Zpověď bezděčný ku*vy

38.

Nevím, jak cestu na Ostrov vnímali moji bodyguardi, jelikož jsem ji pod vlivem sedativ příjemně prospal. Při každým probuzení mi dělal garde Chase a hráli jsme karty nebo si povídali s tátou a strejdou. Ale teď... mám za sebou nejen přivítání s celou rodinou, ale před chvíli odešla i moje maminka se sestrou. Mamka hodně plakala a objímala mě, a já byl nadšený, protože táta tu počkal taky a bylo to po dlouhý době, jako bych zase měl celou rodinu. Mám je rád, mám je moc rád, ale potřebuju klid.

Potřeboval bych sedativa. Posadím se na kuchyňskou židli. Jsem pořád napjatý a křečovitý. Ani se nepodívám na svý dva bodyguardy, kteří postávají každý ve svým rohu, jako by byly na hanbě. Vykazují silný známky nesouhlasu s tím, jak často jsem poslední dny polykal léky na uklidnění. Stejně tak reagovala i moje rodina, takže mi otec antidepresiva sebral podle rad našeho psychologa, který mi navrhl své služby, ale nikoliv další léky. Dolehlo to na mě. Všechen ten stres a útrapy a já zjistil, že i když jsem unavený, nemůžu usnout.

„Měl by sis jít lehnout," řekne hlubokým hlasem Vlk a dá si ruce křížem přes hrudník, zatímco se opírá o béžovou zeď kuchyně.

„Chcete napustit vanu?" zazní jemnější Viktorův hlas, který přistoupí o dva kroky blíž ke mně a je na něm vidět velký zájem o mý pohodlí.

Wolverin k němu střelí pohledem a zamračí se ještě víc.

Těžce zavrtím hlavou a vstřebávám chlad, který z nich cítím. Na Ostrově je takové ochlazení občas příjemné, dnes přes sluneční noc bude opravdu horko a než se plně rozběhne klimatizace, chvíli to trvá.

„Co se děje?" Přistoupí Viktor až na krok ke mně a opatrně mi stiskne paži, jako by mě chtěl uklidnit.

Ohlédnu se po něm. „Potřeboval bych... sedativa," hlesnu tiše a ač bych potřeboval oči zavřít a spát, obávám se toho, že se ta noční můra opět vrátí. Že když je zavřu, ocitnu se v cele.

Vlk si vymění se Spretskim pohled. Najednou jsou z nich spojenci, což mě pobaví, ale nezmíním to ani slovem.

„Nic takovýho." Přidá se ke mně i Vlkodlak. „Pojď do ložnice. Lehneš si. My budem s tebou. Musíš se vyspat, nebo to budeš ještě horší."

„Wolverin má pravdu. S únavou to zvládáte všechno ještě hůř."

„Nejsem unavený," vyhrknu. „Nemluvte o spaní neb si začnu myslet, že vám jde jen o to, abyste mě dostali do postele..." Snažím se je marně uvést do rozpaků.

„Možná jo," mrkne na mě Viktor a Vlkodlak ho sjede temným pohledem a zatne zuby. Na chvíli mě tím vyvede z míry a já se nechám odvést do ložnice jako malý kluk. „Lehněte si," mumlá něžně a vede mě k posteli.

„Lehnem si k tobě, jestli tě to uklidní." Navrhuje Wolverin a rozvazuje si tkaničky vojenských bot.

„Ne, já..." Než stačím zaprotestovat, ležím v posteli a z jedné strany mám Vlka a z druhé Viktora. Sen všech homosexuálů mít po boku atraktivní gaye. Téměř se mi při styku s měkkým polštářem samovolně zavřou oči, jak jsem unavený. Snažím se zvednout, ale přijde mi, že jsem vážně bez síly.

Vlk mi položí ruku na hrudník a lehce mě tlačí do postele, abych zůstal na místě. „Lež, zavři oči. My spát nebudem, takže se nemáš čeho bát."

Snažím se udržet oři otevřené a být v bdělém stavu, ale nemám sílu. Chopím se poslední možnosti, jak se dostat z postele, abych neusnul. Ruce, které jsem nechával podél boku, zvednu a začnu prsty bloudit kolem Vlkova i Viktorova pasu. Oba je pohladím pod vojenským tílkem, až cítím, jak se napnou. Zavadím o khaki kalhoty a pokusím se jim rozepnout zip.

Oba mě chytí za ruku současně a znehybní mě. Složí mi ruce na hrudník, natlačí se ke mně ještě blíž, jako by byly domluvení a já ucítím příjemnou vůni... Uspávají mě svými feromony. O nich jsem ti už říkal, viď? Nestihnu ani zaprotestovat a usnu jako nemluvně.