Zpověď bezděčný ku*vy

26.

Zahledím se mu do vykulených očí. „A proč ne? Několik let jsem se přetvařoval a snažil se být heterosexuál kvůli lidem ve svým okolí. Jenže se mi se ženou ani nepostavil. Když jsem si konečně přiznal, že takhle to dál nepůjde a je potřeba k sobě být upřímný, hodně upírům i lidem to přišlo směšný a nutně mi to potřebovali fyzicky či jen slovně povědět. I ti, o kterých jsem věděl, že jsou gayové, se na veřejnosti chovali odtažitě a někdy mě napadali, aby zapadli do party. Pro většinu jsem byl jen způsob, jak upustit páru. Šikanovali mě tak často, že jsem musel začít chodit k psychologovi. Trvalo dlouho, než jsem se dokázal beze strachu bavit s ostatními a pořád se obávám neznámých lidí a upírů. Nesvedu se jen tak s někým seznámit, oslovit ho někde a taky nikam nechodím. Bez podpory rodiny bych nejspíš zůstal osamělý, časem mě začali podporovat, i když jsem z komunity jediným gayem. Když jsem se konečně osmělil, abych získal partnera, většinou jsem naletěl. Obvykle jim šlo jen o sexuální vyžití a já chtěl něco víc. Neměl jsem chuť mít sex s někým, kdo by se mi poté veřejně vysmál a nebo mě odhodil jako použitou věc. Jsem spíše samotář, neseznamuju se a nedůvěřuju. Je pak těžký k sobě někoho pustit." Možná jsem měl mlčet, dojde mi, když ukončím svůj dlouhý monolog a zavládne ticho. „I když ses ke mně taky nechoval nejlíp, naučil jsem se ti za těch pár dní důvěřovat a vím, že pokud jde do tuhýho, mohu se na tebe spolehnout. Máš charakter, ačkoliv jsi příliš nevypočitatelný a nesvedu tě odhadnout. Respektuju tě. A věřím, že budu díky tobě v bezpečí. A to jsem nikdy u žádného muže mimo rodinu necítil. Když se něco dělo, vždycky utekli a nechal mě napospas. To by se mi s tebou nestalo."

„Hele, já nevím, jestli je tohle všechno dobrej nápad." Ustopí ode mě o krok, jako by si teprve teď uvědomil, že si hraje s ohněm a může se vážně popálit. „Možná jsem se choval jako debil, ale nejsem takovej, abych ti něco takovýho chtěl zkazit."

„Já vím," pousměju se. „Nemyslím si, že bys mi něco takovýho zkazil." Vlkodlak je celý muž a když chce, dokáže zapůsobit i kladným způsobem. Obvykle sice nechce, ale na mě už dojem udělal. „Nejsem malý kluk. Nemusíš se obávat."

„A co kuřba nebo honění?" neztrácí naději.

„S tím zkušenosti mám." Položím misku na odkapávač.

„Jo tak... tak fajn." Vypadá to, že ho tím hodně uklidním.

„Moje zkušenosti přece nejsou důležité. Jsem předně vědec. Dokázal jsem ve svým oboru hodně a jsem schopný udělat tolik vzácností..." Rád bych mu ukázal, že mám své přednosti, i když nejsou sexuální.

„Myslíš?" pozvedne obočí a je na něm vidět, že jsem zrovna nezapůsobil. „Nebyly by, kdybys nehledal jen něco nezávaznýho. Jenže to, co mezi náma je, je nezávazný a jde hlavně o sex. Já tě toho v týhle oblasti nemůžu moc naučit. Nikdy jsem chlapa nešukal."

Bodne mě kdesi v hrudníku, ale ignoruju to. Budu brát tolik, kolik nabízí, i když mé touhy jsou mnohem větší. „Ale zas máš zkušenosti se ženami a to je podobný."

„Tohle je na mě moc," zavrtí hlavou a odejde se posadit ke stolu.

Chápu to. Byla to jobovka, se kterou se musí poprat. Navíc se sám potýká s vlastním coming-outem a chce bezproblémový tajný vztah, který bude jen o sexu. Co mu může panic jako já nabídnout?

„Přece nemusíme spěchat. Můžeme se společně poznávat a zjišťovat naše preference a dle nich se zařídit. Já... když jsem s tebou a ty mě líbáš, jde to prostě samo. Jako bych věděl, co mám dělat a vím, po čem touží. Vím, že to vyzní zvláštně, ale věřím, že to s tebou bude takový, jaký to má být. Nikdy jsem to takhle silně necítil," přiznám a není snadné jít s kůží na trh, především, když mám pocit, že mě Wolverin hodnotí a jeho výpočty mě vykreslují ve špatným světle.

„Sorry, že jsem tě vzal do toho bordelu a chtěl tě přehodit děvkám..."

„Děvčata mě znají. Chodím tam s bratránky hrát poker."

„Tak to bylo štěstí, původně jsem tě chtěl totiž vzít někam jinam," zamumlá a škrábe se drápy na krku, až si udělá pár krvavých šrámů, ale nikterak to neřeší.

„Proč... proč jsi mě tak moc chtěl znemožnit?"

Povzdychne si a dlouze se na mě zahledí těma neodolatelnýma karamelovýma očima. „Měl by sis najít někoho lepšího. Někoho, kdo by na nic podobnýho ani nepomyslel."

„Zřejmě bych měl." V tom má pravdu. Mít pud sebezáchovy, držím se od Wolverina, co nejdál. Jenže já namísto toho přijdu blíž, tak blízko, až nás dělí jen jeden krok. Něžně ho chytím za pevná chladná zápěstí, trochu se vytáhnu na špičky a políbím ho na rty. „Jenže já nechci."

„Jseš blázen," řekne vážně a z jeho hlasu čiší, že si moc dobře uvědomuje, jak se choval a že by byl možná schopný mi to provádět znovu.

„Možná jsem. Našel jsem však někoho, koho můžu zneužít bez obav a výčitek." Políbím ho znovu a tentokrát mu rty přitisknu na krk.

„Jseš, jak malej kluk," pousměje se a skloní se ke mně, abych ho mohl snadněji zasypávat polibky.

„Mám pocit, že si konečně bezstarostně užívám. Co je na tom špatnýho?"

„Vůbec nic. Já na tebe dám při tý bezstarostnosti pozor."

Jeho slova mě zahřejí a když mi stiskne dlaně, přitisknu se k němu blíž s ještě větší důvěrou. Tohle by mohl být opravdu ten správný muž...