Zpověď bezděčný ku*vy

23.

Jako obvykle se mi z postele nechce. Jsem natisknutý k něčemu pevnýmu a hřejivýmu a ze spánku mě ruší snad jen pípání mobilního telefonu. Když se mi později trochu rozjitří mysl, dochází mi, že si buďto Vlkodlak s někým píše skrze můj přístroj nebo jen čte sms. Předpokládám, že po včerejší večeři se Luis může přetrhnout v dokazování náklonnosti.

„Nechtěl jsem, aby tě to probudilo," ozve se hluboký tichý hlas a já zívnu.

Jen zamumlám a otočím se čelem k němu. Opravdu příjemně voní, pikantní kořeněná vůně mužského těla. „Hezky hřeješ..."

„Další moje přednost," pousměje se pro sebe.

„Měl bych se Luise nějak zbavit," povzdychnu si sám pro sebe, když mi Wolverin vloží telefon do dlaně.

„Proč by ses ho měl zbavovat? Včera jsem vám přece překazil usmiřování." Věnuje mi upřený pohled a já polknu a uhnu, protože ten nátlak nevydržím. Moc dobře ví, že jsem ho tím vyprovokoval, jen neví, že jsem se tím snažil chránit i sám sebe. „Překvapivě," povytáhne ironicky koutek úst. Ani jsem nemusel nic povědět. „Mám to s ním vyřídit?"

„No, pokud tě to neobtěžuje." Zachovám se jako srab. Na druhou stranu předpokládám, že to Vlkovi udělá radost.

Uchechtne se a popadne svižně mobil, vytočí číslo. „Ne, nejsem Saníček!" nasadí nekompromisní chladný hlas. „Tady Vlk. Řeknu to jenom jednou, takže mě nepřerušuj a poslouchej. Přestaň Saniela otravovat nebo si tě jako jeho bodyguard najdu a udělám z tebe fašírku. Už o tebe nemá zájem, tak se s tím smiř, ty nadrženej teplouši. Nazdar!"

Luise je mi líto, ale upřímně, je opravdu silně lepivý a jinak, než rázným způsobem, se jej zbavit nedá. Neměl jsem ho vůbec kontaktovat, jenže v danou chvíli se to zdálo jako kladný nápad. Nepřekvapivě se mě trochu dotkne Vlkodlačí urážka, kdy nazval Luie nadrženým teploušem.

„To bylo opravdu radikální." Pořád uráží homosexuály. Co když je bisexuální nebo opravdu jen touží po experimentech? Nikdy se s tím možná nesmíří a já na něj budu s hořkou nadějí čekat...

„Pokud se tím chceš pořád dokolečka zabejvat, tak je to nutný. Co je? Jseš z toho nějakej přešlej."

„Ne, to je v pořádku. Jsem rád, že Luis je mimo hru. Jen je trochu zvláštní, že mě a Luise máš za teplouše... Když už jsme ... kámoši," použiju jeho výraz, protože kdybych řekl přátelé, možná by v tom viděl něco vážnějšího. A já ho nechci stresovat. Vlk se při sebemenší zmínce o vážném vztahu, ať už by byl přátelský nebo milenecký, stává nejistým.

Přimhouří oči. „Hele, musel jsem ho nějak odpálkovat. Je to klasická urážka."

Peřina i polštář mi náhle přijdou mnohem tvrdší a tak se posadím. „To ano," souhlasím a protahuju se, abych nedal najevo, jak se mě urážka, prakticky adresovaná někomu jinému, dotkla. „Budeš mi taky tak ještě říkat? Upřímně, není to atraktivní."

„Chci tě snad odpálkovat?" zamračí se a nahne až poněkud výhružně blíž.

„Snad ne?"

„Tak se podle toho začni chovat nebo si začnu myslet, že jseš jenom teoretik."

Ani netuší, jak je blízko pravdy. Já jsem převážně teoretik. Vždy jsem skončil na druhé metě, dokážu uspokojit muže ústy. Ale nikdy jsem nezažil sex a obávám se, že až se to Vlk dozví, bude pro něj ten fakt nepochopitelný.

„Zůstaň, kde jsi," hlesnu a vymaním se z pokrývek, skulím z postele a spěchám do koupelny, abych se dal do pořádku. Přece jen nechci někoho okouzlovat, když mi páchne z úst či mám vlasy, jako bych právě prošel hurikánem. Upíři se se zápachem z úst nepotýkají. Jelikož pijí krev, nemají tedy mezi zubní prostory ucpané různými nečistotami, zanesené právě kousáním potravy, a tudíž jim nemá, co v ústech hnít a zapáchat. Zní to opravdu příšerně, ale já jsem vědec a předkládám ti pravdu takovou, jaká je. My lidé zkrátka musíme udržovat pečlivou hygienu.

Když jsem se svým vzhledem spokojený a zápach je pryč, vyjdu z koupelny a s bušícím srdcem si prohlédnu Vlkodlaka. Leží pohodlně na posteli, ruce za zády a nohy křížem přes sebe. Udělal si opravdu pohodlí. Stejně jako já i on mě hltá očima. Plížím se k němu pomalými ladnými kroky, abych ho svedl. Pokleknu na všechny čtyři, když jsem u postele a blížím se k němu. Zastavím se teprve, až mám možnost posadit se mu na klín.

Zúží oči a čeká. V jeho tváři se nezračí nic, ale já vnímám jiskření ve vzduchu.

Nakloním se nad jeho ústa s jasným úmyslem ho políbit.

„Ukážu ti, jak svádím takový chlapečky, jako jsi ty," hlesnu zadýchaně. Upřímně, tohle není moje parketa a raději bych odebíral vzorky z útrob, než to přiznal. „Už tě někdy políbil anděl?" nahnu se ještě blíž, až se jemně otřu o jeho ústa. Je to strašlivý klišé, ale Luis by byl hotový. Předpokládám však, že tenhle kalibr nebude na neromantického Vlkodlaka stačit.

Jen se zasměje a trochu zvedne bradu, aby mi byl blíž.

Beru to jako souhlas, abych ho začal líbat a tak se do toho zlehka ponořím. Nejprve ho oťukávám rty, hladím jazykem obrys úst a nakonec mezi ně vklouznu a ochutnám ho. Chutná jako krev a cosi pikantního. Zvláštní přízračná chuť, na kterou bych si lehce zvyknul.

Vypadá to, že je to na Vlkodlaka až příliš pomalé a nejraději by přidal, ale jakmile dupne na plyn, zas se zarazí a zpomalí, abychom byli na stejné vlně. Předpokládám, že ho to stojí mnoho přemáhání a vážím si, že se mnou nechává vést. Navíc to na něj působí. Cítím pod zadkem jeho erekci a není většího povzbuzení, to mi věř.

Přestanu ho tedy trápit a ty procítěné polibky zdůrazním a vložím do nich víc divokosti, aby byly protkané chtíčem. Přitisknu se k němu až mě obejme chlad, protože zas změnil svou teplotu, a nechám se strhnout do víru vášně. Saje mi jazyk tak, že i já pozbývám rozumu.

Vlkodlak mi sevře boky a tlačí mě na svůj klín, až to trochu bolí a já to radostně přijímám.

Jsme do sebe tak zaklesnutí a zbavení pudu sebezáchovy, až mě překvapí, když mě od sebe zadýchaně odtáhne a střelí pohledem ke dveřím. „Do prdele. Někdo jde." Shodí mě na druhou polovinu postele, až nadskočím a sám už postává u dveří, jako by se tu nic neodehrálo. Takže takhle to teď bude? Takový vztahu nebude jednoduchý...

„Do prdele!" zakleje znovu a zadívá se na svůj klín. „Kdyby něco, kontroluju venku bezpečnost zámku!" štěkne a zmizí oknem.

Ještě vyvedený z míry si zapletu prsty do vlasů a mrkám.

„Sany!" Do reality mě vrátí Luisův hlas. Stojí ve dveřích v moderní tmavě zelený teplákový soupravě a tváří se vyjeveně. „Kde je?" pípne a rozhlíží se.

Nejprve nechápu, ale ve vteřině mi dojde, že má na mysli Wolverina.

Povzdychnu si a zavrtím hlavou. „Kontroluje okolí." Nechám hlavu klesnout na polštář. Nevím, jak dlouho něco takového vydržím. Aby pokaždé utekl, když někdo přijde nebo se tvářil, že mezi námi nic není. Upřímně, nebude to jen těžké, ale bude to i bolestivé.

„Víš, chtěl jsem si s tebou promluvit." Přijde blíž a posadí se ke mně. Rukou mě obejme kolem pasu a když zjistí, že mám pod pyžamovými kalhoty erekci, lenivě se usměje. „Sany..." Hlas mu zhrubne. „Tys na mě myslel." V upířím úsměvu se blýsknou špičáky a chtíč. Chytí mi penis do dlaně i přes látku a já úlekem vyjeknu.

„Dost!" Chytím ho vyděšeně za zápěstí, protože jeho doteky přesahují meze, které jsem Luiovi stanovil.

„Bude se ti to líbit!" Druhou rukou mi vnikne až pod pyžamo a sevře mi penis v dlani.

Vyjeknu podruhé.