Zpověď bezděčný ku*vy

42.

„Sany!" zahuláká kdosi z mola a provlékne se mezi vojáky. Zřejmě musel čekat na kontrolu u vstupu, která proběhla v pořádku.

Zúžím oči a snažím se zaostřit. „Šmejde?" Úsměv se mi rozšíří.

„Byli jsme s Dukem v Provance, až teď jsme se vrátili a slyšeli jsme od tvých bratranců u pokera v Sexbaru, co jsi všechno zažil. Jseš v pohodě?" Popadne mě do náruče a stiskne mě tak, až vypísknu. „Ukaž se. Vypadáš živě, ale nějak jsi nám do hajzlu zhubnul." A znovu další pevný chladný objetí, až musím pozdržet vzlyk, jak jsem rád, že mě někdo pevně objímá. Ne, že by to rodiče nedělali, ti mě chodí kontrolovat, co obden a podle jejich slov se jim nelíbím. Jen je to jiný, když mě obejme bývalý milenec a kamarád, kterého mám tak rád.

„Ty blbečku," chytí mě za hlavu a přiloží své čelo k mýmu. „Jseš fakt ohromnej drsňák."

Zasměju se tiše a on přitiskne svý rty na ty mý a něžně mě začne líbat.

Odtrhnu se od něj po chvíli a pohled mi jako první padne na Vlka, který má na tváři nepatrný škleb ve stylu zadostiučinění. Je natočený směrem k Viktorovi a z jeho postoje vyznívá Já ti to říkal. Saniel je kurva. Nebo si to možná jen domýšlím, ale... je to pravda. Jsem tím, za koho mě má.

„Už tohle prosím nikdy nedělej." Zavrtím hlavou a nepřestávám, protože se začínám ještě ke všemu chvět.

„Sany, ale vždyť tě takhle mazlím pokaždý a máš to rád..." usmívá se na mě a chce mě pohladit, ale já ucuknu.

„Ne!" Zvednu ruce v sebeobraně a poodstoupím.

Rudý Šmejd nechápavě zírá. „Co se děje? Ty někoho máš?"

„Ne." A na tohle nejsem hrdý, protože to vyznělo jako vzlyk, takže si rychle odkašlu, abych to zakryl.

„Tak co je do prdele za problém?" Pohledem zabloudí do okolí a zahlídne dva vojáky v mý blízkosti. „Ty se před nima stydíš?" hlesne.

Zavrtím hlavou, protože mám obavu, že by mě hlas zklamal.

„Dělaj ti problémy?" A to už jde k nim.

„Šmejde, to ne. Určitě sis vyslechl, že se jedná o mý dva bodygaurdy..." vyhrknu a jdu za ním. „Oni ví, kým jsem."

„Jo, že jseš citlivej kluk?" Otočí se ke mně na chvilku, ale stejně jde k nim.

Chytím ho kolem pasu, ale je jako rozjetý vlak.

Viktor ani Vlk se nehýbou. Čekají, co se z týhle situace vyvine a já mám nejasný pocit, že dojde na pěsti, protože i když je Šmejd pohodář, nemá problém se porvat.

„Měl byste se uklidnit. Nikdo nechce zbytečnej rozruch." Poradí mu poklidně Viktor, zatímco Vlk se tváří nezúčastněně.

„Jakmile zjistím, že jste Sanymu ublížili, přijdu si pro vás." Překvapí mě násilně vyhlížejícím gestem, který jsem u něj ještě neviděl a plivne jim k nohám. Jak jsem říkal, Šmejd nesnáší autority.

„Zhubnul jsi a ztrácí se tvůj bronz... To dělaj oni, že jo? Nebo máš ten postraumatickej stres nebo jak se tomu říká?"

„Oni jsou skvělí." Donutím se říct a uhýbám očima. Nerad mu lžu. Šmejd mi sice nevěří, ale nechá mě být. Namísto toho si se mnou chvíli povídá, odvádí mý myšlenky a když se rozloučíme po nějakým čase, pozoruju jen klidný moře a říkám si, jak by to bylo jednoduchý, kdybych dokázal být tak nad věcí jako on.

„Měli bysme se vrátit," řekne po skličujícím dlouho trvajícím tichu Vlkodlak, odvrácený směrem k východu. Cítí, že brzy přijde východ slunce a já ho nebudu trestat tím, že bych ho nutil být do poslední chvíle venku.

Přikývnu a odeberu se k domovu se svými bodygaurdy za zády.

„Mrzí mě, že jsem vám to tak zkomplikoval. Jestli budete chtít, odejdu ze služby. Stačí říct." Viktor se mnou srovná krok a Vlkodlak nás předběhne, jako by nutně musel jít zkontrolovat okolí.

„Ne, já jsem rád, že jsi tady. Moc mi pomáháš, i když si to nezasloužím."

„Kdybych si nemyslel, že si to zasloužíte, tak bych to nedělal," pousměje se na mě povzbudivě.

„Prosím tě, počkal bys tu chvíli? Chci si jen promluvit s Vlkem o samotě," stisknu mu dlaň, až se zastaví a přikývne.

Wolverin postává u mých dveří a tváří se jako by ho celý svět neskutečně štval. To on dokáže, dát najevo negativní emoce a pohrdání.

„Musím s tebou mluvit." Dojdu k němu sprintem, ruce zaťaté v pěst, i když nejsem naštvaný, spíš ze sebe doluju odhodlání. Přes tři týdny jsem s ním nemluvil a pokud ano, šlo jen o nutné informace.

„Je mi fakt u prdele, s kým se kde ocicmáváš."

Bude to těžší, než jsem myslel. Odkašlu si a zhluboka se nadechnu. „Ano. Ano." Přešlápnu. „To by ti mělo být jedno. Když si to tak přehrávám v mysli, tak vůbec nechápu, proč jsi na mě naštvaný. Vždyť tys se mnou nechtěl vést žádný závazný vztah, chtěl jsi jen sex. Nezávazný sex. A teď mi dáváš najevo, jak jsem tě podrazil? Jako bych ti snad byl nevěrný. Mezi námi nebylo oficiálně vůbec nic! Pořád ses bál vlastní orientace, sám sebe. A já měl jen čekat a čekat a záruky žádný. Nechodili jsme spolu. Jen jsem byl tvůj kluk na zavolání, když tě chytila touha experimentovat. Tak co se změnilo?"

Probodne mě po mým monologu nasupeným pohledem. „Nic se nezměnilo. Jen tady nebudu dělat žádnou vojenskou děvku. Bude ti muset stačit Viki," odfrkne a zatváří se povýšeně, až mám chuť mu dát facku jako to dělají ty vznešený dámy v telenovelách. „To by se ti líbilo, aby sis mohl tahat do postele oba svoje vojcli, co? Smůla." Našpulí rty a já mám chuť po něm něco vulgárního štěknout.

„Dal jsem mu polibek! A ty z toho děláš aféru, jako bych ti utekl před oltářem! Ty nejsi schopný si ani připustit, že jsi náš vztah nejspíš bral vážněji, než jsi ho prezentoval. Nebyl to pro tebe jen sex, možná jsi chtěl vztah, ale tolik ti záleží na mínění ostatních, až nikdy nejspíš nebudeš sám sebou. Tak mi řekni, co tě žere? Ty trpíš, já trpím. Ale ty mi raději ublížíš a uděláš ze mě děvku, než bys připustil, že jsi mě měl taky rád!"

Dělá, že to s ním ani nehne. Prohlíží si netečně okolí a tvář má koženou. „Přestaň dělat scény, nebo ještě dneska končím."

„Končíš? Co ukončíš? Vždyť se mnou vůbec nekomunikuješ! Jsem pro tebe vzduch!" Neztlumím se, udělám mu scénu. Konečně se po pár týdnech cítím líp a to jen proto, že ventiluju svý emoce.

„Ukončím tuhle nesmyslnou službu a radši se vrátím do kasáren nebo kamkoliv jinam."

„Zlomíš mi srdce jen proto, aby sis nemusel přiznat vlastní city." Konstatuju, protože je to pravda. Nevzal jsem nám šanci, protože on mi vlastně žádnou nedal. Obejdu ho a vejdu do svýho domu, uteču do svý ložnice, kde se poprvé od svýho provinění uvolněně rozbrečím. 

Ahoj, snad tě příběh našich oblíbených hrdinů baví. Mají to teď poměrně složité... 

Koho je ti víc líto? 

A kdo by měl v životě dostat to, po čem touží? 

Chensie a Wish