Zpověď bezděčný ku*vy

21.

Probere mě zvláštní pocit, jako by mě někdo pozoroval. Otevřu oči a vedle mě na boku leží Vlk a dlouze mě sleduje. Vidím mu přímo do karamelových očí a on neuhýbá pohledem. Je to sen nebo skutečnost?

Chytí mě pravou rukou za krk, přitáhne k sobě a políbí.

Je to jen sen, proběhne mi hlavou, když pootevřu rty a nechám jeho jazyk vklouznout dovnitř. Tiše zasténám a sevřu mu zápěstí dlaně, kterou mě k sobě přitahuje. V klíně jsem během pár vteřin tvrdý a jeho hebký rty mě procítěnými polibky přivádí k šílenství. Jako by se přestal ovládat, vypnul mysl a nechal jednat své touhy. Překulí se nade mě a přitiskne se blíž, jako by potřeboval větší kontrolu a přitom mě nepřestává ochutnávat.

Uvolním se pod ním. Na rozdíl od Luise mu důvěřuju a věřím, že kdybych řekl dost, on přestane. Navíc absolutně nechápu, co se tu děje. Než jsem šel spát, tak mi přece dával jasně najevo, že ho muži nezajímají. Je tohle jen další hra? Zašel by až tak daleko? Než sám sebe přesvědčím, abych přestal, chytím ho za hlavu a palcem mu zajedu za ucho a hladím ho po kraťoučkým sestřihu. Netlačím na něj. Tempo i směr udává on a já se jen nechávám unášet touhle pohádkou, kterou bych od něj nikdy nečekal. Když se ke mně přitiskne, ucítím jeho erekci. Cítí to stejně jako já. Tohle přece nemůže být jen hra!

Přestane s polibky a zadívá se mi do očí.

Nejistě ho pozoruju a on se prostě jen odtáhne a znovu si lehne vedle mě. Otočím se na bok a beze slova ho pozoruju. Tak nějak začínám chápat, že to mezi námi nebude tak lehké, jak bych si přál. Wolverin je až příliš složitý. On se obává přiznat si, že ho taky opravdu přitahuju.

„Proč nejseš s tím blbcem Luisem?" řekne hlubokým hlasem do ticha pokoje.

Těžce polknu, lehnu si na záda a zavřu oči. „Luis je hodně lepivý a navíc... Byl jsem s ním asi týden, když jsem ho přistihl, jka mě podvádí s jiným. On má zájem převážně o sex. Já ne. Jemu nezáleží na prožitku nebo emocích. A nejen tím se odlišujeme."

„Ty chceš vztah?" ozve se přiškrceně.

„Nechci být jen něčí prostředek k ukojení chtíče. Mám i jiný přednosti než je moje tělo. Jsem hodný a zábavný. Věrný a přátelský. Mám rád sport..."

„Ty se umíš vychválit," uchechtne se. „Hele," teď už zní zas vážně. „Já před tebou můžu přiznat, že... že to bylo fajn," pronese pomalu. „Ale to je tak všechno."

Nenabízí mi tak vlastně vůbec nic. Opět žádný záruky vztahu, po kterým toužím. Ale už je to, že něco takovýho přiznal je ohromný pokrok. „Taky se mi to moc líbilo," zašeptám a pozoruju ho. „Vlku, dokážu si představit, jak je to pro tebe složitý. Já na tebe tlačit nebudu. Nic neočekávám. Jen... bylo to fajn a kdybys chtěl, tak... by to zase fajn mohlo být a já bych se vůbec nebránil." Lehce zčervenám, když se napojím na jeho intenzivní pohled. „Bude to jen mezi námi. Nikdo se to nedozví."

„Vím, že nejseš práskač," přimhouří oči a podepře si hlavu, aby mě mohl lépe pozorovat. „Ale měl by ses na to vysrat, Sany. Nechoval jsem se k tobě dobře."

Dlouze se nadechnu. Ne, to nechoval. Dával mi zabrat, ale jestli v sobě potlačuje svou homosexualitu a já ho přitahuju, tak to chápu a divím se, že byl ještě tak příkladný. „Nemůžu se na to vykašlat. Nejde to." Přiznám mu tak, že mi opravdu leží v mysli.

Posadí se a zamračí. Pozoruju jeho vypracované paže. Ten vojenský styl mu ohromně sluší. „Jsem zaměstnanec tvojí rodiny. Byl by z toho průser."

Tiše se zasměju. „Tohle je to poslední, co by mě trápilo. Táta už se po letech konečně smířil s tím, že jeho syn je homosexuál. Vím, že by ti spíš vadilo, kdyby se o nás dozvěděli vojáci."

„Ale já jsem to podepsal šéfovi. Jsem tím vázanej."

„Strejdovi Chesterovi? To se vztahuje jen na jeho dcery. Jistí se tím, protože Dannie a Winnie míří do puberty a nerad by, aby si na ně některý z vojáků dělal zálusk." Což úplně chápu. Vojáci jsou silně okouzlující a je těžké jim odolat. Taky jsem byl dospívající a ač už nejsem, Vlk mi zamotal hlavu.

„On to rozšířil na všechny. Chce se vyhnout neprofesionalitě. A pokud by se stalo, že se někdo z vojáků do někoho z vaší komunity zblázní a přestane zvládat výcvik, musí dát okamžitou výpověď."

„Nikdo to přece nemusí vědět," obrátím se k němu. „Já nepoběžím, abych strýci oznámil, že jsem tě políbil. Myslíš, že za ním běhám s každým problémem? Nejsi... nebyls jediný voják, co mě... co mi dával zabrat."

Zpozorní. „Kdo tě šikanoval?"

Jen povzdychnu a zavrtím hlavou. Neřekl jsem to nikomu a tak to taky zůstane.

„Ono to pokračuje? Jestli mi neřekneš kdo to je, zjistím si to sám," vyhrožuje mi vážně a já Vlka nepodceňuju. Vím, že pro něj by to nebyl problém.

„Nebudu to řešit. Chci, abys věděl, že to, co je mezi námi, se nikdo jiný nedozví." Tak rád bych ho uklidnil a pomohl mu, jestli mi to dovolí.

„Stačí říct jméno. Nemusíme to řešt."

„Já nejsem práskač," zopakuju jeho větu.

„Někdy bys měl bejt. Zjistím si to sám."