Merry Christmas and Happy New Year 2 [Různé shipy - Vánoční kalendář] ✓

12. Lilie (HidaSaso) 1/2

A je tu zase trochu delší příběh a tentokrát si to zasloužil ship HidaSaso. Snad se bude líbit :)

První, co Sasori uviděl, když se zamračením otevřel dveře, byl obrovský pugét temně rudých růží, za nímž se schovával vysoký muž.

,,Co chceš?" zasyčel nepříjemně Sasori, přimhouřil oči do úzké škvírky a založil si ruce na prsou.

,,Omluvit se," ozvalo se za pugétem.

,,A za co?!" prsknul Akasuna, ,,Za to, že si na mě zase zapomněl?! Že si dal přednost někomu jinýmu, než jsem já?!"

,,Kakuzu je kámoš," zamručel Hidan a mírně stáhnul ruku, aby na menšího muže lépe viděl, ,,zase se dostal do průseru, musel jsem mu pomoct."

Sasori v tu chvilku dostal nepříjemný tik do obočí.

,,Ale já jsem tvůj partner, ty debile!" vyštěknul na něj, ,,Čekal jsem na tebe v restauraci dvě hodiny, než mi došlo, že ses na mě zase vykašlal! Zase! Protože to kurva nebylo poprvý!"

,,Však mi taky Itachi řekl, abych za tebou hnedka šel a omluvil se ti," odvětil šedovlasý hromotluk, aniž by věděl, že tím akorát přilévá olej do ohně.

,,I-Itachi ti řekl... Abys za mnou šel?" vydechnul Sasori, svěsil ruce podél těla a zatnul je v pěst.

,,Jo, potkal jsem ho dneska ráno v pekárně, ptal se mě, co rande a mě došlo... No... Že mi to jaksi vypadlo," ušklíbnul se rozpačitě.

Rudovlásek se zhluboka nadechnul, zavřel oči, v duchu napočítal do deseti a pak je s výdechem otevřel.

,,Chceš mi teďka říct," začal pomalu a cítil, jak v jeho žilách začíná kolovat horká agrese, ,,že kdybys nepotkal Itachiho, ani by ti nedošlo, že jsme měli mít včera rande, na který si se vykašlal?"

Hidanův omluvný výraz mluvil v tu chvíli za vše.

,,Víš, že toho mám teďka hodně," zamumlal.

,,Tak právě teďka ti odbyla jedna povinnost, na kterou si stejně celou dobu pěkně kašlal!" zavřeštěl na něj Akasuna rudý v obličeji od vzteku, ,,Jdi do prdele!"

A zabouchl mu dveře přímo před nosem. Naštvaným pohledem propaloval dveře, které za nic nemohly a prudce zhluboka dýchal. Trvalo to jenom pár vteřin, než dveře s trhnutím zase otevřel a zmerčil šedovlasého hromotluka, jak se loudá po cestičce k brance.

,,A mám rád lilie, ty idiote! Lilie! To by ti příště Itachi taky mohl říct!" zakřičel a dveře znovu zlostně zabouchnul.

***

,,No... Pěkně si to posral, co ti na to mám říct jinýho?" uchechtl se černovlasý muž a zlehka se napil ještě horké kávy z bílého šálku.

,,Nah, kurva, já to vím, ale co jsem měl dělat jako jinýho? Pamatuju si, že jsem se chystal pomalu do restaurace, ale pak mi volal Kakuzu, že má zase nějakej problém a potřebuje, abych mu pomohl. Tak jsem šel. Úplně mi potom vypadlo, že mám mít ještě se Sasorim schůzku," zahučel Hidan a rozevřenou dlaní si podpíral hlavu.

,,Víš ale, že to takhle vypadá, že je Kakuzu pro tebe důležitější, než Sasori, že jo?"

,,Je to kámoš už od základky! Nemůžu se na něj vykašlat, když ho znám tolik let. Taky mi pomůže, když mám průser."

Itachi na něj chvilku nechápavě mrkal, než si jenom s potřesením hlavy povzdechnul. Občas litoval toho, že ty dva vůbec seznámil. I když to vlastně nebylo vůbec plánované. Se Sasorim se znal taky už od základky, prošli spolu i střední a i když se pak s výběrem vysoké jejich školní cesty rozešli, pořád zůstali nejlepšími kamarády a scházeli se dost často. Hidana poznal až ve firmě, kam po vejšce nastoupil. No a osud tomu nejspíš chtěl, když jednoho večera, kdy seděl se Sasorim v jednom baru a vykládali si novinky, potkal tam i Hidana. Přišlo mu to jako slušnost ty dva seznámit a byl mile překvapen, že si téměř ihned padli do noty. Takže večer, který začínal ve dvou, nakonec skončil ve třech. Jediné, co si pak z toho pamatoval, jelikož se pěkně opil, bylo, že když se před barem loučili, ti dva nasedli do stejného taxíku. Až druhý den, kdy mu Sasori volal a zajímal se o to, jak mu je, z něj vypadlo, že Hidan u něj přespal. No, přespal. Zašukali si. To bylo Itachimu hnedka jasný. A tak nějak začal ten jejich rádoby vztah. Nejdřív to byli jenom takový ty schůzky pro sexuální potěšení, než to oba začali brát mnohem vážněji. Nebo aspoň Sasori. Hidan si pořád nedokázal utřídit svoje priority, a v tom byl nejspíš ten největší kámen úrazu.

,,Víš, že by partner měl bejt na prvním místě, ne?" vydechnul Uchiha v poslední naději.

,,Ale Sasori pro mě je na prvním místě," zamračil se na něj šedovlásek.

,,Rozhodně to teď ale tak nevypadá," odvětil Itachi s pokrčením ramen, ,,dal si přednost Kakuzovi před ním."

,,Už jsem ti to vysvětlil!"

Mladý Uchiha jenom zavrtěl hlavou. Tohle se mu zdálo poněkud beznadějné.

,,Jak ho dostanu zpátky?" zamumlal pak po chvilce Hidan poněkud nezvykle prosebným hlasem.

,,Já... Nevím, jestli tohle půjde spravit. Naštval si ho a nedivím se mu, ale... Myslím si, že tě má rád, takže by ho to mohlo za pár dnů přejít."

,,A když ne?"

,,Tak bys mě hodně rychle začít přemýšlet nad tím, jak se mu omluvit tak, aby ti uvěřil nebo aby aspoň přišel na to, že jsi pro něj nepostradatelný."

***

Dny pomalu ubíhaly a Sasori tvrdohlavě odmítal s Hidanem mluvit. Ignoroval zvonění na zvonek, pokřikování u branky, házení kamínků do okna, SMS zprávy i hovory. Sice mu trošičku hřálo ego a cítil se poněkud chtěný, když zaslechl domovní zvonek, slyšel jeho hlas za oknem nebo viděl jméno volajícího, ale chtěl ho trochu podusit. Vážně byl naštvaný. Kdyby se to stalo poprvé, nedělal by z toho takové halo, ale tohle bylo za posledních šest měsíců už po deváté! Už devětkrát se na něj vykašlal a dal před ním přednost někomu jinému.

Jenže jak čas ubíhal, začínal pomalu vnímat to, že i když mu Hidan chybí, dokáže se bez něj obejít, a čím dál více také dumal nad tím, proč by mu měl odpustit a dát mu další šanci. Rýpal se v tom, co ho na něm tolik uchvátilo a proč mu vlastně před víc jak půl rokem podlehnul. Nejspíš za to mohlo jeho tělo, protože, to mu museli vytesat rozhodně nějací bohové, protože bylo naprosto k sežrání. Jenže to nebylo na druhou stranu nic, co by neměl žádný další jiný chlap. Tak snad jeho chraplavý hlas? To jak se na něj dravě koukal? Jeho vulgární povaha? Ne. Sice v tom také vynikal, ale pořád nebyl první ani poslední.

To, čím ho tak strašně uchvátil a čím ho vlastně dostal, si Sasori uvědomil v momentě, kdy mu vypověděla službu pračka a on nevěděl, co s tím. V tu chvíli si okamžitě vzpomněl na Hidana a věděl, že ten by mu jí opravil, nebo mu řekl, že si má pořídit jinou. Hidan byl totiž, i přes svou povahu, člověk, co dokázal opravit, smontovat, sešroubovat, vyčistit a vyladit snad naprosto všechno. Byl to takový všeuměl.

Akasuna totiž bytostně nesnášel, když se mu v domě cokoliv vysralo a musel na to volat instalatéra, nebo někoho dalšího z oboru. Bylo mu proti srsti vyhazovat tolik peněz, kolik si za svou práci účtovali, za bezmála několik minut práce. A vzhledem k tomu, že on prostě nedokázal opravit dřez, pračku, odpad nebo cokoliv dalšího, většinou to prostě řešil tak, že volal Itachimu, aby mu to přišel opravit buď on anebo aby mu sehnal někoho levného. Ve většině případů, když už se nakonec hecnul, že je načase to zkusit vzít do vlastních rukou a opravit si to sám, danou věc rozmontoval tak, že už jí nedokázal za Jashina smontovat zpátky.

,,Proč právě teď?" zavrčel nespokojeně a mačkal na pračce snad všechny čudlíky, které mu přišly pod prsty ve snaze to nějak opravit, nebo při nejhorším rozbít úplně.

Pračka však podivně při jakémkoliv navoleném programu zachrčela, trochu nadskočila a víc nic. Nejspíš do ní prostě netekla voda.

,,Fajn, nevadí, vyperu si to ručně," zamručel si rudovlásek pro sebe, ,,stejně je to jenom pár hadrů."

***

O dva dny později, když se večer chtěl jít vysprchovat, zjistil, že voda stříká úplně všude, jenom ne ze sprchové hadice.

,,To jako vážně?!" vyštěknul naštvaně a zcela nahý s rukama v bok, vztekle hleděl přimhouřenýma očima na vypnutou sprchu.

Nakonec si tedy musel napustit vanu, aby se mohl vykoupat, u čehož si sliboval, že druhého dne zajde do krámu a koupí novou sprchovou hadici. To by přece nemuselo být tak těžké jí našroubovat místo té staré, ne?