Zpověď bezděčný ku*vy

25.

Mám na sobě tmavě modré tričko a bílé kalhoty a doufám, že mi to prostě sluší. Scházím ze schodů do kuchyně, protože je nejvyšší čas, abych se nasnídal. Vlk už stojí dole a dlouze mě pozoruju, až je mi z těch jeho pohledů zvláštně.

„Co chceš ke snídani?"

„Něco si udělám," pousměju se na něj a líbí se mi, jak se ke mně mile chová. Zajímá se, pomáhá mi a drží se nás mnohem příjemnější atmosféra než kdysi. Možná jsem si měl vzít triko s dlouhým rukávem, zapřemýšlím, když mi naskočí husí kůže. Jsem zvyklý na teplé podnebí na ostrově a tady je přeci jen mnohem chladněji, především v tomto období.

„Je ti zima?"

Přikývnu a sáhnu po mikině, kterou jsem včera ponechal na pohovce. Nejsem natolik pořádný, aby po mně nezůstával malý nepořádek. „Chtěl jsem si zajezdit na dráze, půjdeš se mnou? Je to zábava." Strčím si do úst lžíci plnou mléka a kukuřičných lupínků.

Vlk mě podmračeně pozoruje.

„Netvař se tak nechápavě. Copak vy upíři neznáte motokáry?" usměju se na něj.

„Jseš taky upír," uchechtne se.

„Jsem lidštější. Létám, jen když musím, a slunce mi nikterak neškodí. Má to velkou výhodu," postavím se a vytáhnu tričko skoro až k hrudníku, aby viděl mé opálené tělo, ačkoliv jsem před ním byl celé dopoledne polonahý, takže si dozajista všimnul mé bronzové kůže. „Nejsem vybledlý jako vy. Jsem opálený a sexy." Udělám trik s obočím, abych ho rozesmál.

Jenže on se neusmívá. Sjíždí mi hladově břicho, na kterým se lehce rýsují svaly.

„To byl vtip." Vzdychnu zkrotle a v tichosti dojím. Když odnesu misku do dřezu, zůstanu stát kousek od Vlkodlaka a pozoruju ho jako velkou hádanku, na kterou mi může dát odpověď jen on.

Udělá ke mně krok a já před ním automaticky couvnu. Líbí se mu to a kvituje to křivým úsměvem. Natlačí mě na zeď a dlaně opře vedle mé hlavy, než mě začne líbat. Podle svého. Žádný jemný oťukávání, které jsem na něm praktikoval já.

Zasténám mu do rtů a obejmu ho rukama kolem pasu. Líbá mě hladově a divoce jako by v něm třímal skutečný genofond vlka. Po chvíli jsem silně vzrušený a téměř nemůžu popadnout dech. Toužím po něm tak moc, jako nikdy po nikom. „Vlku," zasténám jeho jméno a on se mi opře čelem o čelo a jednou dlaní mě chytí zezadu za krk, zatímco se vydýchává. Kašlu na to, že to bude vše tajné, za tyhle chvíle to stojí! Naposledy mě líbne a odtáhne se.

Usmívám se a ukazuju zuby na všechny strany, jak jsem nadšený. Jenže čím víc jsem veselejší, tím víc se Wolverin stahuje do sebe a je chmurnější. Nejspíš ho napadá to samý jako mě. Kam až to může gradovat? Pokud budeme tak neopatrní, může tento vztah/nevztah vyjít najevo velmi brzy.

„S kolika chlapama se ještě scházíš?"

Zvednu k němu oči od laptopu, ke kterému jsem usedl, abych odpověděl na e-maily svých kolegů z výzkumného centra u Ostrova. „Netuším. Je jich spousty. Rudý Šmejd, Duke, Darwin, Drak, Zane, Secpor, bratři Mord a Marod, Občas se k nám přidá i Chase a dáme si třeba poker nebo si jdeme zahrát plážový volejbal. Mám rád tyhle sportovní aktivity. Scházím se s některými pravidelně."

„Já jsem myslel, s kolika randíš nebo jak to mu vy..." Můj pohled ho zarazí a on polkne. „Jak tomu říkáš." Dodá a já sklopím pohled ke klávesnici.

Tak tohle ho trápí? Připadám mu laciný? A možná ano. Líbal jsem se ještě nedávno s Rudým Šmejdem, nechával Luise, aby se mnou dělal kejkle a nyní se mi věnuje Wolverin.

„Můj poslední ex je Luis. Od té doby jsem s nikým nic neměl. Žádné rande. Nic. Ještě se občas scházím s Rudým Šmejdem... S tím ses už potkal u Sexbaru. To je asi nejhodnější mužský, kterého mám na svém seznamu bývalých." Není pro mě snadné o tom takhle hovořit a především s Vlkodlakem, u kterého si nejsem jistý, jestli to třeba někdy nevyužije proti mně. Přece jen mi kdysi dával pořádně zabrat. Ač mi neubližoval fyzicky, pro urážky či menší šikanu nikdy nešel daleko.

„To je ten, co chodí s tou malou holkou?"

„Duke. A je to muž, jen má zálibu v záměnách těla. Upřímně si nejsem jistý, jak to u nich funguje."

„Jasně, tak to už chápu, proč se po tobě tak vrhal," ušklíbne se a já se zarazím, protože on už tam přece nebyl, když mě Šmejd líbal. Podezíravě si ho prohlédnu. Měl sice letět na Ostrov, ale očividně nás odněkud pozoroval. „A co náhodnej sex?"

Tak tohle už ale přehání. Copak neříkal, že vztah je pro něj tabu a nyní mě vyslýchá, jako by si mě jednoho dne chtěl odvést k oltáři? „To nestojí za řeč."

„Jak to myslíš?" založí si ruce přes hrudník. „Já jsem mluvil o tom, jestli máš nějaký milence nebo si občas s někým cizím štrejchneš."

„Tohle já nedělám." Zčervenám proti své vůli a zabodnu pohled do kolonky předmět v mailu.

Vlkodlak se nahne blíž jako by špatně slyšel. „Jak neděláš?" Jeho velká ruka se přitiskne k desce stolu kousek od té mé.

Narovnám záda, když to vypadá, že prostě bez odpovědi neodejde. Tak budu zřejmě muset odejít já. Urychlenými kroky odejdu do kuchyně, kde mě nenapadne nic jiného, než začít zběsile umývat špinavou misku od snídaně.

„Jaks to do prdele myslel?" Samozřejmě mě nenechá utéct a kráčí za mnou jako by mě lovil. „Vždyť ti je... Kolik vlastně? No, dost, ne?"

„Třiatřicet," hlesnu a dál drhnu misku.

„Ty vole," opře se o linku a zarputile mrká, jak jsem ho vyvedl z míry. „Ale proč?" dostane ze sebe.