Zpověď bezděčný ku*vy

13.

„Zavolejte na Ostrov a popište jim situaci. Ať sem někoho pošlou," instruuje Vlk vojáky. „A ty si vezmi něco na sebe. Co je? Bolí tě něco?"

„Mám naraženou páteř. Lidský tělo je chatrnější než upíři," dostanu ze sebe skrz zatnutý zuby, jak na mě doléhá bolest i únava. Někdo mi do dlaně podstrčí dvě deky, do kterých se hned zabalím.

„Záda musíš mít v teple," mumlá Wolverin skoro mateřsky a pomáhá mi, abych se plně zabalil do dek. „Tak co?" mluví k vojákům.

„Posílají letadlo. Ale dřív, než zítra nedorazí. Přiletí i někdo ze šéfů." Zaslechnu odpověď.

„Vůbec nechápu, proč se ten výzkum nepřesunul k Ostrovu."

„Právě pro tohle. Aby Ostrov nebyl v ohrožení, kdyby se něco takovýho událo," dostanu ze sebe rozechvěle. „Je to příliš riskantní a nikdo nechce riskovat."

Probliknou zářivky a já v pološeru konečně něco vidím. Zamrkám, když se jeden voják svlékne do půl pasu a přisedne za mě. „Co to děláte?" hlesnu s doširoka rozevřenýma očima a snažím se nemyslet na to, že se mi k zádům tiskne svalnatý mužský.

„Jako vojáci jsme schopní zahřát díky vakcinaci. Máme to většinou kvůli boji, ale tohle je vedlejší účinek a naučili jsme se ho využívat."

Přikývnu. O tomhle jsem vlastně něco zaslechl, ale tohle je poprvé, co to okouším na vlastní kůži. Takřka doslova, i když nás dělí mý oblečení a dvě deky. „Ale to není nutný," dostanu ze sebe přistiženě, když se v jeho náruči uvolním. Lehl si za mě a pevně mě objal, takže se cítím mnohem líp i psychicky, dodává mi potřebný kontakt, teplo i pocit bezpečí. „Já... Nelíbilo by se ti, co jsem zač," dodám potichu.

„Vím, že jste gay," řekne nevzrušeně voják. „Je mi to jedno. Jsem vycvičený starat se o civilisty."

„Dal jsem ti snad rozkaz, vojíne?!" ozve se jízlivě hlubokým hlasem Vlkodlak.

„Ne, pane, ale tomu muži je zima a je to člověk. Měl by mít stálou teplotu." Opouští mě a s ním odchází teplo i příjemný pocity.

Zavřu oči a snažím se nedat najevo, že mě to zasáhlo.

„Postarám se o něj," zavrčí Wolverin. „Ty se obleč a hlídej u dveří, jak jsem řekl." Pošle ho ke dveřím, kde se voják otočí čelem k rámu a zády k nám. Sjedu pohledem z jeho těla a snažím se vyhnout pohledu na Vlka. K nohám mu padne vojenská bunda, košile i tílko. Chvíli se nic neděje, a pak ucítím jeho váhu před sebou a on mě pevně obejme, zatímco se mi vážně dívá do tváře.

Hned zavřu oči. Ztuhnu, protože je mi jasný, že jemu je to mnohem víc nepříjemný než tomu vojákovi, ale nejspíš jde o vojenský přečůrávání a dokazování mužnosti. Nechce, aby ho v práci vojáka někdo zahanbil a tak raději zatne zuby a bude dělat i to, co se mu hnusí.

„To nemusíš," dostanu ze sebe a nedokážu se uvolnit, i když hřeje a velmi příjemně a mužně voní.

„Nechceme tu zmrzlýho vědátora s nějakou lidskou chorobou." Přitiskne mě k sobě ještě silněji. Zavřu oči a snažím se nedat najevo, jak mi je jeho blízkost příjemná.

„Tohle nepůjde. Já to nesvedu ovlivnit," zašeptám, aby to slyšel jen on.

„To je v pohodě," odpoví stejně tiše a já se odvážím podívat do těch karamelových očí. Dívá se přímo na mě a znovu cítím to spojení, ze kterýho se nechci vyvlíknout. Vnímám, jak pravidelně a klidně dýchá a já se snažím o to samý, ale...

Záhy musí cítit mou erekci. „Omlouvám se. Je to jen tím tlakem těla, není v tom nic sexuálního." Namlouvám sobě i jemu. A musí to tak být, ne? Jsem příliš vyčerpaný, než abych cítil něco jinýho než jen obavy, únavu a chlad.

„Neomlouvej se." Natiskne se na mě ještě víc a mně se podaří v jeho hřejivý náručí uvolnit. Obejmu ho taktéž a cítím, jak mě hřeje do dlaní jeho pevná hladká kůže.

Tiše zasténám. Jsem z toho všeho malátný. Položím si hlavu na provizorní polštář a zavřu oči. Cítím jeho nos ve vlasech.

„Je to lepší?"

Otevřu oči a zjistím, že po celou dobu nejspíš sleduje můj výraz. „Ano, děkuju." A pak to ucítím. Nejenže já mám erekci, má ji i Vlk. Nejspíš to je způsobené danou situací. Vojáci jsou nadšení a vzrušení z válečných akcí, navíc ten tlak těla na tělo. Není v tom nic sexuálního, tedy z jeho strany určitě ne. I přesto neodolám a přitisknu se k němu ještě blíž. A než se naděju, díky jeho objetí a teplu se mi podaří usnout...