Zpověď bezděčný ku*vy

19.

Svraští čelo a tváří se, jako bych ho opravdu hrozně štval. „Rád zkouším nový věci. A na tobě je to tak vidět... Tak jsem to prostě zkusil."

Nedokážu ve tváři potlačit bolest a zklamání. Byl to pro něj jen další způsob, jak mě ponížit a hrát ty svoje hry. Padnu hlavou do polštáře. Neznamenám pro něj nic! Vůbec nic a já si tak hloupě myslel, že... Pevně stisknu víčka. Jsem pitomec. Chrání si svou kariéru vojáka a u toho se skvěle baví. Slyším, jak vypochoduje z pokoje a já potichu zanadávám. Není to ani homosexuál. Já jsem políbil heterosexuála! Chce se mi úpět.

Cítím se vážně hloupě a doufám, že sprcha ten pocit alespoň trochu smyje. A je mi jedno, že jsem do ní vlezl celý oblečený. Nechávám si na hlavu dopadat proud chladné vody, až mám husí kůži a trochu jasnější mysl. Co jsem si vůbec myslel? Že by mě snad mohl mít rád? Sanieli, ty pitomče... A já se zamiloval. Už jsem ti říkal, že mám vážně smůlu v lásce? No, tak mám. Vážně.

„Sanieli?" ozve se tlumeně za dveřmi a já ho ignoruju. „Sanieli? Sanieli! Jestli mi neodpovíš, tak ty dveře vykopnu."

Jsem si jistý, že by tu výhružku bez problému splnil. „Jsem tady!" zakřičím přes dveře. „Přestaň si tak úzkostně chránit zadek. Tady se mi nic nestane, takže jsi v bezpečí!"

„Přestaň hysterčit," ozve se tlumený hluboký hlas.

„Nevím, kdo z nás měl stažený zadek."

„Nevím, o čem to mluvíš. Jestli mi chceš něco říct, tak vylez."

Jenom se ušklíbnu a posadím se. Zůstanu ve sprchovým koutě schoulený.

Po několika dalších minutách Vlkodlak za dveřmi zřejmě znovu znejistí a dojde mu trpělivost, jelikož dveře prostě vykopne jako by šel rabovat do drogovýho doupěte.

On vážně není normální. Znovu zavřu oči a nechám na sebe dopadat kapky chladný vody, jako by mi to bylo prostě jedno.

„Do prdele," zavrčí, vypne vodu a propleskne mě. „Co to do prdele vyvádíš?!" vrčí na mě hrubě a já bych se možná bál, ale teď jsem v takovým stavu, že mám i odvahu.

„Co je ti do toho?" odpovím a odstrčím ho od sebe. Skoro to s ním ani nehne. Drží mě za ramena, a tak ho tedy chytím taky. Snažím se s ním bezvýsledně zacloumat, aby mě nechal. Neprosil jsem se, aby byl každou chvíli u mě, především, když ke mně cítí spíš touhu mě zesměšnit než přátelství či snad milostnou náklonnost, o které sním hloupě já. Nejspíš se to u takových akčních zážitků stává obětem násilí či obav běžně, ale upřímně... já jsem ten typ, který se velmi snadno a rychle zamiluje a pak toho hořce lituje.

„Snad si nemyslíš, že mě přepereš?" uchechtne se a v karamelových očích mu blýskne. Vytáhne mě ze sprchovýho koutu a hodí po mně ručník, jako bych byl nějaký pes. „Kde máš něco suchýho na sebe?"

Neodpovím. Jen si poklidně sednu do rohu a prostě ho pozoruju, jak mu začíná docházet trpělivost. Čím víc jsem nečinný, tím víc on šílí a já cítím aspoň maličké zadostiučinění. Přiznávám, že je to pro člověka mého oboru nevhodný chování.

Naštvaně odpochoduje do mýho pokoje a podle zvuků nejspíš prohledává skříně a hledá čistý oblečení. Když nakráčí zpět, drží kalhoty a triko, které po mně opět hodí.

„Hele já tu nejsem od toho, abych tě přebaloval jako nemluvně," zavrčí chladně. Nejspíš se obává, že onemocním a Chase ho za to samozřejmě nepochválí.

Ani se nehnu. S netečným výrazem ho pozoruju. Na rozdíl od něj umím být trpělivý.

„Hele, jestli nehodláš nic udělat, tak volám Bestialovi, že nemůžu hlídat dementa, protože ten patří do ústavu."

Pousměju se. Pokud by na Chase vytáhl takový kalibr, nejspíš by tu v tu ránu byl a pořádně mu poupravil fasádu, jak se říká. Nemůže na mě říct ani slovo, víme to oba.

Můj úsměv ho natolik popudí, že odejde zřejmě do pokoje naproti a řádně třískne dveřmi. Já si jen povzdychnu. Přemýšlím, co budu dál dělat. Teď už ví o mých pocitech a může toho využívat proti mně... Ten polibek nic neznamenal. Byl to jen další výsměch. Pomyslná šikana alá návštěva Sexbaru.

Nevím, kolik uběhne času, ale najednou zas slyším jeho kroky. Podřepne si ke mně a začne mi stahovat mokrý tričko. „Budeš aspoň trochu spolupracovat?" sykne chladně.

Pravda, neusnadňuju mu to vůbec.

Napadne mě jediné, jak zastavit jeho počínání. Namísto, abych ho od sebe odstrčil, mu sklouznu do náruče a urychleně přitisknu své rty na jeho, až ustrne a pevně ho obejmu. Začnu ho líbat, aniž by on spolupracoval. Ale je natolik vykolejený, že pootevře ústa a já toho využiju. Vniknu mezi ně jazykem a ochutnám ho. Cítím z něj vztek a krev, chutná pikantně, ještě líp, než jsem si představoval.

„Zbláznil ses?!" zařve na mě a odtáhne se tak rychle, že padne zadkem na podlahu. „Já nejsem žádnej podělanej teplouš! Rozuměls?!" vyjede po mně tak ošklivě, až mi po zádech přejede mráz, ale já věřím, že by mi ani tak neublížil. Bude se ke mně chovat zle, ale ne násilnicky, to nikdy nedělal.

„Klídek. To já přece vím. Jen jsem to chtěl vyzkoušet. Víš, já si taky rád hraju," pousměju se nevinně a on nosem vydechne vzduch, jako by byl býk.

Zatne zuby a zvedne se. „Blbče," štěkne po mně kupodivu mírumilovnou nadávku. „Koukej se voblíknout! Nebudu tě tu nahánět jako malýho kluka." A vyjde z koupelny.

Teprve teď se začnu zvedat a oblékat. Vidíš, nejlepší obranou je útok a pro tentokrát se může ošklivý vítězný bod připsat na mou stranu. 

Ahoj, 

tak jak se ti líbila tahle scéna? Já myslím, že Saniel to Vlkovi dal konečně trochu sežrat. I když nevím, koho je mi líto víc... 

Máš svého oblíbence? Vlk nebo Saniel? 

Děkujeme za tvůj čas a doufáme, že se ti náš příběh líbí. :)

Chensie a Wish