Merry Christmas and Happy New Year 2 [Různé shipy - Vánoční kalendář] ✓

27. Voda (KisaNaru) 2/3

Naruto rozšířil překvapeně oči. Přeslechnul se? Doufal, ne, modlil se, aby to tak bylo, ale Kisameho stažená tvář ho akorát nabádal k tomu, že jeho uši ještě nejsou úplně odepsané.

,,T-ty... Ty mě tu už nechceš?" zakoktal se na začátku a sevřel v rukách pevněji popruh batohu.

,,Bude to tak nejlepší. Oba se vrátíme ke svým starým životům," odvětil mu po chvilce starší muž.

,,A-ale v-v mým životě už máš svoje místo, sakra!" vyštěknul na něj vztekle, ,,Ne-nemůžu na tebe jen tak zapomenout! Zachránil si mi život, ttebayo!"

Ani netušil, co to v Kisameho nitru způsobilo za podivný bolestný výbuch emocí, až si modrý hromotluk myslel, že jej to srazí na kolena.

,,M-mám tě rád, Kisame!" zakřičel na něj to poslední, o čem si myslel, že by ho snad mohlo zachránit a on tu s ním mohl zůstat.

Byl by ochotný na tuhle jejich malou první hádku zapomenout a dělat, že nikdy neexistovala. Stačilo by jenom, aby nad tím Kisame mávnul rukou a udělali by za tím dlouhou a tlustou čáru.

Avšak Hoshigaki se jenom uchechtnul, nebo spíše jenom zašklebil, protože nechtěl, aby blondýn viděl, jak mu tohle akorát ubližuje.

,,Máš mě rád?" zasmál se pohrdavě a silou vůle se na něj zle zamračil, ,,Nemáš mě rád, kluku. To, co ke mně cítíš, je vděk. Vděk za to, že jsem ti zachránil ten tvůj krček. Jenom zkurvenej vděk, tě nutil sem chodit a dělat mi společnost. Vůbec v tom nefigurovaly žádný jiný city, to sis možná jenom nalhával, protože seš mladej a blbej. Jenom se nad tím opravdu zamyslet a musel bych se rozesmát. Mít rád, heh... Mít rád mě? Jako vážně? Vždyť se na mě podívej!"

Na konci rozpřáhl ruce od sebe a pak si prst zabodnul do středu hrudníku, jen zahalovalo bílé tílko. Nechtěl na něj bejt ta drsný a nepříjemný, ale jak jinak se ho prostě zbavit? Takhle ho začne nesnášet a tím rychleji na něj zapomene.

Uzumakiho brada poklesla o několik centimetrů níž, jak se snažil plně vstřebat to, co na něj Hoshigaki všechno vychrlil. Upřímně se mu z těch všech zlých slov dělalo špatně. Naposledy sevřel popruh batohu, ve kterém byly další věci, které mu přinesl, než jím vší silou mrštil tak daleko, že přistál přesně u modrovláskových nohou.

,,Tak to mě asi hovno znáš," zavrčel na něj potom a pak se prudce rozeběhnul, aby se co nejrychleji dostal z pláže pryč.

Kisame se za ním smutně díval a kousal se do jazyka, aby na něj nezavolal a nezastavil ho. Nemohl si prostě dovolit se na něj upnout natolik, aby potom už nezvládnul být bez něj, až ta doba jednou nastane.

,Takhle to prostě bude lepší, Naruto. Promiň mi to.'

***

Když se Naruto konečně dostal domů, slunce už pomalu zapadalo a on se navztekaně přímo po čumáku svalil do měkkých peřin. Přitáhnul si polštář blíž k sobě, zabořil do něj hlavu a z plných plic si úlevně zakřičel.

Nechápal, co se to před několika desítkami minut událo, ani co to vlastně ve skutečnosti způsobilo. Nebo respektive, co byl skutečně ten hlavní spouštěč. Pochyboval, že by to bylo jenom kvůli tomu, že by si našel práci, která by ho bavila. Byl však plně rozhodnutý, to tomu rybímu hromotlukovi nedat tak levno. Nechá ho vychladnout a za pár dní se za ním znovu staví. Jako výmluvu pro další návštěvu může použít to, že si tam jde pro svůj batoh, který mu vztekle hodil k nohám, když už by nepořídil nijak jinak.

,Idiot,' pomyslel si vztekle, ,co mu tak najednou hráblo? Prej vděk... Tseh... Vidí mi snad do palice?! Jasně, že ne, ttebayo!'

I když byl možná mladý a životem ne tak úplně políbený, dokázal už jasně rozpoznat a rozeznat svoje city a pocity.

Jistě, ze začátku to mohl být určitě vděk za to, že mu Kisame zachránil život. Klidně tam ve vodě mohl bez problémů umřít, ale za vděčnost se pak postupně rozrůstala do mnohem většího a silnějšího pouta. A rozhodně za ním nechodil jenom z pocitu nějaké povinnosti, vděku, donucení, nebo čehokoliv dalšího. Chodil za ním proto, že ho měl rád. Vážně rád.

A i když mu trvalo docela dlouho se s tím smířit, nakonec se tomu zvláštnímu pocitu mít rád někoho, kdo byl napůl ryba a napůl chlap, poddal, ulevilo se mu, ale rozhodně s tím nechtěl vycházet nějak veřejně najevo, dokonce ani před jeho objektem zájmu.

Nedalo se tu samozřejmě mluvit o nějaké pošetilé zamilovanosti, to ještě rozhodně ne, ale Naruto věděl, že je to nejspíš na podivně hodně dobré cestě, záleželo však i na tom druhém. To pouto, které mezi nimi rozkvétalo se utužovalo s každou další jeho návštěvou. Pořád víc a víc si uvědomoval, že mu na druhém muži začíná opravdu záležet a začíná ho vnímat i trochu jinak, než jako svého zachránce.

***

Za to Kisame o několik kilometrů dál, chodil po své malé tajné pláži jako tělo bez duše. Nic ho nebavilo, u ničeho nevydržel dlouho. Jediné, co dokázal tak nějak zvládnout, bylo obstarání potravy, když mu blondýnkovi zásoby došly.

Věděl, že to pro něj ze začátku nebude příjemné a bude ho to nahlodávat a bolet, ale stejně tak věděl, že to prostě časem přestane. Chvíli se mu ještě bude stýskat, možná se bude i proklínat za to, že na něj byl tak nepříjemný, ale to za chvíli přejde. Snažil se si podvědomě nalhat to, že bude stačit jenom pár týdnů samoty a blonďák po něm už ani nevzdechne.

Myšlenka na to, že už ho nikdy nespatří mu sice nebyla dvakrát po chuti, ale pořád si stál pevně za svým, že bylo lepší to utnout hned, než si k němu vypěstuje mnohem silnější pouto, než by bylo dobré.

Uběhlo pár dní, než se Naruto odhodlal znovu k cestě za Hoshigakim. Samozřejmě za to mohlo i zčásti zařizování s Kibou ohledně jejich podnikání, ale i zčásti to, že Naruto chtěl, aby druhý pořádně vychladnul a nechal si proběhlé věci pořádně proběhnout hlavou.

Vydal se za ním s pomalu zapadajícím sluncem před sebou, doufaje v to, že toho tvrdohlavce skolí natolik, že nebude mít to srdce hnát ho v noci temným lesem zase domů a nechá ho u sebe aspoň přespat.

Vzhledem k tomu, že se už smrákalo, nenašel Kisameho posedávat na břehu pláže, ale našel ho, jak před chatkou rozdělává v malém ručně vyrobeném ohništi oheň.

Kisame svými bystrými a trochu experimenty vylepšenými smysly téměř ihned poznal, že tu není sám, a i když měl sklopenou hlavu a skládal klacíky do ohniště, malýma očima ihned vyhledal osobu, která se k němu pomalu přibližovala. Srdce mu poskočilo, když si uvědomil, že se nejedná o nikoho jiného, než o blondýnka, kterého před pár dny odtud vyhnal. Myslel si, že už se prostě nevrátí. Ledaže...

,,Jdeš si pro batoh?" zeptal se ho trochu chladně bez pozdravu.

Naruto sebou mírně trhnul, jak moc mu ta otázka byla nepříjemná, i když téma jeho batohu měl taky v zásobě.

,,Hm."

,,Je v chatce na stole. Díky za to jídlo a věci," kývnul Kisame za sebe.