Merry Christmas and Happy New Year 2 [Různé shipy - Vánoční kalendář] ✓

1. Kolo (SasoDei)

Tak tu máme první krátkou povídku do nového Vánočního kalendáře! Doufám, že jste se těšili :)

Začneme hezky klasicky nějakým známějším shipem a snad v humorném pojetí :D Užijste si to ^-^

,,Nevím, jestli je to zrovna dobrý nápad," zamručel nespokojeně dlouhovlasý blonďák, když sledoval, jak před něj jeho partner staví tu příšernou hrůzu na dvou kolech.

,,Ještě včera večer si mi tvrdil, jak se to hrozně chceš naučit, tak mi teďka laskavě neříkej, že z toho chceš vycouvat. Nebuď taková bačkora, Deii, copak chceš, aby se ti všichni smáli?" domlouval mu rudovlásek s pozdvihnutým obočím.

,,Nikdo se mi smát nebude, když to nikdo neví!" oponoval mu dlouhovlásek a s nafouknutými tvářemi si založil ruce na prsou.

Sasori nespokojeně mlasknul a jednou rukou přidržoval kolo za řídítka a druhou pod sedátkem.

,,Nic to není, Deii," přemlouval ho, ,,aspoň to zkusíš, ne? Když ti to nepůjde nebo se ti to nebude líbit, necháme toho, slibuju, ale přece to nevzdáš ještě dřív, než to zkusíš, ne?"

Modrooký mladík se na něj zamračeně podíval v rukách pevně držel pásek od helmy.

,,Nemůže se ti nic stát. Máš helmu i chrániče," domlouval mu dál rudovlásek, ,,a tady tě nikdo neuvidí."

Byli kousek za sídlištěm, kde společně bydleli už něco málo přes půl roku. Jejich byt se nacházel na samotném okraji města, kde pak silnice mizela mezi lány pole a rozhlehlým lesem.

,,Já ti nevím," zakňučel blondýnek, ,,nějak se na to necítím."

,,Necejtíš se v šestadvaceti na to, aby ses naučil na kole?! Copak se chceš za čtrnáct dní přede všema ztrapnit, když chceme vyjet na výlet?" vyjekl trochu popuzeně Akasuna.

,,Myslel jsem, že se nenápadně hodím marod," zamručel Deidara v odpověď.

Měl to dokonale promyšlené. Pořád by o tom výletu mezi svými kamarády blábolil a všem dával najevo, že se na něj příšerně těší, než by záhadně tak dva tři dny před uskutečněním záhadně onemocněl a nemohl by s nimi tak nikam jet. Jako největší natěšená chuděrka by ležel doma a smál se jim rozvalený pod peřinou, že musí ve vedru šlapat někam do kopce a on se přitom může válet v klídečku doma. Jenže to by Sasori nesměl vědět tu pravou a nefalšovanou skutečnost, a to tu, že prostě jenom neumí jezdit na kole. Taky by se to nikdy nedozvěděl, kdyby se před několika dny neštěkli kvůli... už vlastně ani pořádně nevěděl, kvůli čemu se pohádali. Podstatné ale bylo, že se mu tak nějak neochotně a v zápalu vzteku přiznal, že prostě na kole neumí jezdit.

,,Já ti dám, že se hodíš marod," odfrkl si Sasori se zavrtěním hlavy, ,,koukej na to kolo nasednout a naučit se to, nebo přísahám, že to na tebe prásknu a to pak počkej, jak si tě Hidan nebo Kisame podá, ale co oni dva, počkej, až se to dozví Itachi, ten tě sežere za živa a budeš to mít nadosmrti na talíři!"

,,To bys neudělal!" vykulil na něj nevěřícně blondýnek oči.

Kdyby se to měl dozvědět Itachi Uchiha, pan světaznalý, dokonalý, všude jsem byl, všechno jsem viděl a všechno znám, nejspíš by to s ním už doopravdy seklo. Nepřežil by takovou ostudu.

,,Ale udělal," přimhouřil Sasori varovně oříškové oči, ,,a tentokrát bych tě ani nebránil. Takže koukej přestat remcat a vykrucovat se, a nasedni na to přiblblý kolo!"

Deidarovi tedy nezbývalo nic jiného, než si s povzdychem nasadit a připevnit helmu. Zesměšnění ze strany svých kamarádů se chtěl vyhnout jak nejvíc to šlo, a když se kvůli tomu bude muset naučit jezdit na tom ďábelském stroji, tak ať. Utáhnul si pořádně chrániče na loktech i na kolenou a s trochu rozklepanými dlaněmi se chytnul řídítek kola.

,,Ale budeš mě držet, že jo?" zakňučel směrem k Sasorimu s psíma očima.

***

- O hodinu a půl později -

,,Zasraný kolo! Už na ten zkurvenej krám nikdy nevlezu!... Jauvajs! Dělej to opatrně, krucinál, víš jak to bolí?!" prskal vztekle dlouhovlasý mladík, když mu druhý peroxidem vodíku čistil odřeniny.

Sasori v sobě potlačoval mírným dušením smích, který se snažil mermomocí dostat na povrch. Nikdy by si nepomyslel, že učit někoho jezdit na kole může být až taková zábava. Nejenže se nasmál u toho, jak Deidara nervozitou pískal jako malá holčička, ale extrémní výbuchy smíchu dostával, když zjistil, že si ten kluk dokonce plete strany a pořádně neví, která je pravá a která levá.

Definitivně ho na zem položilo to, když se asi po třičtvrtě hodině Deidara odvážil k tomu, že pojede sám, aniž by ho musel zezadu přidržovat. Byli zrovna u takového malého kopečku, který by blondýnkovi pomohl se trochu rozjet. Nebyl nikterak dlouhý nebo příkrý, byl prostě tak akorát. Už chtěl pomalu začít jásat, že to učení k něčemu aspoň trochu bylo a možná že se konečně hnou z místa, ale to by Deidara nesměl začít na kole panikařit, když se s ním trochu rozjelo, kvedlat řídítky a zapomenout na to, že brzda není na šlapkách, když šlápne dozadu, ale na řídítkách. A tak mladý blonďák zcela vynervovaně a nejspíš s panickým výrazem, nebo možná smrtí vepsanou ve tváři skončil i s kolem zapíchlý v příkopu u silnice.

Sasori věděl, že by se mu neměl smát a měl by mu jít raději pomoci se zvednout, ale prostě mu to nedalo. Zlomil se v pase, opřel se dlaněmi o kolena a smál se tak nahlas, že ho museli nejspíš slyšet až na sídlišti. Už v momentě, kdy z jeho krku vyšel první zvuk smíchu, věděl, že si tím zadělává u blonďáka na velký průšvih a že je to od něj dost škodolibé, ale... Nešlo to jinak.

Akasuna dál pokračoval v čištění poraněných míst a jenom se u toho pitomě culil, zatímco Deidara si vytahoval z vlasů dlouhá stébla uschlé trávy a klasy obilí.

,,Přestaň se mi tlemit!" hudroval okamžitě, když si všimnul partnerova obličeje.

,,Šlo ti to dobře," uznal s tichým smíchem Sasori a aby se neřeklo, nalepil Deidarovi na předloktí malou světle modrou náplast, jako vzpomínku na to, co si ten den vytrpěl za muka, čímž mladíka popudil ještě víc.

,,Dneska očekávám, že se z tebe stane můj osobní sluha. Chci dlouhou a příjemnou masáž, protože mám pocit, že jsem si snad narazil zadek a taky chci dlouhý a něžný tulení a až do zejtra chci taky poslouchat, jak jsem úžasnej a šikovnej a že nic nevzdávám bez boje," špulil rty jako malé děcko.

Rudovlásek se na něj s úsměvem podíval a z vlasů mu vytáhnul poslední stéblo suché trávy, než se k němu sklonil a zlehka jej políbil na rty.

,,Cokoliv si přeješ."

***

- O čtrnáct dní později –

Pein právě kontroloval telefon, na který mu přišla zpráva.

Sasori: Promiň, ale nedorazíme. Dei dostal včera večer horečky. Zůstanu s ním doma. Pozdravuj Konan a kluky.

,,No, vážení, zdá se, že dneska výletíme bez Sasoriho a Deidary," oznámil všem zúčastněným Pein s úšklebkem, ,,naše princezna prý včera večer dostala horečky a Sasori s ní zůstane doma. Teď mi akorát napsal."

,,Chudák... A on se na ten vejlet tak těšil," povzdechla si Konan smutně.