Merry Christmas and Happy New Year 2 [Různé shipy - Vánoční kalendář] ✓

24. Stromeček (MadaNaru) 2/4

,,Minule jsme možná nevykročili zrovna nejlépe," začal jsem hned na uvítanou, když se mi opět ve dveřích kanceláře zjevil blonďatý mladík.

,,Hm," zamručel mi jenom nevýrazně v odpověď.

Šel se rovnou posadit, aniž bych ho vybídnul. To byl docela pokrok. Nejspíš se smířil s tím, že sem prostě docházet musí, ať se mu to líbí nebo ne.

,,Poškozoval si se teď ty dva dny, co jsme se neviděli?" zeptal jsem se ho a nalistoval si popsanou stránku v bloku s jeho případem.

Během těch pár dní, co jsme se neviděli, jsem si svoje poznámky prošel několikrát a dostal jsem se nejspíš k hlavnímu problému. Teď se to muselo jenom potvrdit.

,,Ne," zavrtěl hlavou.

,,Došlo mi, že velkou část tvého trápení způsobují rodiče, ne-li úplně celou," pronesl jsem klidným hlasem.

Doufal jsem, že jsem se trefil. Za ta léta, co už tuhle práci vykonávám, mou kanceláří prošli už stovky lidí s různými problémy, trablemi a trápeními. Měl jsem tolik možností nahlédnout do různých zákoutí lidské duše, že už v poslední době nebylo zase tak úplně těžké odhadnout, co komu bylo a s čím se potýkal.

Překvapeně se na mě podíval a já se jenom vědoucně ušklíbnul. Bingo! Takže problémy s rodiči, hm?

,,Bylo to patrné z tvé první věty v předchozím sezení," vysvětlil jsem mu.

,Moje matka ví úplný hovno o tom, co se se mnou děje.'

Tohle byla ta první poznámka, kterou jsem si napsal a kterou jsem si několikrát zakroužkoval. Nějak jsem tušil, že bych se měl právě soustředit na jeho matku a otce.

Velká spousta dětí si myslela, že za jejich problémy stojí právě výchova jejich rodičů anebo taky jejich nezájem o ně. Záviděla ostatním dětem, které měly se svými rodiči pevný, přátelský a láskyplný vztah.

,,Základními motivy záměrného sebepoškozování je hned několik. Každý to dělá z jiného důvodu. A zrovna u tebe jde podle mě například o snahu uvolnit negativní emoce, ventiluješ tak hněv, zlost nebo beznaděj. Užíváš fyzickou bolest pro zmírnění té psychické. Snažíš se o vynášení vnitřních pocitů na povrch způsobem neverbální komunikace. Snažíš se o obrácení pozornosti na sebe, potřebuješ tím šokovat, ukázat trochu rebelie a čekáš, kdy si toho konečně někdo všimne," řekl jsem mu trochu ve zkratce.

Zíral jsem na mě s pootevřenou pusou.

,,Vaši hodně často pracují, že?" tipnul jsem si.

Přikývnul.

,,A nemají na tebe čas."

Znovu přikývnul.

,,A ty tímhle, dejme tomu, demonstrativním činem chceš na sebe upoutat jejich pozornost, aby ti věnovali aspoň několik málo minut svého času."

Zdálo se mi to, nebo se mu opravdu zalesklo v očích?

,,Není to jenom kvůli nim... Teda... Z větší části ano, ale nemůžou za to jenom oni," dostal jsem potichu ze sebe.

,,A kdo za to může další, aby to bylo kompletní?"

Chvíli bylo ticho, než se odhodlal k odpovědi.

,,Já."

,,Ty?" pozdvihnul jsem zvědavě obočí.

,,Přijdu si, že nejsem pro nikoho dost dobrej," povzdychnul si.