Část dvacátá sedmá

496 31 1
                                    

Když se mi Freya vrtala v hlavě a procházela moje vzpomínky myslela jsem že mi exploduje hlava , byla to taková bolest která se nedá popsat . Všechno jsem viděla , moje hlava byla jako velké kino , najednou se moje vzpomínka zastavila a máma seděla v kavárně v Mystic Falls . Koukala jsem se na ni a vedle ní seděl muž podobný Stefanovi Salvatore , šla jsem k ním blíž a koukala jsem se na ně dva .

On chytl moji matku za ruku a nožem ji přejel po zápěstí , položil její ruku na kelímek a nechal tam kapat její krev .

" Dal jsme ti něco dráha a teď ty dáš něco mě "

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

" Dal jsme ti něco dráha a teď ty dáš něco mě "

Usmál se na ni a její krev tekla do toho kelímku , ona neřekla vůbec nic on se na ni podíval a pozvedl obočí .

" Rozumíme si !"

Moje matka jen kývla hlavou a koukala se na něho .

" Víš co je na tomhle nejhezčí ?"

Matka zavrtěla hlavou že ne .

" Že až se narodí Lia přijedu jsi pro ni , nehraju podle pravidel . Přece jen je to moje dcera "

Usmál se na ni a vzal jsi ten kelímek s tou krví a napil se .

" Jsi upír ?!"

Silas se ušklíbl a koukal se na moji matku .

" Och prosím Liz , přišel jsem první . Upíři nejsou nic jiného než moje nechutná zvrácenost . Jsem nezničitelný , jsem nesmrtelný , jsem psychický a abych mohl fungovat potřebuji lidskou krev . Tak už mi nikdy neříkej že jsem upír dráha "

" Proč potřebuješ to dítě až se narodí ? Bude ti přece k ničemu !"

Silas ukázal na matku prsten a vstal od stolu .

" Nevíš nic , ona je čisté zlo je to nejhorší ze mě . "

Usmál se na moji matku a šel pryč , ta se koukla na svoje břicho . Nadechla jsem se a koukla jsem se kolem . Chtěla jsem už pryč už jsem nechtěla být ve své hlavě .

" Freyo !!"

Křikla jsem , otevřela jsem oči a rychle jsem si sedla . Podívala jsem se na Freyu a pak na Klause který stál u dveří a viděl přesně to samé jako já .

" Klausi "

On zavrtěl hlavou a zamrkal , otočil se a odešel .

" Klausi "

Řekla jsem ještě jednou a koukala jsem se před sebe , Freya mi položila ruku na rameno .

" Vrátí se jen je to moc informací , Silas ho skoro zabil "

" Za to přece ale já nemůžu "

" Jsi jeho krev "

Koukla jsem se na Freyu a nevěřila jsem že tohle řekla , vstala jsem a šla jsem za dětmi . Koukala jsem se na ně jak spí sedla jsem si na chodbu a čekala jsem až přijde Klaus , snažila jsem se mu dovolat ale nebral mi telefon . Nemohla jsem přece za to kdo je můj otec jestli se tedy tomu tak dalo říkat , vzala jsem telefon a volala jsem mu znova on to zvedl ale než jsem stačila něco říct mluvil on .

Darkness Kde žijí příběhy. Začni objevovat