Merry Christmas and Happy New Year 2 [Různé shipy - Vánoční kalendář] ✓

6. Světýlka (ItaNaru) 2/2

- FLASHBACK –

Na černé kožené sedačce naproti sobě pololeželi dva mladíci a každý z nich se zády opíral o jednu opěrku, stejně jako měli jednu nohu nataženou a druhou pokrčenou, aby si zbytečně nepřekáželi a měli dostatek místa. Drželi v rukách rozevřenou knihu, i když každý se zcela jiným žánrem a byli zahleděni do natištěných řádků. Nebo aspoň jeden z nich.

Itachi se totiž každou chvilku díval přes okraj knihy do opáleného obličeje, aniž by věděl, co v něm skutečně hledal. Poslední dobou jej neskutečně nahlodával červíček podezřívavosti. Čím dál víc musel myslet na to, jak je možné, že blondýnovi nevadí, že spolu skoro netráví čas a kolikrát se v bytě jenom prostřídají.

,Že by mu to bylo jedno jenom proto, aby si nemusel hledat někde nějakej jinej byt a přitom má někde bokovku?'

To byla otázka, která černovláska napadala téměř každý den. Vždycky nad tím však v duchu zakroutil hlavou a vtloukával si do ní, že Naruto takový není.

Z myšlenek jej vytrhnulo zapípání telefonu, který však nebyl jeho. Uhlově černým zrakem sledoval, jak blondýnek odpoutal pozornost od knihy, natáhnul se na stolek pro mobil, přečetl si zprávu, odepsal a položil ho nazpět.

Trvalo jenom několik vteřin, než přístroj znovu zapípal a Itachi nakrčil nepříjemně obočí, když zahlédl, jak se Naruto u čtení uchechtnul.

,,Kdo ti píše?" zeptal se ho a snažil se, aby to vyznělo klidně.

,,Máma," odvětil mu jednoduše druhý a otočil stránku v knize.

Tuhle odpověď slyšel z osmdesáti procent pokaždé. Zbylých dvacet procent zaujímal Narutův šéf, jeho nejlepší kamarádka Hinata, jeho táta nebo kamarádi, kterými byl Kiba a Shikamaru.

,,Odkdy si tak často píšeš s mámou?"

,,Poslední dobou docela často," pokrčil zcela nevinně rameny, ,,ví, že nejsem na to, abych s ní prokecal hodiny, protože když se rozjede, zastavíš jí jenom tím, že jí típneš hovor, ale to ti hned volá nazpátek a seřve tě, jak sis dovolil jí to položit, když byla uprostřed věty. Tak jsme se shodli na komunikaci formou zpráv. Je to prostě pohodlnější."

Itachi naprosto nechápal, jak může mluvit tak klidně a bez problému. V životě neslyšel nikoho, kdo by si rád vypisoval s vlastními rodiči. Ani on sám to nedělal. Jasně, napsal jim sem tam zprávu, když neměl moc času, ale většinou dával přednost hovoru. Bylo to přece sakra rychlejší.

,,Proč to prostě už k sakru nepřiznáš?!" vyštěkl na něj najednou zcela nekontrolovatelně a prudce zaklapnul knihu.

Naruto k němu zvedl překvapený pohled. Málokdy zvyšoval hlas, proto ho to tak překvapilo.

,,C-co jako?" nechápal ho.

,,To, že máš někoho jinýho! Nebo s ním minimálně chrápeš! Myslíš, že jsem úplně blbej?! Komu by v tvým věku stačilo šukat pomalu jednou za čtrnáct dní?!"

Blondýnek zaraženě zamrkal.

,,Ehe, co? O-o čem to mluvíš, ttebayo?"

,,Přestaň ze mě už konečně dělat vola!" vykřiknul na něj vztekle.

Nejvíc na světě nesnášel to, když mu někdo něco zapíral. Byl tak extrémně přesvědčený o tom, že ho druhý musí určitě podvádět, že nebral vůbec ohled na to, že když na něj v ničem netlačí, ať už to bylo chození do společnosti nebo sex, když měli zrovna chvilku volna, tak je to projev toho, že akceptuje, že toho má opravdu hodně a nemá vždycky na všechno chuť.