Zpověď bezděčný ku*vy

20.

Než vyjdu z koupelny, dám si pěkně na čas a dám si na sobě záležet, abych vypadal k světu. Chci vypadat jako neodolatelný muž. Vezmu si svou nejlepší blankytnou košili, k tomu světle hnědé kalhoty a béžové botasky. Mám rád světlý pastelový barvy, nezáleží mi na tom, jestli to ostatním přijde moc gay. Já prostě takový jsem. A abych tě vyšokoval, tak mám i sytě růžové ponožky, protože mezi námi, mám tu barvu rád.

Sejdu ze schodů a cítím Wolverina za svými zády. Následuje mě jako stín. „Dnes přijde na večeři Chase i Luis. Měl bys to tu nějak připravit. Já se zatím budu věnovat své prác. Chase si zakládá na tom, aby viděl, že je na tebe spolehnutí." Nechám to vyznít. Zval jsem i svého velmi blízkého kamaráda Felixe, ale zdá se, že řeší nějaký svý nesnáze. Snad se ještě uvidíme, než odletím zpátky na Ostrov. Nejen já, ale dokonce i Chase jej má rád a to už je, co říct. Bratránek má málo blízkých přátel, které by dokázal nechat žít.

„Co? Já nejsem žádná tvoje služka! Na tohle si najmi nějakou nanynku. Co mně je do toho, že tu budeš mít svýho ex," mračí se na mě.

„Mohl bys mi to zopakovat? Abych to jako vzkaz nahrál Chaseovi..." Natáhnu k němu s nevinným pohledem ruku s mobilním telefonem a nakloním přemýšlivě hlavu na stranu.

Pohled mu padne na mobil a poté se mi těmi karamelovými duhovkami zabodne nepřátelsky do očí. „Na co si tady hraješ?" hlesne pomalým hrubým hlasem.

„Takže mu mám rovnou zavolat?" pozvednu obočí. Je pro mě těžký se chovat tímto způsobem. Vždycky se snažím být k lidem i upírům milý, ale s Vlkem hrajeme nečestnou hru a tak i moje morální zásady dostávají na frak. Vytočím bratránkovo číslo.

„Sany?" ozve se tlumeně Chaseův hlas.

„Ahoj bratránku, mám tu malý problém," hlesnu a vyzývavě sleduju Wolverina.

Vezme mi telefon a je vidět, že se drží zuby nehty, aby vzteky nevybuchl. „Žádnej problém, končím," oznámí chladně a hovor vypne. Přístroj mi podá opatrně, až se divím, že ho v dlani nerozmačkal. Měří si mě pohledem a já zatnu zuby a odvážně neuhýbám. To ho zřejmě čílí ještě víc.

Nakonec to vypadá, že tedy provede to, co jsem po něm chtěl a já se cítím hrozně. Tahle výhra je hořká a nikoliv sladká, jak by se mohlo čekat. Sednu s k laptopu a pracuju na svým výzkumu, ale myšlenky mi pořád připomínají Vlka a mý nevhodný chování. Nikdy jsem k nikomu nebyl takhle krutý. A i když se mi to příčí, zřejmě to s Wolverinem jinak nepůjde.

Když se ozve zaklepání, stůl už je prostřený a Vlk stojí u něj ve vojenský póze.

„Přines víno." Jednám s ním hrozně. Rozhodně si takový chování budu vyčítat. Za dveřmi na mě čeká usměvavý Luis, který mě hned obejme a už se mě nepustí.

„Věděl jsem, že se umoudříš," šeptá mi do ucha a masíruje mi chvílemi půlku zadku.

Nejspíš jsem tohle zrovna nepromyslel. Pozval jsem ho, abych měl nad Vlkodlakem na vrch, ale hra Kdo s koho se mi už od jejího začátku vymyká z rukou.

„Vlkodlak mě přemluvil," ukážu směrem k vojákovi a Luis se mu dle mých očekávání vrhne kolem krku a začne mu olíbávat tváře.

Chase, který nyní vešel, to kvituje pozdviženým obočí. „Chvíli mezi buznama, a jak je přítulnej," uchechtne se. „Nic ve zlým, kluci," poplácá mě po hlavě a posadí se ke stolu. „Vážně mu to s tebou prospívá, Sany." Usmívá se Chase a to se moc často nestává.