekl, aha, tak tohle je nepřátel, pozor, měl bych jít pryč!" rozhodím ruce a vyšiluju, když sleduju, jak mi Vlk sjíždí očima holé břicho. Trochu si pozvednu ručník zamotaný kolem pasu, protože ač mi upíří říkají, jak jsem rozkošný a že je vzrušuju, já sám si připadám oplácaný a nejspíš by neškodilo pár kilo shodit. O tom jsem se ti ještě nikdy nezmiňoval, viď? Je to má slabá stránka. Chtěl bych být atraktivní, ale i já mám svý chyby.

„Kdyby nebyl dostatečně prověřenej, šéf by ho sem neposlal," přizná s nelibostí, která se mu dokonce zračí i ve tváři. To moc často nebývá, obvykle má koženou nicneříkající tvář, ale nejspíš ho Spretski natolik rozhodil, že dává najevo i emoce.

„Beztak se mi to nelíbí. Ježíši Kriste a je to gay!" Obléknu se do pyžama, zatímco Vlk gentlemansky odvrátí zrak.

„Asi je nejlepší. Nezapomeň, že tu je hlavně proto, aby hlídal mě..."

A to je zřejmě kámen úrazu. Nechci, aby Wolverina hlídal. Chci ho mít pro sebe. Zastavím se s tričkem na spaní v ruce a pozoruju toho nyní skleslého vojáka, který ve mně poslední dobou probouzí silný pocity. „To mi vadí nejvíc. Že hlídá, co bych chtěl," skoro zašeptám a Vlk ke mně střelí vážným pohledem.

„Musíme bejt opatrný. Má blbý narážky a to se mi moc nelíbí," zavrčí. Postaví se, dojde dlouhými vojenskými kroky až ke mně a oblékne mi tričko, jako by ho moje nahota až moc znejišťovala.

„Jaký narážky?"

„Na tom hřšiti. Prej, když je ve hře víc homoušů." Zakření se a vycení špičáky.

„Myslel mě a sebe... Nejspíš mu řekli, že jsi homofobní. Chtěl tě jen vyprovokovat, aby to mohl nahlásit." To mě přivádí k jiné myšlence. „Ten Viktor Spretski vlastně nemusí být vůbec gay. Jen to může předstírat, aby tě tím rozhodil a nachytal."

„Proklepnu si ho." Obejde pokoj a pohlídne z okna, aby viděl prostor a měl vše pod kontrolou.

„Doufám, že ne, tak jako mě..." hlesnu. Představa, jak se Vlk líbá s Viktorem se mi vůbec nelíbí. Viktor je pohledný. Především ty tmavě modré výrazné vlasy jsou působivé, ale na Vlkovu živočišnou a hrubou auru rozhodně nemá. Jsou každý jiný, podle toho, co jsem za pár chvil vypozoroval z chování i vzhledu. Zatímco Vlk je negativní od hlavy až k vojenskému sestřihu, tak Viktor je klidný optimista. Nic ho jen tak nerozhází, ale Vlkodlak je silně impulzivní a obvykle hned vyletí. Je jako odjištěná mina.

„Tebe jsem si přece... Hele, jak to, do prdele, myslíš?"

Promnu si čelo. „Jsem jen... žárlivý," řeknu upřímně. „Promiň. Nechal jsem se unést." Padnu zády do peřin a už se těším, jak z postele aspoň dva dny nevylezu, když namísto pádu do měkkého mě cosi bodne hluboko do zad. Nedokážu zadržet výkřik. Když mi Vlk pomůže otočit se na bok, zahlédnu střepy a vzkaz s textem: Koupil jsem ti z lásky skleněnýho ježka. Je to mý nejoblíbenější zvíře, protože píchá, a třeba se stane i tvým talismanem. Louis