Merry Christmas and Happy New Year 2 [Různé shipy - Vánoční kalendář] ✓

19. Blesk (DeiNaru)

K tomuhle nemám moc do dodat :D Tenhle ship jsem si už "procvičila" v povídce na přání, takže to pro mě nebylo už tak těžké jako prve :) A vlastně to tak nějak byl i výměnný obchod za to, že si Diablue18 na mě v příští povídce na přání nevymyslí další podpásovku :D

Plavovlasý mladík sebou na posteli nepříjemně škubnul, když jeho uši zaslechli hlasitý zvuk venku za oknem a donutily ho se tak probrat. Neotvíral oči a jenom tiše a nehnutě poslouchal. Třeba se mu to jenom zdálo. Možná měl jenom moc živý sen. Jenže zvuk se o chvilku později ozval znovu a hned na to začalo něco silně bušit do okenních tabulí.

Modroočko otevřel oči, poposunul se na posteli tak, aby se mohl posadit a pohledem zabruslil k oknu, na které s duněním dopadaly kapky deště. Jakmile však o několik sekund později oblohu proťal dlouhý a rozvětvený zářivý blesk, oči se mu strachem rozšířily a začal se nepatrně třást po těle. Přitáhnul si peřinu blíže k hrudníku a přikrčená kolena si přitáhnul víc k sobě. U Jashina, jak nenáviděl blesky! Klidně ať si hřmí, ať je krupobití, klidně ať venku řádí i tornádo, jen ať nejsou blesky! Netušil, proč z nich má tak obrovský strach, možná až panickou hrůzu. Měl to takhle prostě už odmalička. Podle všeho zažil nejspíš nějakou traumatickou událost spojenou s tímhle divem přírody, když byl ještě prcek. Kolikrát se na to ptal svojí mámy, ale ta to vždycky šikovně stočila na úplně jiné téma, takže se prakticky vůbec nic nedozvěděl. Jediné, co mu zbylo byl prostě pro něj momentálně nevysvětlitelný strach.

Koutkem oka zabruslil na noční stolek, na které stály ledabyle položené hodiny a číselník zbarvený do zářivě rudé barvy oznamoval, že je hodina třicet dva minut po půlnoci.

,Tohle bude dlouhá noc,' povzdechl si utrápeně v duchu.

Podíval se na druhou stranu vedle sebe, kde si spokojeně pochrupoval druhý blonďák, který ani nezaznamenal, co se venku děje. S jemným úsměvem při pohledu na jeho roztomile vypadající spící tvář se odkryl a potichu, aby ho náhodou neprobudil, se vykradl z postele.

Navléknul se do jemného černého županu, obul si chlupaté černé bačkůrky a vytratil se ze společné ložnice. Zamířil rovnou do kuchyně do ledničky, odkud si vytáhnul krabici s mlékem. Možná, kdyby si ho ohřál a vypil, mohl by třeba zabrat. Mírně opálenými prsty si projel dlouhé rozpuštěné vlasy a tiše si povzdychnul.

Když se mu mléko pomalu ohřívalo v rendlíku, zatáhnul v kuchyni i v obýváku žaluzie, aby aspoň tak zamezil tomu hledět z okna a zbytečně se tím tak stresovat, avšak při každém zahřmění sebou nepříjemně trhnul, protože moc dobře věděl, co mu předcházelo.

***

Už to bylo několik minut, co seděl na malé barové židličce u kuchyňského ostrůvku a pohrával si nevědomky s ouškem hrníčku, ve kterém už bylo téměř vychladlé mléko oslazené ještě lžičkou medu.

,,Co tu děláš?"

Polekaně sebou trhnul, i když zaslechl známý hlas a přes rameno se pootočil na ospalého mladíka ve vytahaných boxerkách na spaní, jak stojí mezi futry a mne si rozespalé oči.

,,Nemůžu spát," zašeptal Dei tichým hlasem.

,,Je to kvůli tý bouřce venku?" zeptal se ho chytře druhý blondýnek, když si povšimnul zatažených žaluzií v kuchyni.

Moc dobře si pamatoval, že když tuto místnost opouštěl jako poslední, byli roztažené.

,,Hm," přikývnul dlouhovlásek jenom, ,,proč nespíš ty?"

Naruto mykl rameny a zazubil se na něj.

,,Neměl jsem tě u sebe," pronesl významně a rozešel se k němu.

Zezadu jej objal kolem pasu a hlavu si položil do žlábku mezi ramenem a krkem.

,,Pojď zpátky do postele," zašeptal mu do ucha.

,,Víš, že stejně neusnu, dokud to bude venku řádit. Je to zbytečný," povzdychnul si, ,,ale ty by sis měl jít určitě lehnout. Ráno máš přednášky, ne?"

,,Nenechám tě tady samotnýho," zamručel Uzumaki nesouhlasně, ,,byl by to ode mě vrchol drzosti, kdybych si šel zpátky lehnout a tys tu seděl do rána, nemyslíš?"

,,Nemusíš tu se mnou být, vážně," snažil se pousmát druhý, ale když se opět ozvala dunivá rána zvenčí, trhnul sebou.

,,Jasně," ušklíbnul se mírně Naruto, ,,a ty se mi tu mezitím zhroutíš."

,,Nezveličuj to tak," zamračil se Dei a povzdechnul si, ,,nemůžu za to."

,,Já tě taky z ničeho neobviňuju," prohodil Uzumaki a pustil jej kolem pasu jenom proto, aby ho rychle a nečekaně zvednul do náruče, ,,když to nejde po dobrým, tak si tě unesu."

Deidara mu omotal ruce kolem krku a nechal se nést bez protestů zpátky do ložnice. Na rtech mu přitom hrál jemný roztomilý úsměv. I když ten kluk byl o několik let mladší, než on sám, připadalo mu, že hraje v jejich vztahu tu dominantnější roli. Byl vypracovanější, mužnější a hlavně o něj pečoval a ochraňoval ho, jako kdyby byl nějaká princezna ze zámku.

***

V ložnici se Naruto, poté co uvědoměle zatáhnul závěsy, uvelebil přesně doprostřed jejich postele, za záda si nacpal všechny polštáře, aby se mu dobře sedělo, roztáhnul nohy a poklepal na místo mezi ně, jako tichý příkaz k tomu, aby se tam Deidara nasáčkoval. Ten nic nenamítal a jen co se jeho zadek setkal s měkkou matrací, opřel se hrudníkem o mladšího mladíka a oba zakryl peřinou.

Naruto kolem něj ovinul opálené paže a pořádně ho obejmul. Zlehka ho líbnul do dlouhých vlasů a spokojeně se usmál.

,,Takže, dlouho jsem ti nevyprávěl, jak mě ve školce Inuzuka pokousal," začal tichým hlasem.

Už za ty dva roky zjistil, že víc jak teplé mléko nebo tulení, když se jednalo o bouřku, na Deidaru zabíral jeho hlas a mluvení snad o čemkoliv. Vždycky se do jeho vyprávění zažral natolik, že zcela zapomněl na okolní svět. Takže zcela logicky sázel na to, že to zabere i tentokrát.

,,Ach bože, tenhle příběh už ne," zaúpěl hraně Deidara se smíchem, ,,slyšel jsem to už milionkrát."

,,No tak co ti mám povídat?"

,,Cokoliv, jen ne tohle."

,,Hmm... Tak jak jsem omylem dohnal Hinatu k slzám?"

,,To jsem slyšel už tisíckrát."

,,Tak jak jsem málem zešílel, když jsem dostal ve dvě ráno chuť na ramen a doma žádnej nebyl?"

,,To se stalo předevčírem," protočil Deidara očima, ,,ještě teď to vidím úplně živě."

,,Tak co chceš slyšet?"

Plavovlásek začal zlehka jezdit bříšky prstů po opáleném předloktí.

,,Co třeba to, co máš v plánu na naší společné dovolené?" nadhodil nakonec.

Naruto se šibalsky usmál.

,,Nuže, dobrá."

***

Naruto mluvil už několik minut, když hlava, která byla doteď opřená o jeho hrudník mírně poklesla níž. Zavřel pusu a trochu se nahnul na stranu, aby se zahleděl do spící andělské tváře svého milence. Jemně se pousmál a vtisknul mu polibek na čelo.

Nastražil uši, aby se zaposlouchal do najednou nastoleného ticha. Déšť už musel nejspíš ustat a s ním i ta otravná bouřka. Opatrně, aby mladíka na sobě neprobudil se poposunul níž, aby si mohl jakž takž lehnout, zpevnil objetí kolem jeho pasu a znaveně si položil hlavu do měkkých polštářů.

,,Jsem prostě dobrej," zazubil se pyšně sám pro sebe, než zavřel oči a po chvilce spokojeně usnul.