Zpověď bezděčný ku*vy

45.

Sklopím pohled a začnu si hrát se svými prsty, protože jsem z něj nervózní. „Jen mě zajímá, jak tuhle situaci vnímáš ty. Starám se o Vlkovy pocity. O ty svý. Ale nevím, co cítíš ty..." Polknu, protože je to pravda.

„Upřímně?" posadí se ke mně až cítím jeho příjemnou vůni. Čistý mužný aroma spojené s intenzivnějšími feromony a pach květinovýho mýdla. „Vnímám to tak, že chcete někoho, kdo za to nestojí. Ale to je jen můj subjektivní názor."

Zasměju se. Ano, to je můj častý problém. „Nestává se mi, že bych narazil na někoho, kdo by za to stál. Nebo kdo by stál o mě. Nemyslím jen tělesně, o takový amanty nemám nouzi. Chci, abych našel někoho, kdo bude toužit mě poznat víc než jen tělesně. Ale to se nestává. Zřejmě není o co stát." Uvažoval jsem už mnohokrát, jestli nejsem nudný. Přece jen jsem vědecký pracovník a náplň mý práce každý nepovažuje za atraktivní, i když já sám jsem nadšený. Možná nejsem ani příliš vtipný a nemám rozhled, co se světa týče. Ani nevím, jestli v poslední době dávaly v televizi nějaký pěkný film, na který by bylo vhodný se podívat.

„To se potom díváte špatně," zašeptá a dotkne se mých prstů. Ovine je a schová ve svých dlaních, aby se mi netřásly.

Pozoruju to se zatajeným dechem. „A kterým směrem bych se měl dívat, abych našel to, co hledám?"

Cítím, že mě propaluje pohledem, ale nemám odhodlání mu ho oplatit. „Podle toho, co přesně hledáte."

„To je jednoduchý. Hledám to, co každý. Lásku. Nejlépe na celý život. Hledám muže, který by byl dost silný, aby se dokázal postavit sám za sebe, ale i za mě. Chtěl bych muže, který bude věrný, hodný a bude umět žít se svými i mými chybami. Rád bych, aby si oblíbil mě takovýho, jaký jsem. Aby měl rád mou rodinu..." Umlknu. Hledal jsem opravdu špatně. Ničeho z toho není Vlk schopný.

„A myslíte, že něco z toho Wolverin má?"

Zavrtím hlavou. Prozření bolí. „Vlk je skvělý muž. Ale s ním to nikam nepovede. On nejdřív musí najít sám sebe, aby dokázal hledat někoho, s kým bude chtít strávit zbytek života..." A tentokrát cítím, že je to pravda. „Chci mu pomoct v tom ohledání, chci být jeho kamarád, ale ne jeho přítel." Na to nemám sílu. Okouzlení vzhledem opadlo a zbyla jen hořkost. „Myslím, že nikoho nenajdu, protože mý nároky jsou příliš vysoký."

„Opravdu? Když se tak dívám na Wolverina, připadá mi naopak, že máte nároky dost nízký. I kdyby mu na vás záleželo, nepřizná to. I kdyby to přiznal vám, nepřizná to svýmu okolí. Je to začarovanej kruh. Dokud se s tím sám nesmíří, nepřijme to, tak to nepůjde." Utvrzuje mě v tom, na co jsem před chvilkou přišel. A že mi to trvalo.

„Ano..." špitnu poražen a Viktorovy dlaně ty mý sevřou pevněji. Zvednu k němu pohled, tentokrát už odhodlanější a odvážnější. „Dáváš mi najevo, že mé flirtování se míjí účinkem?"

„Tím bych si nebyl tak jistej," svádivě se usměje a olízne si pomaloučku horní ret. Nikdy bych netušil, jak erotické tak prostý gesto může být. „Já na rozdíl od někoho nemám problém si přiznat, kdo mě přitahuje."

„Smím hádat, kdo by to mohl být?" špitnu a zčervenám. S Viktorem působí vše tak jednoduše a poklidně, je to strašně příjemná změna.

„Jen do toho."

„Mmm... Má světlé vlasy?"

Přikývne.

„Světle zelený oči?"

„Spíš bych řekl zářivě zelený, ale proč ne..." ozve se melodickým hlasem zamyšleně.

Polknu. „A obličej, který mívají andělé?"

„Tohle vám říkali, když jste byl malý?" zasměje se.

„Na tohle mě balí," pokrčím upřímně rameny, když si vzpomenu na Luise a jeho přirovnání. „Ale tohle není o mě. Já už totiž poznal, kdo upoutal tvou pozornost. A musím uznat, že máš báječný vkus. Mně ten pikolík v Plných bříškách rovněž zaujal. Ale měli bychom si položit otázku, není pro tebe osmnáctiletý chlapec příliš mladý?"

Pustí mé dlaně ze svýho držení a prstem mě pohladí po tváři. „Já raději ty, co se tak krásně červenaj a klopěj oči."

Poodsednu si, jak mě to vyvede z míry. Jsem zvyklý na okázalý flirtování. Muži i ženy mi povídají spoustu hloupostí, ale u Viktora mám pocit, že to myslí skutečně vážně a o to víc na mě působí. „Kdyby byla řeč o mně... Musel bych ještě přidat jiskrnou osobnost a skvělý vkus!" Rozesměju sám sebe. „Je to strašný. Mám hrozně nevýraznou povahu..." Dám si ruce na obličej, jako bych se snad mohl ukrýt.

„Nechápu, jak se můžete takhle podceňovat. Jeden by řekl, že s takovým vzhledem to bude právě naopak."

Ano, ten vzhled... Ztuhnu. „Nemám svůj vzhled příliš rád. Často si přeju, abych vypadal jinak. Takhle jsem zajímavý jen na povrchu, ale už ne uvnitř. Každý se totiž zastaví u vzhledu a víc poznat nechce."

„Ne každej, Sanieli. Vzhled je pomíjivá záležitost. Tu já moc neuznávám."

„Opravdu?" Dovolím se obrátit se k němu a on se tváří tak upřímně a vřele, až se ve mně zas něco sevře. „Já mám jednu schopnost, která... ostatní přitahuje," řeknu nerad. To mám po svém nepříteli, ale o tom možná až příště... Kdo Oskara nezažil, nejspíš nepochopí všechnu tu hrůzu, kterou v ostatních vyvolával a ti na něj s děsem vzpomínají stále. Zvednu k němu oči a zhluboka se nadechnu, když nechám ze svého nitra proniknout auru skutečného predátora. Skrývám ji takřka pořád, protože podle mého není mou součástí.

„Volal Chase. Máme jít na nějaký psychotesty," ozve se ode dveří Vlkův hluboký hlas, poskvrněný znechucením a nezájmem. Ale utichne, jakmile mě zahlédne. Polkne a olízne si rty, je mnou spoutaný podobně jako Viktor, který mi poklekl u nohou a vzhlíží ke mně jako bych byl Bůh.