Zpověď bezděčný ku*vy

36.

Otec mě drží kolem ramen a pořád mě k sobě tiskne, jako by si stále uvědomoval, že o mě mohl navždycky přijít. I já si to silně uvědomuju. Prsty se mi chvějí a tak jsem je pro jistotu schoval do kapes, zatímco pozoruju mumraj v prostorném obývacím pokoji na zámku. A i přesto je takřka plný. Všude je hluk.

Vlkodlak s Viktorem stojí na druhé straně metr od sebe a tváří se nezúčastněně, ale vojáci na ně doráží a touží po drobcích z jejich dobrodružství. Dožadují se žhavých novinek, ale ani jeden voják, kteří mi zachránili život, neřekne slovo. Jako by to bylo naše společný tajemství...

Můj nevlastní bratranec Redeyes, nevlastní bratr Chase, a syn Nejvyššího, tedy mého strýčka Chestera, postává kousek od nás. Houpe se na patách a šklebí se. „To je military šaškárna," prohodí směrem ke mně a už jen svým vzezřením dává najevo, že jim na to zvysoka... Je oblečený spíše jako rocková hvězda a tvář mu zdobí piercingy, paže tetování. Pro ženy velmi přitažlivý, on má však oči jen pro tu svou. Alespoň doufám.

Moji bodyguardi již podali hlášení Chaseovi, ale ještě je čeká podrobnější výslech. Mě se nikdo neptá, protože ví, že bych se z toho nejspíš zhroutil. Už nyní mi náladu zvedá několik šikovných pilulek, který bych ti nedoporučil, pokud jsi mentálně v pořádku.

„Vysmahněte ven!" vyhodí Redeyes vojáky, kteří mu očividně lezou na nervy a uvnitř se vylidní. Zůstanou jen moji bodyguardi a rodina. Přesunu se k pohovce, kde se s otcem posadíme a moji vojáci se přesunou za mě.

„Pili jste Sanielovu krev?" ozve se táta a pohledem zapátrá v jejich tvářích.

„Jen povrchově," odpoví Viktor vážným tónem a bez úsměvu. Tohle u něj neznám, i když byl profesionální, ke mně se choval velmi přívětivě a byl samý úsměv.

Otec spokojeně přikývne.

„Proč jste vůbec Saniela nechali jet na kole takhle daleko?" Strejda Chester se na ně zaměří a tváří se naštvaně.

„Nebyl jsem daleko. Napadli nás ani ne dva kilometry za zámkem." Dívám se na své ruce a slyším, jak muži okolo mručí a znovu se začínají dohadovat na to samé téma. Tohle už probíráme po několikáté a pořád není pochopitelný, jak se podařilo nepřátelům přiblížit takhle blízko.

„Tohle bude mít ještě dohru!" štěkne naštvaně Nejvyšší Ostrova a já netuším, jakou dohru má na mysli. Oni se zachovali opravdu profesionálně. Zachránili mi život. Až teď na mě všechno padá. Mohl jsem už dávno být v prachu...

„Buď jste oba tak neschopný, nebo se vám situace vymkla z rukou mnohem dřív!" nadává už nějakou dobu a předpokládám, že ještě nějaký čas láteřit bude.

Vlk s Viktorem už dostali vakcíny, které jim obnovily schopnosti stejně jako mně a ke všemu už zas mají možnost regulovat svou teplotu, takže cítím, jak z nich sálá hřejivé teplo a nikoliv chlad jako v tý kobce.

Nejspíš se tvářím zmučeně, protože se ke mně z druhé strany posadí Red a pevně mě obejme. „Jsem rád, že jseš v pohodě, Sany."

„To já taky," povzdychnu si a mdle se na něj usměju. Z toho zážitku se budu ještě nějaký čas vzpamatovávat. Navíc vůbec netuším, jakým směrem se to pohnulo mezi mnou a Vlkodlakem a co budeme dělat, když se to provalilo před Viktorem. Pokud to Spretski někomu prozradí, bude to mít Vlk hodně těžké... Upřímně, nejspíš jsem o Wolverina přišel. Ještě, že jsem nadopovaný tak úžasnými pilulkami a je mi to upřímně jedno.

„Já jsem vážně v pořádku. A to díky nim... Díky nim jsem to přežil. Chovali se až nepřirozeně, odolávali silnému hladu a nutkání upířího nitra, které je zřejmě ponoukalo zabíjet." Zabloudím k Vlkovi a Viktorovi očima. „Byli opravdu silní."

Táta přimhouří přemýšlivě oči a napojí se na pohled strýčka Chestera. Honí se jim zřejmě hlavou to, co mně... Jestli je vhodný, abychom takhle silný upíry měli k dispozici. Mohlo by se to obrátit proti nám. Nyní jsou na naší straně, ale nikdy nevíme, kdy se to může zvrtnout. Podle toho, jak se strejda uvolní, předpokládám, že momentálně je vyhodnotil jako ty, kteří pro naši komunitu jsou přínosem a nikoliv nebezpečím.

„I Wolverin byl příkladnej?" Nevěří táta.

„Ano," přikývnu a vyhnu se pohledu na něj, protože... nemůžu se na něj podívat. Ne bez toho, aby to prozradilo mé emoce.

„Máš skvělý vojáky, Chazzy, když se dokážou v brutální situaci vypořádat, jak s hladem a touhou smrtit, tak i nenávistí vůči mému synovi." Táta se dlouze zahledí na Vlka a strýček se přidá. Ta nedůvěra z nich přímo sálá a já už nemám, jak bych ho bránil. Oni mu nejspíš nikdy nebudou věřit...

„Ani já, ani Wolverin bychom nedovolili, aby se vašemu synovi něco stalo," snaží se vše obrátit v dobré Spretski a můj zkoumavý a nedůvěřivý otec se konečně usměje.