Zpověď bezděčný ku*vy

10.

„Sany!" ozve se nahlas a najednou slyšíme zaklepání. Dveře se otevřou a za nimi postává na první pohled vražedně vyhlížející bratránek Chase. „Ty už jsi vzhůru? Tos mě překvapil."

„Vzbudila mě Annička," zamumlám a snažím se vzpomenout, co mi sestra vlastně chtěla. Na něco se ptala a já odpovídal, ale rozhovor si už nevybavuju. Byl jsem příliš rozespalý.

Vlk se postaví do pozoru a mlčí.

„Wolverine, podej hlášení," postaví se naproti němu Chase a zúží oči. I když je skoro o půl hlavy menší, není radno si s ním zahrávat. Vojáci, a vlastně všichni, z něj mají respekt.

„Všechno proběhlo bez nejmenších potíží," řekne prostě.

„Chasey, budu muset letět do Podzámčí. Mám tam projekt," zvednu se a začnu u dřezu nádobí hned umývat. Ne, že bych byl tak čistotný, ale nemám rád, když musím najednou uklízet víc nádobí. Proto se o to postarám hned.

„Ty chceš letět do takhle nebezpečný lokality? Proč?"

„Mám tam výzkum," pronesu vážným hlasem a položím talířek na odkapávač.

Chase se zhluboka nadechne a obrátí se zpátky čelem k Vlkovi. „Domluvím ti s Charlie další ostrahu, která vás bude doprovázet. Vlku, nařízení se s lokalitou mění. Bude tam nejvyšší stupeň ohrožení."

Prudce se otočím. „Ty ho pošleš se mnou?" To mu až takhle věří?

„Má všechny předpoklady pro to, aby tě ochránil. V soukromí je to možná vůl, ale voják je to kvalitní. Jeden z nejlepších, co mám. Postará se o tebe, Sany," poplácá mě Chase po rameni a já zůstanu zírat. „K čemu by se cvičil, když by svoje zkušenosti nemohl aplikovat v praxi? Tady na Ostrově je žádná výzva mimo mejch výcviků nečeká, ale věřím, že Vlkodlak to zvládne i v bojový zóně na jedničku. Tohle pro něj bude to pravý. Potřebuje výzvu! Ukáže se, jestli je tak dobrej, jak sázím. Uvidíme, jestli udrží na živu tebe i sebe, ale pro jistotu tam samozřejmě budeš mít i další vojáky," rozcuchá mi už takhle pocuchaný vlasy a já se snažím zavřít pusu, jak jsem vyvedený z míry.

„Co když nechce jít se mnou?" pípnu.

Chase protočí oči. Zřejmě vojáci nemají na výběr, ale kvůli mně se zeptá: „Vlku, vyjádři se."

„Je to rozkaz. Nemám se k čemu vyjadřovat." Wolverin odpoví jako robot a já už nemám, jak dál bych protestoval. Vypadá to, že v nebezpečí mi bude záda hlídat nepřítel.

„Jdu se umýt," hlesnu a vyběhnu do schodů. Koupelna voní ještě pořád jako on, což mi nepomůže. Hygiena, ochranný krém na ruce i denní krém na tvář, abych neměl suchou pokožku. Nezapomenu ani na lůj na rty a pánský deodorant. Holit se dnes nemusím. Připadám si svěží a připravený čelit rodinnému loučení, na které se dostavují členové mé rodiny po dobu tří hodin, co balím.

Chase mě zběžně informuje o tom, jaká to pro Vlka bude příležitost na mým bodygaurdovi není vidět absolutně žádná emoce.

„Je to moje práce. Dělám, co dělat musím. Víc to neřeším. A je lepší bejt v terénu, než pořád dokola trénovat nanečisto a nikdy to nemoct pořádně použít," odpoví na mou otázku Zda se neobává té příležtosti, když stojí a pozoruje, jak si urovnávám kufr. „Netvař se tak vyděšeně. Jseš na to zvyklej, ne?"

„Popravdě ne. Obvykle pracuju pouze v centru jako interní vědecký pracovník. Tohle je má první služební cesta." Semknu rty a zvednu kufr ze země. Mám ho plně naložený, takže má svou váhu, ale naštěstí má kolečka. Přes schody mi ho snese Vlkodlak, což teda rád ocením.

„Budeš sebou mít hordu vojáků, který za tebe budou nastavovat krk, tak buď v klidu."

„Nechci, aby kvůli mně někdo zemřel," řeknu upřímně. Vyjedu ze dveří, zakóduju a vyhýbám se jeho zkoumavýmu pohledu.

„Od toho tu jsme." Následuje mě až na letiště a chová se, jako bychom už nyní byli v bojové zóně.

„Ty se nechceš s nikým rozloučit?" otočím se na něj, když letíme nad mořem směrem k letišti.

„Rozloučit?" zopakuje po mně, jako bych ho překvapil. „Ne, to fakt nechci. Není s kým." Zavrtí hlavu a jako gentleman mi nese kufr.

Jsem z toho trochu nejistý a lehce jsem zčervenal, protože to je poprvé, kdy mi někdo nese kufr. A zrovna tím někdo je on.